52 C 208/2020-87 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30.715 Kč se zákonným úrokem z prodlení, dále se smluvní pokutou ve výši 16.020 Kč a s úrokem z úvěru ve výši 89,99 % p.a. z částky 28.517,25 Kč od [datum] Kč do zaplacení. To vše z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum], [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 36.000 Kč, kterou měl žalovaný splácet v 30 měsíčních splátkách, vždy ve výši 3.048 Kč, mezi účastníky byl sjednán také úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 138,16 % p.a.. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a z důvodu prodlení žalovaného, došlo k zesplatnění celého úvěrového dluhu, ke dni [datum]. Dle bodu [číslo] smlouvy se ke dni zesplatnění, celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nesplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny ve výši 34.833,24 Kč. Po zesplatnění žalovaný uhradil 3.048 Kč dne [datum] a 3.050 Kč dne [datum]. Žalovaná částka pak, ve výši 28.735,24 Kč představuje novou jistinu, částka 1.980 Kč smluvní pokutu dle článku [číslo] smlouvy, částka 16.020 Kč představuje smluvní pokutu dle článku [číslo] smlouvy (ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 28.735,24 Kč za každý den prodlení žalované a to od [datum] do vyhotovení této žaloby, tedy do [datum]), a úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný neuhradil žalovanou částku ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 věty prvé, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Soud v části žaloby, na které již žalobkyně netrvala, o zaplacení úroku ve výši 64,99 % p.a. z částky 28.517,25 Kč od [datum] do zaplacení, řízení zastavil, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně před zahájením řízení (a po sdělení předběžného právního názoru soudu), vzala žalobu částečně zpět. 4. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu, z.č. 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.), soud jednal dne [datum], v nepřítomnosti žalovaného, který byl k ústnímu jednání řádně předvolán, avšak k ústnímu jednání se řádně neomluvil a ani nedostavil. 5. Mezi účastníky byly všechny skutečnosti nesporné, neboť žalovaný byl ve sporu zcela nečinný. 6. Provedeným dokazováním, tvrzením žalobkyně, když žalovaný byl po celou dobu řízení zcela nečinný, dále zejména z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], ze splátkového kalendáře, z Dodatku ke Smlouvě ze dne [datum], z upraveného splátkového kalendáře ze dne [datum], z Prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího, z hodnocení klienta ze dne [datum], z Předsmluvního formuláře ze dne [datum] a ze dne [datum] a z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 36.000 Kč. Dlužník (žalovaný) se v úvěrové smlouvě zavázal k úhradě pravidelných 30 měsíčních splátek, ve výši 3.048 Kč měsíčně, dle splátkového kalendáře, počínaje měsícem prosinec [rok]. Tvrzením žalobkyně a z dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalobkyně proplatila žalovanému dne [datum], úvěr ve výši 36.000 Kč na jím označený účet. Tvrzením žalobkyně a z dopisu ze dne [datum] a ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky (splátky [číslo]), a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru. Žalovaný však dlužné splátky ve stanoveném termínu neuhradil a dnem [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru, v souladu s bodem [číslo] smlouvy o úvěru. Dle bodu [číslo] smlouvy se ke dni zesplatnění, celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nesplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny ve výši 34.833,24 Kč. Po zesplatnění žalovaný uhradil 3.048 Kč dne [datum] a 3.050 Kč dne [datum]. Dle tvrzení žalobkyně, žalovaný uhradil celkem 16x splátek, patnáctou ve výši 3.048 Kč a 16. splátku ve výši 3.050 Kč, celkem tedy žalovaný uhradil (za poskytnutý úvěr ve výši 35.000 Kč), částku 48.770 Kč. Žalovaný měl v souladu s upraveným splátkovým kalendářem uhradit celkem 31 splátek, vždy ve výši 3.048 Kč měsíčně, ve splátkách byl již započten i smluvní úrok (31 splátek x 3.048 Kč, činí celkové platby od žalovaného ve výši 94.488 Kč). Žalovaná částka ve výši 28.735,24 Kč představuje novou jistinu, dále částka 1.980 Kč představuje smluvní pokutu dle článku [číslo] smlouvy a částka 16.020 Kč představuje smluvní pokutu dle článku [číslo] smlouvy. Žalovaný ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum], svůj dluh do dnešního dne v plné výši neuhradil (tvrzení žalobkyně a předžalobní výzva). 7. Na základě provedeného dokazování a na základě skutkových tvrzení žalobkyně, má soud prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným, byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, jejímž předmětem byla finanční částka 36.000 Kč, kterou žalobkyně vyplatila žalovanému dne [datum]. Žalovaný se zavázal k úhradě poskytnutého úvěru, v pravidelných 30 měsíčních splátkách, ve výši 3.048 Kč měsíčně, dle splátkového kalendáře, počínaje měsícem prosinec [rok]. Žalovaný po opakovaných urgencích, neuhradil splátku 16, ani do 60 dnů po její splatnosti (splatné dne [datum]), čímž došlo v souladu s bodem [číslo] úvěrové smlouvy k zesplatnění celého úvěru, dnem [datum]. Po zesplatnění žalovaný uhradil 3.048 Kč dne [datum] a 3.050 Kč dne [datum]. Žalovaný do dnešního dne nezaplatil žalobkyni dlužnou částku v žalované výši 46.735 Kč. 8. Takto zjištěný skutkový stav soud právně posoudil, dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), v platném znění, v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jako úvěrovou smlouvu, kterou se úvěrující (žalobkyně) zavazuje, že úvěrovanému (žalovanému) poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Soud v řízení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, (AN 3/2007 s. 87), tzv.„ lichvářské úroky“.„ V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 ObčZ, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“. Žalobce při uzavírání smluv o půjčce (včetně dohody o výši úroků) pravděpodobně jednal v tíživé situaci (byť nemusela dosáhnout intenzity vyžadované pro naplnění skutkové podstaty lichvy podle ustanovení § 253 TrZ), která ho vedla k tomu, aby souhlasil se sjednáním úroků z půjčené částky ve výši 5 % měsíčně (tj. 60 % ročně) při splatnosti půjčky za tři roky od uzavření smluv. Pro závěr, zda dohodnuté úroky jsou nepřiměřené a tedy odporující dobrým mravům, však tato hlediska nemohou být významná. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce„ lichvářské“ úroky. Dov