25 C 39/2025-80 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou ze dne 19.1.2025 podanou u zdejšího soudu dne 25.2.2025 ve znění jejího doplnění ze dne 25.5.2025 domáhá na žalovaném zaplacení částky 40.000,- Kč spolu s 12,75% úrokem z prodlení p.a. od 2.10.2024 do zaplacení.2. V žalobě uvádí, že v rámci procesu hledání práce spatřil inzerát žalovaného na portálu jobs.cz na pozici „Office asistentka/Recepční.“ Po seznámení se se zněním inzerátu a popisem činností, a především jeho celkovým vyzněním žalobce tuto nabídku práce vyhodnotil jako diskriminační. Dle názoru žalobce se jedná o nabídka práce výhradně pro osobu ženského pohlaví, kdy tímto svým jednáním žalovaný záměrně a účelově znemožnil přístup k zaměstnání osobám mužského pohlaví. Žalovaný jednal v rozporu se zásadou rovného přístupu k zaměstnání tak, jak byl povinen v rámci zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jen „antidiskriminační zákon“), když podle § 1 odst. 1 písm. a) tohoto zákona je diskriminace zakázána mj. i v oblasti práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání. Žalovaný rovněž porušil § 4 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), který ukládá povinnost účastníkům právních vztahů zajišťovat rovné zacházení se všemi fyzickými osobami uplatňujícími právo na zaměstnání a dle kterého nelze občanovi odepřít právo na zaměstnání mimo jiné z důvodů pohlaví. Žalobce dále poukázal na § 12 zákona o zaměstnanosti, který mimo jiné stanovuje zákaz činit nabídky zaměstnání, které mají diskriminační charakter. Zákoník práce přímo neupravuje právní prostředky před diskriminací, ale ve svém § 17 odkazuje na § 10 antidiskriminačního zákona. Před přijetím antidiskriminačního zákona se pak musely oběti domáhat ochrany podle § 13 z.č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, tj. žalobou na ochranu osobnosti, což stále platí pro případy, kdy dochází k diskriminaci z jiných důvodů než uvedených v § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona. Jelikož jednání žalovaného spočívající v porušení zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace ve značné míře snížilo dobrou pověst a důstojnost žalobce, má tento jakožto oběť diskriminace také nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Žalobce doplnil, že právo na rovné zacházení bylo dle doktrinálních názorů součástí tzv. jednotného všeobecného osobnostního práva. Osoby, které jsou oběťmi diskriminačního jednání z jiného důvodu než z důvodu uvedeného v antidiskriminačním zákoně, se mohou bránit podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Ustanovení § 81 a 82 o. z. zaručuje ochranu osobnosti člověka a dává dotčenému právo domáhat se, aby bylo od neoprávněného zásahu do jeho osobnosti upuštěno, nebo aby byl odstraněn jeho následek. Dále dle § 2956 o. z. může oběť žádat náhradu škody i náhradu nemajetkové újmy, a odčinit lze i způsobené duševní útrapy. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, což v nyní projednávaném případu nastalo, kdy jednání žalovaného již zveřejněním diskriminační nabídky práce naplňuje tyto znaky. Žalovaný od počátku vedl proces hledání zaměstnankyně/uchazečky o práci se záměrem nabídnout a následně přijmout výhradně zástupkyni ženského pohlaví, kdy toto lstivé jednání bylo znásobením účinků zásahu v důsledku diskriminace žalobce se zřetelem na jeho pohlaví. Žalobce rovněž poukázal na obrácené důkazní břemeno podle § 133a o.s.ř. v případě soudních řízení týkajících se přímé či nepřímé diskriminace. Žalobce rovněž zdůraznil, že v případě porušení některého z přirozených práv člověka je nezbytné zajistit, aby byla poškozenému plně nahrazena jakákoli újma, která mu zásahem vznikla, a to podle § 2951 o.z. poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, a to v penězích, pokud jiný způsob nezajistí skutečné a účinné odčinění újmy. Žalobce dále poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně rozhodovací praxe , právnická osoba, při ukládání pokut a uvedl, že diskriminační jednání žalovaného mu způsobilo značnou nemateriální škodu. Žalobce i přes diskriminační nabídku práce na tuto reagoval. Ihned po automatickém robotickém zaslání konfirmační odpovědi byl informován o tom, že žalovaný eviduje jeho reakci na inzerát. Žalobce však následně obdržel zamítavou odpověď, což v něm vyvolalo intenzivní mučivé pocity, tedy psychický diskomfort, který se vymyká běžnému prožívání poškozeného. Úrok z prodlení ve výši 12,75 % žalobce požaduje ode dne 2.10.2024, tedy od dne zveřejnění diskriminačního inzerátu a dne, kdy na tento inzerát žalobce reagoval.3. Žalovaný se vyjádřil (č.l. 45) tak, že s žalobou nesouhlasí, považuje ji za nedůvodnou a zejména za zcela účelovou. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že podaná žaloba je psána značně generickým způsobem, když skutkovým okolnostem projednávaného případu je věnována jen zcela minoritní část textu, takže žalobce obdobných žalob vůči různým žalovaným podal více, což by značilo, že žalobce ve skutečnosti nemá zájem o nabídku zaměstnání, ale snaží se jen získat finanční prostředky, což je rozporné s dobrými mravy a zjevným zneužitím práva. Navíc žaloba je datovaná 19.1.2025, avšak na samotný inzerát žalobce reagoval až dne 29.1.2025. Žalovaný dále uvedl, že žalobce se o předmětnou pozici „Office asistentka/Recepční“ ucházel, když poprvé dne 29.1.2025 odeslal žalované svůj životopis, následně dvakrát v časovém odstupu několika hodin i dne 3.2.2025, což by nasvědčovalo tomu, že žalobce na obdobné inzeráty odpovídá plošně, aniž by si pamatoval, na které reagoval. Žalovaný pak žalobce jako kandidáta na předmětnou pozici odmítl dopisem ze dne 5.2.2025. Žalovaný se vůči žalobci ani žádného diskriminačního jednání nedopustil, byť připustil, že se v inzerátu dopustil pochybení, když text inzerátu nebyl formulován obecně bez genderového rozlišení. Nesledoval rozhodně záměr obsadit pracovní pozici výhradně ženou, když i interní směrnice žalovaného pozici „Office assistant“ definuje a popisuje zcela bez rozlišení na pohlaví zaměstnance. Žalovaný žalobce na obsazení pracovní pozice nevybral nikoliv na základě jeho pohlaví, ale na základě zjištění, která zcela nepochybně objektivně činí žalobce jako zájemce o zaměstnání neakceptovatelným. Žalobce ve svém životopise totiž uvedl nepravdivé informace a pro žalovaného tak představoval významné riziko nízké pracovní spokojenosti a potenciální významné nestability. Žalobce totiž ve svém životopise uvedl pouze jedinou předchozí pracovní zkušenost, a to ve společnosti , právnická osoba, . na pozici „Office manager“, kterou měl údajně vykonávat v období od června 2014 do prosince 2024, přičemž dle popisu pracovní činnosti u něj vykonávané byl pro nabízenou pozici značně překvalifikovaný, nicméně se ale ukázalo, že skutečnosti uváděné žalobcem v životopise se nezakládají na pravdě. Žalovaný dále za účelem ověření skutečností uvedených v životopise žalobce a za účelem získání referencí oslovil původního zaměstnavatele žalobce, od kterého zjistil, že žalobce u něj pracoval pouhých 39 dnů od 8.6.2020 do 17.7.2020, když pracovní poměr byl ze strany zaměstnavatele ukončen výpovědí ve zkušební době pro celkovou nespokojenost zaměstnavatele. Navíc žalobce u uvedené společnosti nepůsobil na pozici „Office manager“, jak uvádí ve svém životopise, ale na pozici „Legal and Compliance Officer – Junior“. Žalobce byl tedy žalovaným vyřazen z výběrového řízení, neboť ve svém životopise lhal. Žalovaný se domnívá, že měl k takovému postupu zcela objektivní důvody a žádného diskriminačního jednání se vůči žalobci nedopustil. Nad to je z jeho postupu zřejmé, že vůči mužským uchazečům o předmětnou pozici nejednal diskriminačně, když i mužské uchazeče detailně prověřoval, tedy jejich žádosti apriori neodmítal. Žalovaný s ohledem na shora uvedené navrhnul žalobu zamítnout.4. Při jednání dne 25.6.2025 právní zástupce žalovaného zopakoval, že žalobce byl jako uchazeč o zaměstnání odmítnut proto, že nevyhověl požadavkům žalovaného, když zejména žalovaný zjistil, že žalobce ve svém životopise uvedl nepravdivé skutečnosti.5. Žalobce uvedl, že se žalovaný dopouštěl diskriminace žalobce opakovaně, když zveřejňoval nezákonné inzeráty s nesprávným rodem, že hledá mzdovou účetní. Dále namítá, že žalovaný si opatřil nezákonný důkaz od jeho předchozího zaměstnavatele, když zneužil razítko , tituly před jménem, , jméno FO, . Doplnil, že datum vyhotovení tohoto potvrzení nesedí ani v časové ose. Potvrzení je z 29.1.2025, ačkoliv žalobce poprvé kontaktoval žalovaného dne 29.1.2025 v 17:02 hodin.6. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: pracovní nabídka žalovaného na office asistentku/recepční, e-mail žalovaného z 5.2., inzeráty, údaje z veřejné části živnostenského rejstříku žalovaného, životopis žalobce, historie ze systému Teamio, interní směrnice žalovaného na pozici office asistent(ka)/recepční, pracovní reference žalobce od , právnická osoba, . z 29.1.2025, životopis žalobce na Teamio, detail aktivity ohledně žalobce, popis pracovní funkce office assi