16 C 72/2017-602 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, 2017 vedenou pod sp. zn. 16 C 72/2017 domáhal náhrady mzdy za období září 2014 až červenec 2017 ve výši 1 859 313,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobou ze dne , datum, 2020 vedenou pod sp. zn. 11 C 13/2020 se žalobce domáhal po žalované náhrady mzdy za období od 1. 8. 2017 do 22. 11. 2018 ve výši 841 905,12 Kč. Obě žaloby žalobce odůvodnil zejména tím, že žalobce pracoval v pracovním poměru u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, 2011 na pozici obchodního zástupce. Již dne , datum, 2012 obdržel od obžalované okamžité zrušení pracovního poměru, kdy toto okamžité zrušení pracovního poměru bylo rozsudkem zdejšího soudu ve věci sp. zn. 22 C 80/2012–193 ze dne 13. 3. 2014 označeno za neplatné a žalobce se současně domáhá náhrady mzdy za období do 31. 8. 2014 v rámci řízení vedeném pod sp. zn. 22 C 292/2014. Žalobce dne , datum, 2014 obdržel od žalované výpověď z pracovního poměru. O neplatnosti výpovědi bylo rozhodováno v řízení ve věci sp. zn. 22 C 292/2014. Žalobce sdělil žalované, že trvá na tom, aby byl dál zaměstnáván, žalobce se tak domáhá náhrady mzdy počínaje měsícem září roku 2014, když pracovní poměr u žalované měl skončit k 31. srpnu 2014 do 22. listopadu 2018, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o neplatnosti výše uvedené výpovědi. Výši náhrady mzdy žalobce dovozuje z hrubé měsíční mzdy za třetí čtvrtletí roku 2012, kdy hrubá měsíční mzda za měsíc červenec 2012 činila 51 250 Kč. V srpnu roku 2012 činila hrubá měsíční mzda částku 62 612 Kč. Za měsíc září roku 2012 činila hrubá měsíční mzda částku 52 308 Kč. Průměrný hodinový výdělek žalobce tedy činil 317,94 Kč. Doplňuje však, že od roku 2012 mzda dle Českého statistického úřadu stoupla, a pokud by žalovaná dvakrát neplatně nerozvázala pracovní poměr, vydělával by žalobce dosud minimálně stejně kolik vydělával v roce 2012.2. K námitce žalované, že se žalobce nenechal zaměstnat, a proto by měla být náhrada mzdy moderována žalobce uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobce nemá vypořádané vztahy s žalovanou a může být kdykoliv povolán zpět k výkonu práce je pro ostatní zaměstnavatele nežádoucí. Žalobce se dne 26. 11. 2012 přihlásil jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce, pracovní nabídky aktivně vyhledával na internetu, pracovní místo poptával také prostřednictvím internetové inzerce v časopisu Svět tisku. V oboru polygrafie byl však žalobce v hledání zaměstnání neúspěšný. Žalobce nastoupil dne , datum, 2013 na pozici vedoucí tisku ve společnosti , právnická osoba, za mzdu ve výši 37 000 Kč hrubého a maximálně 8 000 Kč osobního ohodnocení. Žalobce neměl k dispozici osobní automobil a jeho pracovní poměr skončil dne , datum, 2014, když zaměstnavatel nevyplatil žalobci mzdu a dostal se do špatné finanční situace vedoucí až k rozhodnutí o úpadku v rámci insolvenčního řízení. Dále žalobce pracoval jako řidič ve společnosti , právnická osoba, od 1. 6. 2016 do 30. 6. 2016 na 20 hodin týdně a hrubé hodinové mzdě 100 Kč. Od 4. 7. 2016 do 31. 7. 2016 pracoval jako řidič ve společnosti , právnická osoba, . na 40 hodin týdně a hrubé měsíční mzdě 10 000 Kč. Od 21. 9. 2016 dosud pracuje žalobce jako řidič , právnická osoba, na 20 hodin týdně s hrubou hodinovou mzdou ve výši 100 Kč.3. Žalovaná nárok žalobce neuznala, navrhla žalobu zamítnout, žalovaná zdůraznila, že počátek sporu mezi žalobcem a žalovanou je již v roce 2012, kdy bylo žalobci dáno okamžitě zrušením pracovního poměru, žalobce se tak kontinuálně domáhá náhrady mzdy od roku 2012 do roku 2018, kdy žalovaná má za to, že v této věci by měla být uplatněna moderace dle § 69 odst. 2 zákoníku práce, a náhrada mzdy by měla být snížena. Žalovaná namítala, že žalobce se bez relevantního důvodu nezapojil do zaměstnání, ačkoliv zde existovala reálná možnost nechat se zaměstnat, pokud by žalobce aktivně hledal zaměstnání. S ohledem na osobu s jeho zkušenostmi by za několik málo měsíců práci v Praze nebo ve Středočeském kraji našel za stejných, případně dokonce lepších podmínek. V danou chvíli žalobce pro žalovanou fakticky žádnou práci nevykonává, a v podstatě není možné očekávat, že by žalovaný vůbec měl zájem žalobce dále zaměstnávat. Žalobce se neúčastnil žádných skutečných pohovorů na otevřené pracovní pozice. Žalobce zcela účelově předložil soudu potvrzení o absolvování pohovorů. Rovněž zaměstnavatelé uvedení v potvrzeních o pracovních pohovorech volnou pracovní pozici obchodního zástupce neinzerovali. Žalovaná však zdůrazňuje, že podstatou pro snížení náhrady mzdy je reálná možnost se na daném druhu práce nechat zaměstnat. Situace na trhu práce byla v rozhodném období taková, že pracovní pozice obchodního zástupce byla nejpoptávanější pozicí mezi zaměstnavateli.4. Zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 6. 