10 C 429/2020-15 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni 93 735 Kč s příslušenstvím. Následně žalobkyně podáním ze dne 21. 12. 2020 upřesnila žalobu a zároveň ji vzala zpět co do zaplacení částky 4 000 Kč, představující smluvní pokutu za měsíce duben a květen 2017, a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 93 735 Kč od 12. 4. 2017. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 11. 4. 2016 uzavřela žalobkyně se žalovanou 1. smlouvu o zajištění administrativních služeb, na základě které žalobkyně poskytla žalované administrativní služby a zprostředkovala souhlas s umístěním sídla žalované 1. na adrese [adresa žalované], za úplatu 5 988 Kč bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla na uvedené adrese. Žalovaná 1. měla předplaceno umístění sídla do 11. 4. 2017, přičemž úplata za následující období byla splatná vždy do 5. dne následujícího měsíce po uplynutí předplaceného období. V opačném případě měla žalovaná 1. změnit své sídlo a učinit k tomu potřebné kroky, aby došlo k výmazu této skutečnosti z obchodního rejstříku. Žalovaná 1. za další období ničeho neuhradila, přičemž nadále má své sídlo evidované na uvedené adrese poskytnuté žalobkyní. Zavázala se přitom, že v případě prodlení s úhradou úplaty je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu za 34 měsíců prodlení (od června 2017 do března 2017 včetně). Přílohou ke smlouvě je rovněž ručitelské prohlášení žalovaného 2. ze dne 11. 4. 2016, kterým se žalovaný 2. zavázal uspokojit žalobkyni závazek žalované 1., pokud jej sama nesplní. 2. Žalovaní ve věci zůstali nečinní a k podané žalobě se nikterak nevyjádřili. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela dne 11. 4. 2016 se žalovanou 1., za níž jednal jako jednatel žalovaný 2., smlouvu o zajištění administrativních služeb na dobu neurčitou, na základě které žalobkyně poskytla žalované 1. jednak administrativní služby, spočívající v umístění a označení firmy žalované 1., přebírání poštovních zásilek, emailové oznámení o doručení poštovních zásilek a předávání telefonních či osobních vzkazů, a jednak umístění sídla na adrese [adresa žalované]. V č.l. II. bod 1. smlouvy byla za poskytnutí služeb sjednána odměna ve výši 5 988 Kč bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců, přičemž splatnost byla stanovena vždy do 5. dne kalendářního měsíce poté, co uběhne předplacená doba. Žalovaná 1. se v čl. IV. bod 2. smlouvy zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za každý byť jen započatý kalendářní měsíc prodlení s úhradou odměny. Splatnost smluvní pokuty pak podle smlouvy nastává vždy bezprostředně poté, co je k její úhradě žalovaná 1. vyzvána, nejpozději však do 14 dní ode dne doručení výzvy k její úhradě (smlouva o zajištění administrativních služeb ze dne 11. 4. 2016). Žalovaný 2. se svým ručitelským prohlášením výslovně zavázal uspokojit žalobkyni dluh žalované 1., spočívající v úhradě sjednané odměny a případných smluvních pokut, pokud žalovaná 1. svůj závazek sama nesplní (ručitelské prohlášení ze dne 11. 4. 2016). Žalovaný 1. byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, neboť žalovaná 1. nesplnila dobrovolně své závazky vyplývající ze smlouvy ze dne 11. 4. 2016 (výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka ze dne 1. 11. 2017, včetně dodejky; výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka ze dne 21. 1. 2020, včetně dodejky). 5. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle § 2018 odst. 2 o. z. ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Podle § 2019 odst. 1 o. z. ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Žalobkyně před prvním jednáním, resp. před rozhodnutím soudu vzala žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 4 000 Kč a zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 93 735 Kč od 12.4.2017 do zaplacení, a proto soud řízení v rozsahu zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil (výrok I. tohoto rozsudku). 7. Soud uzavřel, že žalobkyně se žalovanou 1. uzavřela dne 11. 4. 2016 platně smlouvu ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 o. z., na základě které poskytla žalované 1. administrativní služby a umístění sídla na výše uvedené adrese. Žalovaná 1. však po uplynutí prvního období (prvních 12. kalendářních měsíců) neuhradila odměnu za poskytnutí sídla, ačkoliv služeb žalobkyně, resp. umístění sídla na dané adrese nadále užívá. Z tohoto důvodu žalobkyni podle čl. II. bodu 1. smlouvy náleží odměna ve výši 5 988 Kč bez DPH (tj. 7 245 Kč s DPH) za každých následujících i jen započatých 12 kalendářních měsíců, ve kterých žalovaná 1. užívá služeb žalobkyně. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu částky 21 735 Kč za tři dlužné odměny, neboť se jedná o součet odměn za poskytnutí služeb s DPH za období duben 2017 – duben 2018, duben 2018 – duben 2019 a duben 2019 – duben 2020. Odměny za jednotlivá období byly přitom splatné vždy do 5. kalendářního dne v měsíci poté, co jednotlivé období uplynulo (čl. II. bod 1. smlouvy ze dne 11. 4. 2016). Jelikož žalovaná 1. neuhradila včas splatné odměny, dostala se do prodlení, pročež žalobkyni rovněž vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé jednotlivé odměny, na kterou má žalobkyně nárok (viz výše). Soud zároveň rozhodl, že se žalovanou 1. je povinen dlužnou částku, představovanou neuhrazenými odměnami za poskytnutí služeb žalobkyní, uhradit společně a nerozdílně i žalovaný 2., neboť vystupuje ve věci jako ručitel žalované 1. Nárok žalobkyně vůči němu totiž vyplývá z jeho ručitelského prohlášení ve smyslu ustanovení § 2018 odst. 1 o. z., které bylo platně učiněno v písemné formě podle ustanovení § 2018 odst. 2 o. z. Pro úplnost soud konstatuje, že smlouvu se žalobkyní uzavřel žalovaný 2. za žalovanou 1. platně jako její jednatel. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, týkající se oprávněnosti nároku na úhradu odměny za poskytování služeb, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 9. Soud výrokem III. tohoto rozsudku zamítl žalobu co do požadavku úhrady smluvní pokuty ve výši 68 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 68 000 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení, kterou představovalo prodlení žalované 1. s úhradou odměny za poskytování služeb po dobu 34 měsíců (červen 2017 až březen 2020 včetně). Ve smyslu čl. IV. bod 2. smlouvy ze dne 11. 4. 2016 totiž nastává splatnost smluvní pokuty až poté, co žalobkyně vyzve žalovanou 1. k její úhradě, resp. nejpozději do 14 dnů od doručení takové výzvy. V řízení nebylo nikterak prokázáno, natož tvrzeno, že by žalobkyně vyzvala žalovanou 1. k úhradě smluvní pokuty. Proto ve smyslu uvedeného článku citované smlouvy ze dne 11. 4. 2016 nenastala dosud splatnost smluvní pokuty