17 C 66/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu [číslo] o úvěru ve výši 30 000 Kč. Takto sjednaný úvěr se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit příslušenství spočívající v úroku, poplatcích za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatků ve výši celkem 25 776 Kč. Žalovaný se tedy zavázal uhradit celkem 55 776 Kč, to formou 14 měsíčních splátek ve výši 3 984 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky poskytla žalovanému sjednaným způsobem, avšak žalovaný své povinnosti neplnil řádně, resp. na těchto plnil jen částečně částkou 19 800 Kč. Právní předchůdkyně smlouvou ze dne [datum] pohledávky za žalovaným postoupila žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno, avšak ten následně již nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním. 3. K jednání soudu se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil bez jakékoliv omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). 4. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění: 5. Z listiny označené jako„ smlouva o úvěru [číslo]“ bylo zjištěno, že tato byla sepsána mezi žalobkyní a žalovaným, když k jejímu podpisu oběma stranami došlo dne [datum]. Předmětem ujednání účastníků byl úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti. Tomuto ujednání souvztažně odpovídá závazek žalovaného poskytnutý úvěr vrátit, jakož i splnit závazky označené jako úvěr ve výši 2 888 Kč, úplata za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 788, jakož i inkasní poplatek ve výši 5 400 Kč, k čemuž mělo dojít formou 14 měsíčních splátek ve výši 3 984 Kč, splatných počínaje od měsíce června roku 2019 vždy do 10. dne daného měsíce. Dále bylo zjištěno ujednání o sankcích, tj. smluvních pokutách a nákladech vzniklých v případě prodlení žalovaného. Rovněž bylo zjištěno ujednání o inkasní služby, za kterou se žalovaný zavázal zaplatit již shoda uvedený poplatek ve výši 5 400 Kč, dle které byl žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně (jí zmocněné osobě) splátky v hotovosti, a to vždy v místě doručovací adresy žalované (tato byla sjednána na adrese [adresa žalovaného]), případně na adrese, která bude žalovanou později sdělena (takové sdělení nebylo v řízení prokázáno), čemuž souvstažně odpovídala povinnost právní předchůdkyně žalobkyně (zmocněné osoby) vystavit potvrzení platby zápisem ve splátkové knížce žalované. 6. Z listin označených jako„ žádost o úvěr a formulář pro informace o spotřebitelském úvěru“ bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy žalobkyni sdělil, že je zaměstnán u PČR, že jeho měsíční příjem činí 32 218 Kč, že bydlí v nájmu a že jeho celkové měsíční náklady činí 8 970 Kč. Tato skutečnosti měl žalovaný doložit výplatními páskami, jejich obsah však nebyl žalobkyní doložen. 7. Z listiny označené jako„ výpis z databáze ČNB - [příjmení] tabulka B1 [číslo] RPSN“ bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby pro daný typ úvěru v měsíci květnu roku 2019 činila 8,62 % ročně. 8. Z listin označených jako„ smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání žalovanému“ bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že předmětný pohledávka byla postoupena žalobkyni. 9. Zjištění učiněná z uvedených důkazů jsou zcela postačující k učinění skutkového závěru v rozsahu, který lze podrobit právnímu posouzení, přičemž se ohledně dalších za řízení provedených důkazů (výzva ze dne [datum], výzva ze dne [datum], výpis dlužníka č. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], výpis úkonů mimosoudního vymáhání) uzavírá, že z těchto nebyla učiněna žádná z hlediska potřeba daného řízení rozhodná zjištění. 10. Na základě shora uvedených důkazních prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 11. Mezi žalobkyní a žalovanou proběhlo jednání, jehož výsledkem bylo sepsání listiny označené jako smlouva o úvěru, přičemž tato byla oběma stranami podepsána dne [datum]. V této listině bylo obsaženo ujednání účastníků o povinnosti žalobkyně poskytnout žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit v souvislosti s poskytnutím úvěru úroky ve výši 20 376 Kč (jednotlivé závazku tomuto odpovídající byly označeny jako úrok ve výši 2 888 Kč, úplata za poskytnutí úvěru 14 700 Kč a náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 788, obsahově se však jedná o cenu úvěru, tedy o úrok z jeho poskytnutí), k čemuž mělo dojít formou 14 měsíčních splátek ve výši 3 984 Kč, splatných počínaje od měsíce června roku 2019 vždy do 10. dne daného měsíce. Žalovaný tedy měl být povinen zaplatit úroky ve výši 58,22 % ročně. 12. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty při podpisu smlouvy a žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně následně uhradil celkem 19 800 Kč. 13. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným z uvedeného právní důvodu postoupila žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což bylo žalovanému řádně oznámeno. 14. Až doposud zjištěný skutkový stav zdánlivě svědčí nároku žalobkyně, dále však bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby pro daný typ úvěru v měsíci květnu roku 2019 činila 8,62 % ročně. Zjištění učiněný v tomto rozsahu pak jsou dostačující k posouzení a rozhodní věci. 15. K tomuto soud dodává, že se rovněž zaobíral otázkou toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, když však ohledně tohoto učiněná zjištění nepostačovala k tomu, aby soud mohl bezpečně uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti plynoucí ze zákona o spotřebitelském úvěru řádně splnila. Na místě pak bylo k tomuto žalobkyni poskytnou adekvátní poučení (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), s ohledem na závěr soudu ohledně neplatnosti smlouvy jako celku z jiného důvodu (viz. dále), bylo od tohoto s ohledem na princip hospodárnosti řízení upuštěno. 16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“), jakož i speciální úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák.č. 257/2016 Sb., dále jen„ z.s.ú.“). 17. Na základě učiněných skutkových zjištění soud vztah účastníků nejprve posuzoval dle ustanovení smlouvy o smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Z takové smlouvy je úvěrující povinen poskytnout na požádání úvěrovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 OZ). 18. V dané věci však bylo zjištěno, že ve smlouvě ze dne [číslo] [rok] byly úroky z úvěru sjednány ve výši 58,22 % ročně, jakož i bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy běžný úrok u bankovních institucí pro domácnosti na spotřebu činil 8,62 % ročně. Účastníky sjednaná výše úroku tedy dosahuje více než šestinásobně (ve skutečnosti 6,756 násobek) průměrné úrokové sazby. 19. K tomuto soud zdůrazňuje závěry konstantní judikatury (usnesení NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), tedy že:„ V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. 20. Ve světle citované judikatury soud z úřední povinnosti zkoumal otázku kolize smlouvy účastníků s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si účastníci ujednali roční úrokovou sazbu ve výši více než desetinásobně přesahující průměrnou obvyklou výši úroku v době uzavření smlouvy, dospěl soud k závěru, že se takové ujednání příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolut