25 C 238/2020-343 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] došlou soudu téhož dne domáhá proti žalovanému vydání movitých věcí, a to dvou závěsných lustrů [příjmení] 2097 [jméno] [příjmení], dvou stojacích lamp [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], nástěnné lampy [příjmení] [anonymizována dvě slova] a závěsné lampy [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Pouze pro případ, že vydání movitých věcí nebude možné, navrhuje žalobce, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 258.320 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce v žalobě uvádí, že žalovaný je českou obchodní společností podnikající v oblasti zprostředkovávání prodeje a pronájmu luxusních nemovitostí. V rámci své podnikatelské činnosti žalovaný využívá franšízu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizováno] tvoří více než 22 700 nezávislých realitních makléřů ve více než 72 zemí světa. Společníky žalovaného jsou paní [celé jméno svědkyně], nar. dne [datum], a [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Žalovaný neoprávněně zadržuje movité věci ve výlučném vlastnictví žalobce, když žalobce je vlastníkem dvou závěsných lustrů [příjmení] [rok] [jméno] [příjmení], dvou stojacích lamp [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], nástěnné lampy [příjmení] [anonymizována dvě slova] a závěsné lampy [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Se souhlasem žalobce byly tyto movité věci zaslány na adresu [adresa], resp. se souhlasem žalobce, partnerkou žalobce, paní [příjmení], poskytnuty k užívání žalovanému. Žalovaný si proto byl vždy vědom skutečnosti, že není vlastníkem těchto věcí, ani k nim ostatně takto nikdy účetně ani jinak nepřistupoval. Dne [datum] přijala valná hromada žalovaného konaná v jeho sídle, a to pouze„ silou“ hlasů [právnická osoba], usnesení, kterým byla paní [příjmení] s okamžitou účinností odvolána z funkce jednatele žalovaného. V návaznosti na přijaté usnesení byl žalobce informován, že paní [příjmení] za žalovaného již nejedná a nemůže tak ovlivnit zacházení s věcmi. Žalobce proto vyslovil nesouhlas s tím, aby žalovaný nadále věci v jeho vlastnictví užíval. Žalovaný ani přes výzvu k dnešnímu dni nepřistoupil k vydání věcí žalobci. Movité věci jsou tak nadále žalovaným neoprávněně zadržovány. Žalobci tak nezbývá než domáhat se jejich vydání v tomto řízení. Žalovaný zadržuje rovněž věci ve vlastnictví paní [příjmení], partnerky žalobce, a to včetně osobních věcí paní [příjmení]. Postoj žalovaného k žalobci a jeho partnerce je tak zjevně součástí jeho strategie v rámci nepřátelského převzetí společnosti. Tento postup žalovaného je nejen nelegální, ale i naprosto v rozporu s dobrými mravy a nemůže požívat právní ochrany. Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že„ vlastník má právo se svým výlučným vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.“ V takovém případě ten„ kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.“ Hodnota movitých věcí činí 258.320 Kč. Pouze a jenom pro případ, že vydání movitých věcí žalovaným nebude možné, požaduje žalobce jejich hodnotu po žalovaném nahradit. 2. Podáním ze [datum] žalobce upřesnil, že vlastnické právo k movitým věcem nabyl jejich koupí od italské [právnická osoba], se sídlem [adresa] ([anonymizováno]) v Itálii. Umožnil je užívat své partnerce paní [příjmení], která v té době byla jednatelkou žalovaného a s jeho souhlasem byly movité věci zaslány na adresu [adresa], kde měl žalovaný zázemí a kde se také nacházelo vedení žalovaného, což vyplývá i ze samotné faktury [číslo] vystavené dne [datum]. Movité věci byly následně partnerkou žalobce se souhlasem žalobce poskytnuty k užívání žalovanému. 3. Žalovaný se vyjádřil (č. l. 74) tak, že navrhuje zamítnutí žaloby, popřípadě přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedl, že neví, kdo je skutečným vlastníkem předmětných movitých věcí, neboť během posledního půl roku k těmto věcem tvrdili své vlastnické právo dvě různé osoby. Bez ohledu na to, kdo je vlastníkem, však žalovaný užívá tyto věci oprávněně. Žalovaný netvrdí, že je vlastníkem movitých věcí. [příjmení] mezi stranami není o tom, jestli žalovaný je nebo není vlastníkem, ale o tom, kdo jejich vlastníkem vlastně ve skutečnosti je a jestli je žalovaný povinen žalobci v tuto chvíli movité věci odevzdat. Skutečností totiž je, že během posledního půl roku uplatňovaly své vlastnické právo dvě různé osoby, když nejprve své