11 C 137/2012-499 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 7. 2012 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady ztráty na výdělku ve výši 104 915 Kč vzniklé pracovní neschopností žalobkyně v období od 21. 9. 2010 do 30. 4. 2011, která byla způsobena poškozením pravého lýtkového nervu žalobkyně při operaci na ortopedické klinice žalované. V žalobě žalobkyně dále uvedla, že dne 20. 9. 2010 se podrobila na ortopedické klinice žalované ablaci prominujících exostóz (kostních výrůstků) distálního femuru (dolního konce kosti stehenní) a proximální fibuly (horního konce kosti lýtkové) vpravo. Bezprostředně po operaci byla u žalobkyně zjištěna motorická i senzitivní paréza (obrna) hluboké větve pravého nervi peronei (lýtkového nervu). Dne 20. 10. 2010 podstoupila žalobkyně elektromyografické vyšetření, dle kterého šlo o lézi (poškození) lýtkového nervu, a to nejméně v rozsahu axonotmese (tj. přerušení nervových vláken při zachování kontinuity nervu jako celku). Dne 13. 1. 2011 žalobkyně podstoupila na neurochirurgické klinice , právnická osoba, revizní operaci, při níž byla nejprve zjištěn velký neurom, tedy rozšíření nervu v oblasti před jeho vstupem pod musculus peroneus longus (dlouhý lýtkový sval) v místě jizvy po resekci exostozy a byla provedena rekonstrukce společného lýtkového nervu 9 cm dlouhým štěpem. Stav byl uzavřen jako iatrogenní (lékařem způsobená) léze (poškození) lýtkového nervu vpravo, tedy poranění lýtkového nervu při operaci. Poškození lýtkového nervu při operativním odstraňování exostóz přitom nebylo ani takovým postupem, aby ke škodě na zdraví žalobkyně nedošlo, ani postupem souladným s dostupnými poznatky lékařské vědy, ani postupem souladným s profesními povinnostmi a standardy. Poškození pravého lýtkového nervu žalobkyně bylo jednou z podstatných příčin její pracovní neschopnosti v období od 21. 9. 2010 do 30. 4. 2011, kdy byla zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , a z toho plynoucí ztráty na výdělku v uvedeném období ve výši 104 915 Kč. K vyplacení této náhrady žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 16. 4. 2012. Žalovaná dopisem ze dne 14. 5. 2012 odmítla žádosti žalobkyně vyhovět.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a uvedla, že žalobkyně skutečně týden po operaci byla vyšetřena neurologem a byla zjištěna obrna lýtkového nervu vpravo. Z operačního nálezu pak dle žalované vyplývá, že nerv nebyl přerušen ve smyslu přeříznutí, ale došlo k jeho poškození tahem nebo tlakem při operaci, což je ovšem nutno považovat nikoli za postup non lege artis – tedy v rozporu s uznávanými postupy a pravidly lékařské vědy, ale za operační riziko příslušného zdravotního výkonu. Žalovaná neporušila žádnou svou právní povinnost a nepostupovala v rozporu s pravidly lékařské vědy, proto nárok žalobkyně na náhradu škody neuznává. I kdyby však u vedené škodě došlo zaviněním žalované, musí žalobkyně prokázat, že celá doba tvrzené pracovní neschopnosti žalobkyně byla v příčinné souvislosti s tvrzeným poškozením při operaci dne 20. 9. 2010 a musí také prokázat skutečnou výši jí ušlého výdělku.3. Ve věci jde již o čtvrtý rozsudek ve věci. Poprvé zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 30. května 2016, č. j. 11 C 137/2012-179, kterým žalobě částečně vyhověl, když uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 91 305 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 91 305 Kč od 19. 4. 2012 do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky ve výši 13 610 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 13 610 Kč od 19. 4. 2012 do zaplacení zamítl (výrok II.), uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 60 984 Kč (výrok III.), uložil žalobkyni povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 2 130,70 Kč (výrok IV.), rozhodl o vrácení nespotřebované části zaplacené zálohy na náklady důkazů ve výši 2 869,30 Kč žalobkyni (výrok V.), uložil žalované povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 14 259,30 Kč (výrok VI.) a uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 4 567,50 Kč (výrok VII.). Tento rozsudek byl k odvolání žalované ve výrocích I., III., IV., V., VI. a VII. zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2016, č. j. 23 Co 326/2016 - 207 ve znění opravného usnesení ze dne 28. června 2017, č. j. 23 Co 326/2016-221. Předmětem řízení tak zůstala nadále částka ve výši 91 305 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 91 305 Kč od 19. 