12. 2021, č. j. 16 C 72/2017-337, že žaloba o zaplacení částky 1 859 313,12 Kč se zamítá. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že situace na trhu práce umožňovala žalobci, aby získal zaměstnání v oblasti obchodního zástupce v technických oborech v řádu několika týdnů. Rozhodnutí bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022, č. j. 62 Co 175/2022-368 zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud vyčetl soudu prvního stupně špatný postup podle § 119 odst. 3 o. s. ř.5. Ve spojené věci rozhodl soud rozsudkem ze dne 24. 10. 2022, č. j. 11 C 13/2020-256 tak, že přiznal žalobci náhradu mzdy ve výši 841 905,12 Kč. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že pravděpodobný průměrného hodinového výdělku žalobce i za období od 1. 8. 2017 do 22. 11. 2018 činí částku 317,94 Kč. Soud žalovanou poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nezbytnosti prokázání skutkových předpokladů pro případné krácení náhrady, že by žalobce měl konkrétní možnost zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za srovnatelných či výhodnějších podmínek, zejména mzdových. Z provedeného dokazování však takový závěr neučinil. A dovodil, že u žalobce nejsou důvody pro nepřiznání nebo snížení náhrady mzdy. Rozhodnutí bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2023, č. j. 23 Co 9/2023-372 zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně nesprávný procesní postup, kdy nevydal rozhodnutí, že v přerušeném řízení se pokračuje. Přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobce splnil předpoklady pro přiznání náhrady mzdy podle § 69 odst. 1 zák. práce, kdy pro určení výše náhrady je nutné vycházet z pravděpodobného výdělku žalobce, který se bude zjišťovat ke dni 1. 7. 2014.6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce na základě pracovní smlouvy z , datum, 2011 pracoval u žalovaného (tehdy ještě pod jménem , právnická osoba, ) na pozici obchodního zástupce se dnem nástupu do práce od , datum, 2011 a místem výkonu práce , adresa, . Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou na plný úvazek.7. Soud vycházel ze všech předložených listinných důkazů a po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.8. Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne , datum, 2012 bylo zdejším soudem shledáno neplatným, a to z toho důvodu, že nebylo prokázáno, že by žalobce převzal v hotovosti částku 250 000 Kč, která měla náležet žalované a kterou jí údajně nepředal (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 3. 2014, č. j. 22 C 80/2012-193, který nabyl právní moci dne 28. 6. 2014). Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28.8.2014 vedenou původně pod sp. zn. 22 C 415/2014 se pak žalobce domáhal na žalované náhrady mzdy ve výši 437 584,42 Kč s příslušenstvím za období od 26. 11. 2012, kdy po okamžitém zrušení pracovního poměru z 20.11.2012 oznámil žalovanému jako zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, do 31. 8. 2014, kdy měl skončit pracovní poměr žalobce u žalované na základě výpovědi žalované z , datum, 2014. Soud neshledal důvody pro ponížení náhrady mzdy a tuto žalovanému přiznal v plné výši (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2017, č. j. 22 C 292/2014-392, kde řízení ve věci 22 C 415/2014 a 22 C 292/2014 bylo spojeno ke společnému projednávání)9. Po obdržení výpovědi ze dne 26. 6. 2014 žalobce informoval žalovanou, že trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván (zjištěno z dopisu ze dne 3. 7. 2014 spolu s podacím lístkem a informací České pošty o sledování zásilek).10. Výpověď daná žalobci žalovanou ze dne , datum, 2014 byla zdejším soudem rovněž shledána neplatnou, a to z toho důvodu, že rozhodnutí vedoucího organizační složky , tituly před jménem, , jméno FO, bylo přijato pouze za účelem možnosti ukončení pracovního poměru se žalobcem. Rozhodnutí o organizační změně nebylo přijato a nemohlo být příčinou nadbytečnosti jakéhokoli zaměstnance. (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2017, č. j. 22 C 292/2014-392, kde řízení ve věci 22 C 415/2014 a 22 C 292/2014 bylo spojeno ke společnému projednávání). Rozsudek zdejšího soudu byl odvolacím soudem v první části potvrzen (ve zbytku byl zrušen a vrácen). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pokud rozhodnutím o organizační změně, jehož výsledkem bylo zrušení jediné pracovní pozice,