vlastnické právo k movitým věcem uplatňovala prostřednictvím [titul] [příjmení] přípisem ze dne [datum] paní [jméno] [příjmení], když v tomto přípise výslovně uvedla, že movité věci jsou jejím vlastnictvím a vyžadovala po žalovaném jejich vydání. Když byla paní [příjmení] ze strany žalovaného požádána o doložení jejího vlastnického práva k věcem, označila tento požadavek za zcela nemístný a své vlastnické právo nijak nedoložila. O několik měsíců později, pak opět prostřednictvím [titul] [příjmení], uplatnil přípisem ze dne [datum] své vlastnické právo k věcem žalobce. Na opakované žádosti žalovaného o doložení vlastnického práva a vysvětlení tvrzené duplicity vlastnického práva ze strany žalobce a paní [příjmení], nedostal žalovaný racionální a důvěryhodné vysvětlení. Žalobce i paní [příjmení], resp. jejich právní zástupci odmítali pochopit, že žalovaný, resp. jeho jednatel, nemůže v souladu s péčí řádného hospodáře vydat věci jen tak komukoliv, kdo si o ně napíše, tím spíše za situace, kdy si o jejich vydání„ napsali“ za posledního půl roku hned dva subjekty. Z pohledu žalovaného je tedy nezbytně nutné odstranit existující pochybnosti o skutečném vlastníkovi věcí, tj. postavit na jisto, zda paní [příjmení] v přípise ze dne [datum] prostřednictvím svého právního zástupce lhala o svém vlastnickém právu k věcem či nikoliv, zda je žalobce skutečně vlastníkem věcí nebo zda je jejich vlastníkem někdo jiný. Ze žalobcem předložených důkazů jeho vlastnické právo k věcem totiž nevyplývá. 4. Jak paní [příjmení], tak žalobce požadují vydání předmětných movitých věcí jako jakousi odvetu za odvolání paní [příjmení] z funkce jednatele žalovaného. [příjmení] [příjmení] byla z této funkce odvolána dne [datum] z důvodů porušování péče řádného hospodáře při výkonu této funkce. [příjmení] [příjmení] po svém odvolání z funkce začala vůči žalovanému činit kroky, které představovaly zjevné naschvály a významně narušovaly fungování žalovaného. [příjmení] [příjmení] mimo jiné odmítala předat obchodní dokumentaci, poskytnout informace o rozjednaných obchodech nebo poskytnout přístupové údaje do klientských databází žalovaného. V rámci interního auditu přitom byla identifikována celá řada podezřelých plateb realizovaných paní [příjmení] z účtu žalovaného ve prospěch jejího a jiných účtů (jedná se o částky v souhrnné výši cca 9 mil. Kč). [příjmení] [příjmení] tyto platby ani na opakovanou žádost nevysvětlila, a proto se po ní žalovaný domáhá jak poskytnutí informací, tak náhrady škody soudní cestou. Mezi výše uvedenými podezřelými platby figurují mimo jiné roční platby ve výši 120.000 Kč na účet paní [příjmení]. Interním auditem účetnictví žalované bylo zjištěno, že jedna taková platba z [datum] byla interně evidována s popiskem„ [jméno] [příjmení] – pronájem kancelářského vybavení 2019“. Z uvedeného lze usuzovat, že paní [příjmení] žalovanému movité věci pronajímala za částku 120.000 Kč ročně. Pokud by tomu tak nebylo, znamenalo by to, že si paní [příjmení] z účtu žalovaného vyplácela ročně částku 120.000 Kč bez jakéhokoliv právního důvodu. Toto by samozřejmě mělo rozsáhlé civilní i trestněprávní následky. Je otázkou, nakolik bylo v souladu s péčí řádného hospodáře a v zájmu žalovaného, když si paní [příjmení] z účtu žalovaného každý rok hradila 120.000 Kč za pronájem movitých věcí v hodnotě 258.320 Kč. Žalovaný bohužel nemá k dispozici žádné písemné vyhotovení smlouvy, kterou by za něj paní [příjmení] sama se sebou (nebo v zastoupení žalobce) uzavřela a na základě které byly žalovanému movité věci pronajímány. [příjmení] [příjmení] žalovanému v tomto směru neposkytla do dnešního dne žádné informace, vysvětlení nebo dokonce smlouvu samotnou, přestože jí o to žalovaný opakovaně žádal. Nicméně, nechceme-li automaticky předpokládat, že by si paní [příjmení] vyplácela 120.000 Kč ročně bez právního důvodu, je nutné předpokládat, že tak činila na základě písemné nebo ústní nájemní smlouvy, na základě které byly žalovanému movité věci pronajímány. Je samozřejmě otázkou, jestli movité věci žalovanému pronajímala paní [příjmení] nebo přímo žalobce, za kterého paní [příjmení] jednala. Skutečností je, že žalovaný movité věci nikdy neužíval zdarma, ale že je měl pronajaté za velmi vysokou úplatu. Žalobce přitom ani netvrdí a už vůbec nedokazuje, z jakého právního titulu by mělo užívací právo žalovaného k movitým věcem zaniknout, tj. netvrdí, že by nájemní smlouva, na základě které žalovaný movité věci užíval a stál