17 C 355/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu [číslo] že na základě této smlouvy byl žalované dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit ve 36 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, splatných vždy k 17. dni daného měsíce počínaje měsícem září 2020. Úroková sazba byla ujednána ve výši 59,89 % ročně. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr a úrok sjednaným způsobem, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s uhrazením každé jednotlivé splátky. Současně pro případ prodlení byla sjednána náhrada nákladů ve výši 200 Kč za prodlení s uhrazením každé jednotlivé splátky. Žalovaná neplnila na svůj dluh ničeho. Úvěr byl zesplatněn k [datum], čímž k doposud dlužné jistině 22 000 Kč přirostl neuhrazený úrok ve výši 3 258,96 Kč. Pro případ zesplatnění úvěru, resp. pro případ následného prodlení se zaplacením dlužné jistiny, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, kterou žalobkyně požaduje pouze k datu vyhotovení žaloby v částce 6 895,98 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala tedy dlužné jistiny ve výši 25 258,96 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč a 6 895,98 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, a úroku ve výši 59,89 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 810,98 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení maximálně do výše úroku 57 369 Kč, a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 656,00 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.). 4. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění: 5. Z listiny označené jako„ návrh na uzavření smlouvy / smlouva o úvěru“ bylo zjištěno, že tato byla sepsána mezi žalobkyní a žalovaným, když žalobkyně tuto podepsala dne [datum] a žalovaná dne [datum]. Předmětem ujednání účastníků byl úvěr ve výši 22 000 Kč, který se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému prostřednictvím účtu č. [bankovní účet]. Tomuto ujednání souvztažně odpovídal závazek žalované poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky ve výši 59,89 % ročně, k čemuž mělo dojít formou 36 měsíčních splátek ve výši 1 328 Kč, splatných počínaje od měsíce následujícím po měsíci, kdy došlo k vyplacení úvěru, vždy do 17. dne daného měsíce. Dále bylo zjištěno ujednání o sankcích, tj. smluvních pokutách a nákladech vzniklých v případě prodlení žalovaného (čl. 6, 6.2, 6.5), jakož i ujednání o možnosti zesplatnění úvěru (čl. 6) a přírůstu nesplacených úroků k jistině (čl. 6). 6. Z listin označených jako„ oznámení o schválení úvěru ke smlouvě [číslo] včetně splátkového kalendáře“ bylo zjištěno, že výše úrokové sazby skutečně činila 59,89 % ročně. První splátku měla žalovaná uhradit [datum]. 7. Z listiny označené jako„ upravený splátkový kalendář (po provedeném odkladu Splátek) ke Smlouvě [číslo]“ bylo zjištěno, že žalovaná měla začít splátky hradit až [datum] s tím, že výše roční procentní sazby úvěru nově činila 66,85 %. 8. Z listin označených jako„ doklad o vyplacení“ bylo zjištěno, že na účet žalované č. [bankovní účet], byla žalobkyní dne [datum] poukázána částka 22 000 Kč. 9. Z listiny označené jako„ výpis z databáze ČNB - [příjmení] tabulka B1 [číslo] RPSN“ bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby pro daný typ úvěru v měsíci srpnu roku 2020 činila 8,53 % ročně. 10. Zjištění učiněná z uvedených důkazů jsou zcela postačující k učinění skutkového závěru v rozsahu, který lze podrobit právnímu posouzení, přičemž se ohledně dalších za řízení provedených důkazů (dodatek [číslo] ke smlouvě, podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru, doručenka k oznámení o schválení úvěru, dopis potvrzující odklad splátek, výzva k zaplacení ze dne [datum] a ze dne [datum], karta klienta, předsmluvní formulář, hodnocení klienta, prohlášení klienta, oznámení o zesplatnění ze dne [datum], výpis z nebankovního registru klientských informací, výpisy z účtu žalované, výpis záznamů z registru [příjmení], podací arch, potvrzení o licenci) uzavírá, že z těchto nebyla učiněna žádná z hlediska potřeba daného řízení rozhodná zjištění. 11. Na základě shora uvedených důkazních prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 12. Mezi žalobkyní a žalovanou proběhlo jednání, jehož výsledkem bylo sepsání listiny označené jako smlouva o úvěru, přičemž tato byla platně uzavřena dne [datum]. V této listině bylo obsaženo ujednání účastníků o povinnosti žalobkyně poskytnout žalované prostřednictvím účtu č. [bankovní účet] úvěr ve výši 22 000 Kč. Tento úvěr se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úroky ve výši 66,85 % ročně. Peněžní prostředky byly žalované sjednaným způsobem ve výši 22 000 Kč poskytnuty dne [datum]. 13. Žalovaná však na úvěr neuhradila žádnou splátku. 14. Až doposud učiněný zjištění skutkový stav zdánlivě svědčí nároku žalobkyně, dále však bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby pro daný typ úvěru v měsíci srpnu roku 2020 činila 8,53 % ročně. 15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“), jakož i speciální úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák.č. 257/2016 Sb., dále jen„ z.s.ú.“). 16. Na základě učiněných skutkových zjištění soud vztah účastníků nejprve posuzoval dle ustanovení smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Z takové smlouvy je úvěrující povinen poskytnout na požádání úvěrovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 OZ). 17. V dané věci však bylo zjištěno, že ve smlouvě ze dne [datum] v návaznosti na žádost žalované o odložení splátek byly úroky z úvěru sjednány ve výši 66,85 % ročně (byť se žalobkyně tohoto domáhá toliko ve výši 59,89 % ročně), jakož i bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy běžný úrok u bankovních institucí pro domácnosti na spotřebu činil 8,53 % ročně. Účastníky sjednaná výše úroku tedy dosahuje více než sedminásobek (ve skutečnosti 7,02 násobek, počítáno ze sazby 59,89 %) průměrné úrokové sazby. 18. K tomuto soud zdůrazňuje závěry konstantní judikatury (usnesení NS ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), tedy že:„ V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. 19. Ve světle citované judikatury soud z úřední povinnosti zkoumal otázku kolize smlouvy účastníků s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si účastníci ujednali roční úrokové sazby ve výši více než sedminásobku průměrného úroku obvyklého v době uzavření smluv, dospěl soud k závěru, že se takové ujednání příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné (§ 580 OZ). S ohledem na skutečnost, že se navíc jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru a takové ujednání nelze od smlouvy oddělit, soud shledává celou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou. V této souvislosti se soud zcela ztotožňuje se závěry vyjádřenými Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 24. 9. 2019, č. j. 22 Co 197/2019 - 99, že, s ohledem na podnikatelský záměr žalobkyně, by žalobkyně smlouvu o úvěru neuzavřela, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou. 20. Uzavírá se tak, že smlouva účastníků je v celém rozsahu absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 OZ ve spojení s § 576 a 577 OZ). 21. Na