27 C 258/2021-98 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou ze dne 19. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 240 000 Kč jakožto náhrady nemajetkové újmy, a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla původně podána též dalšími dvěma žalobci (dětmi žalobkyně), kteří se domáhali po žalované zaplacení – každý – částky 60 000 Kč jakožto náhrady nemajetkové újmy, a náhrady nákladů řízení; ve vztahu mezi těmito žalobci a žalovanou bylo řízení zastaveno (pro nezaplacení soudních poplatků) usnesením ze dne 31. 8. 2021, č.j. 27 C 258/2021-29, jež nabylo právní moci dne 22. 9. 2021. Soud se dále zabýval pouze nárokem samotné žalobkyně, a to i z hlediska rozsahu relevantních žalobních tvrzení a důkazních návrhů. 2. Svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 240 000 Kč žalobkyně odůvodnila traumatem, utrpěným v důsledku nemožnosti uložit urny svých 4 příbuzných z otcovy strany. Jednalo se o urny s popelem takto postupně zesnulých příbuzných žalobkyně: prababička ([jméno] [anonymizováno]), strýc ([jméno] [anonymizováno]), prateta ([jméno] [anonymizováno]) a babička ([jméno] [anonymizováno]). Urny s ostatky se dlouhodobě nacházely v rodinném domě v [část obce], který byl ve vlastnictví otce žalobkyně a zároveň druha žalované ([jméno] [anonymizováno]), jenž dům zdědil po smrti své matky ([jméno] [anonymizováno]) a také se do něj nastěhoval. Po jeho smrti v roce 2009 žalovaná – jeho družka, která s ním v [část obce] žila ve společné domácnosti přibližně od roku 1986 až do jeho smrti – tehdy přerušila veškeré styky s žalobkyní a její rodinou, o úmrtí [jméno] [příjmení] je informovala jen e-mailem a neuvedla je na parte, došlo ke zpřetrhání dosavadních vazeb (kdy žalobkyně sice se svým otcem ani žalovanou dobré vztahy neměla, avšak její děti ano, neboť se jednalo o funkční vztah mezi vnoučaty a dědečkem a /byť nevlastní/ babičkou). Rodina žalobkyně také zjistila, že [jméno] [příjmení] před smrtí“ přepsal“ nemovitý majetek (zejm. rodinný dům v [část obce]) i některý movitý majetek na žalovanou – zřejmě (též) z důvodu obav z reakce rodiny žalovaná kontakt přerušila. Účastníci se ještě viděli na pohřbu [jméno] [příjmení], avšak již spolu nemluvili a žalovaná ukončila veškerou komunikaci. Žalobkyni bylo známo, že ostatky příbuzných jsou dlouhodobě v domě v [část obce] uloženy na nepříliš důstojném místě - na skříních v pokoji ve špatném technickém stavu. Zároveň jí bylo známo, že přáním babičky ([jméno] [anonymizováno]) bylo, aby ostatky její i dalších 3 dříve zesnulých příbuzných byly uloženy do rodinného hrobu na [obec]. Toto přání babičky bylo známo i otci žalobkyně ([jméno] [anonymizováno]), který je však dlouhodobě odmítal respektovat a urny uchovával ve zděděném domě v [část obce]. Z důvodu špatných vztahů mezi žalobkyní a jejím otcem nebylo možné, aby žalobkyně přání babičky splnila za jeho života. Proto se v dubnu 2010 obrátila dopisem na žalovanou, aby jí urny vydala ona. Ta toho však nedbala, a to ani v následujícím období, kdy žalobkyně svou žádost zopakovala ústně na prvním jednání u notáře (ve věci dědictví po [jméno] [příjmení]). Následných sporů (zejm. o neplatnost závěti) se již žalovaná neúčastnila osobně a kontakt se žalobkyní odmítala. Bez úspěchu byla též obdobná výzva žalobkyně, směřovaná žalované prostřednictvím jejího syna, jakož i výzva učiněná v rámci řízení o dodatečném projednání dědictví. Nakonec žalobkyně o povinnost vydat urny žalovanou zažalovala u zdejšího soudu, řízení bylo vedeno pod sp.zn. 5 C 259/2018. Teprve v tomto řízení žalobkyně zjistila, že žalovaná již v roce 2015 sama svévolně uložila předmětné urny s ostatky, jakož i urnu s ostatky [jméno] [příjmení], a to do rodinného hrobu rodiny [příjmení] (tedy rodiny žalované), označeného„ [příjmení] [příjmení] [jméno]“. Nájemcem hrobu dokonce nebyla ani sama žalovaná, nýbrž její bratr, který k nikomu z příbuzných žalobkyně neměl již vůbec žádný vztah. Jelikož byly urny uloženy na veřejném pohřebišti, musela žalobkyně vzít žalobu zpět. O plánovaném uložení uren s ostatky žalovaná žalobkyni neinformovala, když ta by měla zájem se uložení zúčastnit. Žalobkyni tak bylo znemožněno se jakkoli postarat o své blízké, splnit jejich přání a vytvořit pietní místo, kam by ona i její děti jakožto jediní pokrevní žijící příbuzní mohli chodit v rámci piety své blízké vzpomenout. Rodina žalobkyně může těžko chodit na hrob úplně jiného nájemce a úplně jiné, cizí rodiny. Žalobkyni tak vzniklo předmětné trauma, jež jí vykořeňuje od pokrevní rodiny a jež se projevilo (a