17 C 209/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu [číslo] o úvěru ve výši 18 000 Kč. Takto sjednaný úvěr se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit příslušenství spočívající v úroku, poplatcích za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru, inkasním poplatků a pojištění ve výši celkem 16 410 Kč. Žalovaný se tedy zavázal uhradit celkem 34 410 Kč, to formou 52 týdenních splátek ve výši 662 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky poskytla žalovanému sjednaným způsobem, avšak žalovaný své povinnosti neplnil řádně a nezaplatil ničeho. Právní předchůdkyně smlouvou ze dne [datum] pohledávky za žalovaným postoupila žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení celkem 42 518,71 Kč (tj. jistiny 18 000 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru 14 134,62 Kč, smluvní pokuty 9 000 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 1 084,09 Kč a sankčních poplatků 300 Kč) s úrokem ve výši 88 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním. 3. K jednání soudu se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil bez jakékoliv omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). 4. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění: 5. Z listiny označené jako„ smlouva o úvěru [číslo]“ bylo zjištěno, že tato byla sepsána mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když k jejímu podpisu oběma stranami došlo dne [datum]. Předmětem ujednání stran byl úvěr ve výši 18 000 Kč, který se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti. Tomuto ujednání souvztažně odpovídá závazek žalovaného poskytnutý úvěr vrátit, jakož i splnit závazky označené jako úvěr ve výši 18 000 Kč, dále úplatu označenou jako poplatek 14 850 Kč (tento se skládá z úroku 9 181 Kč, z nákladů na zpracování úvěru 1 500 Kč a nákladů na komfortní a flexibilní splácení 4 169 Kč) a konečně úplatu označenou jako doplňkové pojištění ve výši 1 560 Kč. K zaplacení celkem sjednaných 34 410 Kč mělo dojít formou 52 týdenních splátek ve výši 662 Kč. Dále bylo zjištěno ujednání o sankcích, tj. smluvních pokutách a nákladech vzniklých v případě prodlení žalovaného. Rovněž bylo zjištěno ujednání o inkasní služby (tzv. komfortním splácení), za kterou se žalovaný zavázal zaplatit již shoda uvedený poplatek ve výši 4 169 400 Kč, dle které byl žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně (jí zmocněné osobě) splátky v hotovosti, a to vždy v místě doručovací adresy žalované (tato byla sjednána na adrese [adresa žalovaného]), případně na adrese, která bude žalovanou později sdělena (takové sdělení nebylo v řízení prokázáno), čemuž souvztažně odpovídala povinnost právní předchůdkyně žalobkyně (jí zmocněné osoby) vystavit potvrzení platby zápisem ve splátkové knížce žalované. 6. Z listin označených jako„ standartní informace o spotřebitelském úvěru a zákaznická karta žalovaného“ bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně sdělil, že je zaměstnán jako obchodní zástupce u společnosti u společnosti [právnická osoba], že jeho měsíční příjem činí 35 189 Kč a že jeho odhadované měsíční náklady činí 8 000 Kč měsíčně. 7. Z listiny označené jako„ výpis z databáze ČNB - [příjmení] tabulka B1 [číslo] RPSN“ bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby pro daný typ úvěru v měsíci září roku 2020 činila 8,34 % ročně. 8. Z listin označených jako„ smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh“ bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. 9. Zjištění učiněná z uvedených důkazů jsou zcela postačující k učinění skutkového závěru v rozsahu, který lze podrobit právnímu posouzení, přičemž se ohledně dalších za řízení provedených důkazů (výpis z OR obchodní zástupkyně poskytovatele úvěru, výpis k úvěru, výzvy ze dne [datum] a předžalobní výzva ze dne [datum] s dokladem o odeslání) uzavírá, že z těchto nebyla učiněna žádná z hlediska potřeba daného řízení rozhodná zjištění. 10. Na základě shora uvedených důkazních prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným proběhlo jednání, jehož výsledkem bylo sepsání listiny označené jako smlouva o úvěru, přičemž tato listina byla oběma stranami podepsána dne [datum]. V této listině bylo obsaženo ujednání smluvních stran o povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit v souvislosti s poskytnutím úvěru úroky ve výši 10 681 Kč (jednotlivé závazku tomuto odpovídající byly označeny jako úrok ve výši 9 181 Kč a cena za zpracování úvěru 1 500 Kč, obsahově se však jedná o cenu úvěru, tedy o úrok z jeho poskytnutí), k čemuž mělo dojít formou 52 týdenních splátek ve výši 662 Kč. Žalovaný tedy měl být povinen zaplatit za období prvních 52 týdnů úroky ve výši 63,90 % ročně a pro další období ve výši 88 % ročně. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty, avšak ten nezaplatil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným z uvedeného právní důvodu postoupila žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což bylo žalovanému řádně oznámeno. 12. Až doposud zjištěný skutkový stav zdánlivě svědčí nároku žalobkyně, dále však bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby pro daný typ úvěru v měsíci září roku 2020 činila 8,34 % ročně. Zjištění učiněný v tomto rozsahu pak jsou dostačující k posouzení a rozhodní věci. 13. K tomuto soud dodává, že se rovněž zaobíral otázkou toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, když však ohledně tohoto učiněná zjištění nepostačovala k tomu, aby soud mohl bezpečně uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti plynoucí ze zákona o spotřebitelském úvěru řádně splnila. Na místě pak bylo k tomuto žalobkyni poskytnou adekvátní poučení (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), s ohledem na závěr soudu ohledně neplatnosti smlouvy jako celku z jiného důvodu (viz. dále), bylo od tohoto s ohledem na princip hospodárnosti řízení upuštěno. 14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“), jakož i speciální úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák.č. 257/2016 Sb., dále jen„ z.s.ú.“). 15. Na základě učiněných skutkových zjištění soud vztah účastníků nejprve posuzoval dle ustanovení smlouvy o smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Z takové smlouvy je úvěrující povinen poskytnout na požádání úvěrovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 OZ). 16. V dané věci však bylo zjištěno, že ve smlouvě ze dne [datum] byly úroky z úvěru sjednány ve výši 63,90 % ročně pro období 52 týdnů a ve výši 88 % ročně pro následující období, jakož i bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy běžný úrok u bankovních institucí pro domácnosti na spotřebu činil 8,34 % ročně. Účastníky sjednaná výše úroku tedy dosahuje více než sedminásobně (ve skutečnosti 7,66 násobek) a následně více než desetinásobně (ve skutečnosti 10,55 násobek) průměrné úrokové sazby. 17. K tomuto soud zdůrazňuje závěry konstantní judikatury (usnesení NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), tedy že:„ V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. 18. Ve světle citované judikatur