98 C 102/2020-243 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaným k (název soudu) dne (datum) se domáhal zaplacení (částka) s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tak, že účastníci proti sobě stáli v soudním řízení vedeném před (název soudu) ve věci sp.zn. (spisová značka) o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a určení vlastnictví, který dne (datum rozhodnutí) rozhodl rozsudkem č.j. (číslo jednací), o zrušení spoluvlastnictví účastníkům mimo jiné i k budově (adresa) na parcele parc. (číslo) v k.ú. (obec) u (obec), obec Zvole, přikázal jí celou do vlastnictví žalobci a učil přiměřenou náhradu ve výši (částka), kterou je povinen zaplatit do tří měsíců žalované, a protože se žalobce domníval, že rozsudek je spravedlivý, a že i žalovaná je stejného názoru, a že jí bude muset vyplatit nějaké peníze na vypořádání společného jmění manželů, tak jí zaslal jako zálohu na výplatu vypořádacího podílu dle rozsudku částku (částka). Žalovaná však podala odvolání do tohoto rozsudku, který byl usnesením (název soudu) č.j. (číslo jednací) zrušen, následně rozhodoval znova soud prvního stupně, a to rozsudkem č.j. (číslo jednací), který nabyl v souvislosti s rozhodnutím (název soudu) č.j. (číslo jednací) dne (datum rozhodnutí) právní moci, když tak bylo pravomocně určeno výhradní vlastnictví budovy (adresa) na parcele parc. (číslo) v k.ú. (obec) u (obec), (územní celek) žalované, ve zbytku bylo spoluvlastnictví účastníků zrušeno, a žalované bylo přikázáno žalobci zaplatit přiměřenou náhradu ve výši (částka) na vyrovnání. Tedy, žalobci nebylo tímto rozsudkem uloženo zaplatit žalované, ale naopak. Žalobce si až do vydání druhého rozsudku dne (datum) myslel, že mu bude uložena povinnost vyrovnat se žalovanou určitou finanční částkou, zaplacenou částku považoval za zálohu. Žalovaná nemůže argumentovat svou dobrou vírou, že by jí chtěl částku darovat, protože k převodu došlo v blízké časové souvislosti s datem vydání prvního rozsudku a k bezdůvodnému obohacení žalované došlo až po právní moci druhého rozsudku č.j. (číslo jednací), dne (datum rozhodnutí). Žalobce žalobu doplnil (č.l. 33) tak že se skutečně domníval, že rozsudek ze dne (datum) obě strany považují za spravedlivý, bohužel nevyčkal právní moci a zaslal žalované zálohu na výplatu vypořádacího podílu, žalobce v době, kdy peníze posílal, neměl žádný jiný obligační či morální důvod, jakoukoliv částku žalované posílat, než povinnost dle nepravomocného rozsudku. E.maily (datum), (datum) a (datum) žalobce žalovanou informoval, že předpokládal že nebude podávat odvolání, proto jí poslal obnos jako projev dobré vůle, když ta mu dne (datum) odpověděla, že pokud se tato částka bude řešit soudně, odečte se z majetku domu ve tvůj prospěch, takže proto žalobce zaslal žalované výzvu ze dne (datum). Z tohoto tedy vyplývá, že žalobce vícekrát žalovanou informoval o tom, že jde o zálohu, žalobce zaslal žalované částku na vypořádání sjm na základě nepravomocného rozsudku a promlčecí doba začala běžet až s právní mocí druhého rozsudku – (datum). 2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout, protože rozhodně popírám tvrzení žalobce o tom, že mně zaslal dne (datum) na účet částku (částka) jako zálohu na vyrovnání vzájemných podílů dle rozsudku č. (číslo jednací), s ohledem na průběh řízení, které předcházelo vynesenému rozsudku a naše krajně nepřátelské vztahy si nemohl ani ve skrytu duše myslet, že já považuji za spravedlivý, v souladu se zákonem a nebudu podávat odvolání. K mému odvolání byl rozsudek ze dne (datum) zrušen usnesením (název soudu), takže od (datum) muselo být žalobci známo, že zaslaná částka nemůže být mnou považována za jakoukoliv zálohu na vypořádací podíl, ale spíše jako záloha na nájem, kterým i žalobce dluží za užívání mého rodinného domu (adresa) v kat. území (obec). A vznesla námitku promlčení. Své vyjádření ještě doplnila (č.l.78), že žalobce žije od (anonymizováno) (rok) v domě (adresa), (obec), který je v jejím výlučném vlastnictví bez právního důvodu, za svoje bydlení v luxusním domě mně do současné doby nezaplatil žádný nájem a tedy je to žalobce, kterému vzniká bezdůvodné obohacení z titulu bydlení v jejím domě, bez ohledu na to, že mu byly svěřeny do péče obě dcery, když v roce (rok) žalobce převedl svou ideální polovinu pozemků v k.ú. (obec) na obě dcery, takže žalovaná vlastní jednu polovinu a dcery každá jednu čtvrtinu těchto pozemků. 