dodnes projevuje) též na jejím zdravotním stavu, kdy musela navštívit kardiologa a má též psychické problémy. Traumatem bylo zasaženo do jejího práva na soukromí a rodinný život, jedná se navíc o trauma dlouhodobé, jež se bude přenášet na další generace. Podstatnou částí žaloby byl také podrobný popis historie rodinných vztahů, z něhož vyplývá, že žalobkyně měla zejm. ke své babičce ([jméno] [anonymizováno]), ale také pratetě ([jméno] [anonymizováno]) a strýci ([jméno] [anonymizováno]) nadstandardně blízký a vřelý vztah, když po odchodu jejího otce ([jméno] [anonymizováno]) od rodiny (k níž se již nikdy nevrátil a jeho vztah s žalobkyní se neobnovil) byla její matka jako samoživitelka velmi zaměstnána, a tito příbuzní se o žalobkyni vedle matky starali jako její nejbližší rodina. Žalobkyně se (i svým nynějším manželem) se též o babičku starala v době jejího stáří, po skonu všech ostatních příbuzných (s výjimkou otce žalobkyně, který se však se svou matkou nestýkal a nepečoval o ni). Dále žalobkyně popsala zvláštní vztah své rodiny k [obec], když její vzdálenější předci vykonávali na tamním panství pozici správců majetku, a nachází se tam jejich rodinná hrobka v čísle [anonymizováno] oddělení [anonymizováno] pohřebiště, v níž již byly uloženy ostatky prastrýce žalobkyně ([jméno] [anonymizováno]). 3. Ve vyjádření datovaném 19. 9. 2021 navrhla žalovaná žalobu zamítnout. V souvislosti s uložením předmětných čtyř uren žalovanou do rodinného hrobu (v nájmu jejího bratra) nebyla naplněna žádná ze zákonných podmínek vzniku nároku žalobkyně vůči žalované na náhradu nemajetkové újmy. Žalobkyně v prvé řadě nijak neprokazuje svou domnělou újmu ani její vztah k jednání žalované. Ze strany žalované pak nešlo o žádný protiprávní čin, proto ani není možné uvažovat o otázce zavinění. Žalovaná v roce 2015 toliko uložila do hrobu ostatky svého životního partnera ([jméno] [anonymizováno]), jenž zemřel dne 18. 7. 2009, a to společně s ostatky jeho vlastních zesnulých příbuzných. Povinnost informovat o tomto úkonu žalobkyni z žádného právního předpisu nevyplývá. Žalovaná dále doplnila data úmrtí ostatních členů rodiny žalobkyně: prababička ([jméno] [anonymizováno]) zemřela 30. 8. 1953, strýc ([jméno] [anonymizováno]) zemřel 28. 10. 1979, prateta ([jméno] [anonymizováno]) zemřela 25. 9. 1980 a babička ([jméno] [anonymizováno]) zemřela 29. 11. 1981. Je s podivem, že žalobkyně, která měla v souvislosti s uložením ostatků příbuzných do hrobu v roce 2015 (resp. následné nemožnosti uložení provést) utrpět trauma, se uložení nedomáhala po celou předešlou dobu, kdy urny byly v domě jejího otce. V roce 2015 uplynulo od úmrtí jednotlivých příbuzných žalobkyně již 62, 36, 35 a 29 let. Žalobkyně měla nejpozději od roku 1981, kdy zemřela její babička, dostatek času se se svým otcem, před jeho smrtí v roce 2009, dohodnout, jak bude s ostatky naloženo, nikdy jej však v tomto směru nekontaktovala. Stejnou možnost pak měla vůči žalované od roku 2009 do roku 2015. Je pravda, že žalobkyně se na žalovanou obrátila dopisem datovaným dne 21. 4. 2010, v němž žádala o vydání uren, byť toliko dvou z předmětných čtyřech (a to s ostatky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Dopis se nicméně týkal též majetkových sporů mezi účastníky a žalovaná nepovažovala za relevantní se k němu za probíhajícího soudního řízení vyjadřovat. Od té doby žalobkyně již žalovanou o vydání uren nepožádala ani s ní jinak nekomunikovala. Zájem o urny projevila až v roce 2018, kdy bez předchozí výzvy podala vůči žalované žalobu, projednávanou u zdejšího soudu pod sp.zn. 5 C 259/2018, kterou následně vzala zpět. Žalovaná se stala družkou [jméno] [příjmení] v roce 1985 a od roku 1987 žili (též s jejím synem) společně jako rodina ve společné domácnosti. Byl jejím životním partnerem a jejímu synovi byl otcem, byť nikoli biologickým. Rovněž jeho příbuzné pak žalovaná považuje za součást své rodiny. Bratr žalované (MVDr. [jméno] [příjmení]) se svou rodinou bydlel a stále bydlí v [anonymizováno], k.ú. [obec]. Žalovaná se synem i s druhem ([jméno] [anonymizováno]) za bratrem často jezdili a [obec] a jejich okolí si všichni tři zamilovali. Proto se žalovaná rozhodla uložit ostatky [jméno] [příjmení], i ostatky jeho příbuzných, právě na tamější hřbitov (a to se souhlasem svého bratra, který byl nájemcem rodinného hrobu [číslo]). Před umístěním uren nechala žalovaná hrob řádně zrenovovat. K urnám s ostatky se tedy zachovala s náležitou úctou a péčí. Z ničeho neplyne, že by byla povinna (byť z morálního hlediska) o uložení uren infor