4. 2012 do zaplacení.4. Rozsudek zdejšího soudu ze dne 2. března 2020, č. j. 11 C 137/2012-338, kterým soud žalobu zamítl, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2020, č. j. 23 Co 280/2020-354 a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení a rozsudek zdejšího soudu ze dne 4. května 2022, č. j. 11 C 137/2012-436, byl k odvolání žalobkyně opět zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2022, č. j. 23 Co 337/2022-449 a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení s tím, aby věc projednal a rozhodl jiný soudce zdejšího soudu. Odvolací soud dospěl k závěru, že skutkové zjištění zdejšího soudu nemá oporu v provedeném dokazování, když výsledek hodnocení důkazů nesprávnýma a povrchním způsobem nedopovídá ust. § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti nevyplývající z provedených důkazů, naopak opominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nedostatečně zhodnotil logické rozpory v revizním znaleckém posudku s výpovědí znalců , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , nesprávně posoudil otázku důkazního břemene, když žalovaná se může odpovědnosti zprostit pouze tehdy, pokud by prokázala, že škodu nezavinila. S ohledem na poukaz na důkazní břemeno již v předchozím zrušovacím usnesení Městského soudu v Praze z roku 2016 a ustálenou soudní praxi v tomto směru se jeví již nadbytečné poučení žalované ve smyslu § 11a odst. 1 a 3 o. s. ř. Pokud znalci , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, uváděli, že by mohlo dojít k poškození nervu i při zvolení jiného operačního postupu, jednalo se pouze o obecné podmíněné úvahy, které nesouvisí s konkrétním projednávaným případem; rovněž z těchto úvah soud I. stupně nesprávně vycházel. V dalším řízení soud I. stupně bude při vyčíslení ztráty na výdělku žalobkyně postupovat ve smyslu § 351 a následujících zákoníku práce, v tomto směru rovněž náležitě doplní dokazování a neopomine, že v souvislosti s předchozími zrušovacími rozhodnutími odvolacího soudu je předmětem řízení náhrada za ztrátu na výdělku v částce 91 305 Kč (a nikoliv 104 915 Kč), poté soud I. stupně provedené důkazy zhodnotí způsobem předpokládaným ustanoveními § 132 a 157 o. s. ř. logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem a opětovně rozhodne o dosavadních nákladech řízení mezi účastníky navzájem i ve vztahu ke státu.5. Ze shodných skutkových tvrzení a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:6. Žalobkyně se dne 20. 9. 2010 podrobila na ortopedické klinice žalované odstranění exostóz neboli kostních výrůstků kosti stehenní a lýtkové pravé nohy, které byly odsekávány dlátem, přičemž nerv nebyl preparován (viz shodné skutkové tvrzení účastníků i operační protokol ze dne 20. 9. 2010). Ihned po operaci byla u žalobkyně zjištěna pooperační obrna lýtkového nervu (viz dekurz ze dne 20. 9. 2010), která byla potvrzena elektromyografickým vyšetřením žalobkyně dne 20. 10. 2010 (viz zpráva FNB ze dne 20. 10. 2010) a pro kterou žalobkyně podstoupila dne 13. 1. 2011 operaci na neurochirurgické klinice , právnická osoba, (viz shodná tvrzení účastníků a zpráva fakultní nemocnice , právnická osoba, ze dne 21. 1. 2011). Při této operaci byl zjištěn velký neurom v oblasti jizvy po operaci odstraňující kostní výrůstky, byla provedena rekonstrukce nervu autotransplantátem v délce 9 cm (viz lékařská zpráva neurochirurgické kliniky , právnická osoba, ze dne 21. 1. 2021, popis operace ze dne 13. 1. 2011).7. Soud v řízení provedl důkaz dvěma znaleckými posudky, a to znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, (z oboru neurochirurgie) a revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu – , právnická osoba, . Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Důkaz znaleckým posudkem tedy soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 583/2001 ze dne 25. dubna 2002 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 551/2007 ze dne 1. 8. 2008).8. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , jeho doplnění ze dne 4. 10. 2015 a výslechu znalce soud zjistil, že k poškození lýtkového nervu žalobkyně došlo během operace dne 20. 9. 2010, poukázal přitom také na časovou souvislost zdravotního sta