3. (název soudu) rozhodl o námitce místní nepříslušnosti usnesením č.j. (číslo jednací), tak že místně příslušný je zdejší soud, takže po právní moci dne (datum) věc zdejšímu soudu předložil k vedení řízení a rozhodnutí o věci samé. 4. Soud nenařídil přípravné jednání dle § 114c o.s.ř. a k prvnímu ústnímu jednání ve věci, předvolal účastníky předvoláním, ve kterém byli řádně poučeni ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že poučovací povinnost soudu dle § 118a o.s.ř. je upravena jen pro ústní jednání, poučil soud na prvním ústním jednání ( (anonymizována dvě slova) (ústavní nález), (anonymizována dvě slova) (spisová značka)) žalobce o jeho povinnosti tvrdit v žalobě všechny právně významné skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), takže jestliže tvrdí, že žalovanou informoval vícekrát o tom, že se jedná o zálohu, pak soud tomu rozumí tak, že toto tvrzení podkládá již označenými důkazy, a má-li i další komunikaci ohledně tohoto tématu, nechť jí hodnověrně prokáže (§ 120 o.s.ř.). Žalobce ve lhůtě jemu uložené se vypořádal s poučením soudu tak (č.l.106) tak, že všechny důkazy o komunikaci účastníků k podstatě věci již předložil, když v této souvislosti dále předložil sms zprávu zaslané žalovanou jejich dceři (jméno) dne (datum) a navrhl i její výslech. Dle stejného ustanovení pak soud poučil žalovanou, a to aby především tvrdila z jakého konkrétního důvodu jí žalobce dne (datum) plnil, aby obstálo tvrzení, že si tuto částku může legálně ponechat, dále nechť logicky skloubí své tvrzení z č.l. 26 od (datum) muselo být žalobci známo, že zaslaná částka nemůže být mnou považována za jakoukoliv zálohu na vypořádací podíl, ale spíše jako záloha na nájem, tedy nechť tvrdí, zda jí žalobce někdy platil nájem – tak aby soud mohl posoudit důvodnost této námitky, a tedy zda žalobce byl někdy jejím nájemcem a nájem jí dlužil. Žalovaná se poučením ve lhůtě jí soudem uložené vypořádala (č.l. 110), že kdyby došlo k bezdůvodnému obohacení (nikoliv k úhradě za bydlení v domě (adresa) ve (obec), v mém výlučném vlastnictví, ve kterém žalobce bydlel sám od roku (rok), po té co jsem byla nucena se v důsledku fyzického napadení z domu odstěhovat) vznáším námitku promlčení. Lhůta začala plynout druhý den po odepsání částky z účtu žalobce, popřípadě, co se žalobce seznámil s mým odvoláním ze dne (datum) proti rozsudku ze dne (datum), nejpozději však začala běžet promlčecí lhůta po té, co žalobce převzal usnesení (název soudu) ze dne (datum), který zrušil prvostupňový rozsudek ze dne (datum), a byla potvrzena nezákonnost jeho jednání a konání, z obsahu tohoto usnesení musel žalobce naznat, že já budu platit jemu za byt. jednotku v (obec). Doplnila, že když dne (datum) se výzvou žalobce ucházel u žalované o vrácení této částky, právě z důvodu podaného odvolání do rozsudku ze dne (datum) tak – tedy je si vědom, že se již z jeho subjektivního a odborného právního pohledu o zálohu nejedná. A na závěr uvedla, já jsem se domnívala, že žalobcem zaslaná částka (částka) je za bydlení v domě (adresa) ve (obec) u (obec), který je v mém výlučném vlastnictvím od (anonymizováno) (rok) totiž žije žalobce v tomto domě…od (datum), od právní moci rozsudku o rozvodu, bydlí v mém domě bez právního důvodu, tedy částka (částka) by za dobu (datum) do (anonymizováno) (rok) by představovala (anonymizováno) Kč měsíčně, já jsem žalobci po celou dobu řádně hradila výživné na obě nezletilé děti, které mu byly svěřeny do péče, dle rozhodnutí soudu. 5. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného (č.l.129) uvedl, že odmítá v souvislosti s recentní judikaturou, že by žalovaný nárok byl promlčený, žalobce prokázal, že mezi účastníky byla dohoda o tom, že dojde vypořádání částky (částka) až soudy rozhodnou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, dále uvedl, že mezi účastníky nikdy nebyl závazkový vztah a žalovaná nikdy nájemné nepožadovala a v domě byla rodinná domácnost, kterou opustila žalovaná dobrovolně, když ještě v roce (rok) žalovaná navrhovala prodej domu a rozdělení kupní ceny. Ještě dále (č.l.202) své procesní postoje shrnul žalobcem bylo prokázáno, že se žalovaná i) nikdy nechovala jako vlastník domu, ii) nijak se nepodílela na nákladech ani na jeho údržbě, iii) že mezi účastníky nebylo sporu, že je rodinný dům společný a vždy byl (doloženo e-mailovou komunikací), iv) stejně tak toto nerozporoval nikdo z rodiny žalované (doloženo e-mailovou komunikací), v ) žalovaná neprokázala, že by kdy rodinný dům účastníkovi pronajímala nebo že by po něm požadovala nájem, vi) ani neprokázala, že by částka (částka), jenž je předmětem řízení, předsta