67 C 268/2022-51 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala nahrazení rozhodnutí správního orgánu (rozhodnutí předsedkyně rady [anonymizována tři slova] ze dne 3. 8. 2022, [číslo jednací]) podle části páté o.s.ř. Argumentovala tím, že rozhodnutím [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] oblast ze dne 26. 4. 2021, [číslo jednací] [číslo]. [anonymizována tři slova] rozhodl tak, že v části, kde se žalobkyně domáhala úhrady za předčasné ukončení smlouvy, návrhu nevyhověl (výrok II.), což promítl i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Proti tomuto rozhodnutí uplatnila žalobkyně dne [datum] rozklad, kterým se domáhala zrušení výroku II. a III. tohoto rozhodnutí a vrácení věci [anonymizováno] k novému projednání v prvním stupni. O rozkladu žalobkyně rozhodla předsedkyně Rady [anonymizována tři slova] tak, že se rozklad zamítá, a napadené výroky II. a III. se potvrzují (výrok I.) a zároveň, že žádnému z účastníků řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení o rozkladu (II. výrok). Rozhodnutí o rozkladu bylo ke dni podání žaloby pravomocné. Žalobkyně má za to, že rozhodnutí o rozkladu je založeno na nesprávném právním posouzení věci, kdy na zjištěný skutkový stav je aplikována právní norma, která je nesprávně vyložena. Rozhodnutí o rozkladu je v rozporu s ustanovením § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním názoru o aplikační přednosti smlouvy a všeobecných podmínek a na výkladu tohoto zákonného ustanovení v rozporu se zásadou racionality. Dle žalobkyně předsedkyně Rady [anonymizována tři slova] v rozhodnutí o rozkladu, ale i úřad samotný v prvém stupni, pochybili, pokud zákon a dostupnou judikaturu Ústavního soudu vyložili mechanicky a formalisticky tak, že žádná část nároku na úhradu za předčasné ukončení smlouvy (ani technické definice souvisejících pojmů) nesmí být uvedena v obchodních podmínkách, respektive že taková dependence automaticky znamená překvapivost a nepoctivost či nepřiměřenost takového ujednání. Podle žalobkyně požadavek ochrany smluvní svobody a autonomie vůle kontrahujících smluvních stran vyžaduje, aby soud práva a povinnosti stran sporu upravil jinak. Žalobkyně byla tímto rozhodnutím dotčena ve svém právu na řádně sjednané smluvní plnění v uvedené částce a bylo jí odepřeno právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu. Ke sporném nároku na úhradu částky 1 319 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o nárok z titulu úhrady za předčasné ukončení smlouvy, který byl řádně, platně a účinně ujednán ve smlouvě mezi žalobkyní a účastníkem. Toto ujednání nelze považovat za překvapivé ani nepřiměřené, neboť bylo ve všech podstatných ohledech sjednáno v samotné smlouvě, nikoliv pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách. Vymezení výrazu„ ukončení smlouvy z důvodu na straně zákazníka“ ve Všeobecných obchodních podmínkách nemůže zakládat překvapivost daného ujednání, neboť představuje pouze ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Účastník měl možnost se s Všeobecnými podmínkami seznámit stejně jako s textem smlouvy samotné a smlouvou stejně jako Podmínky podepsal. V žádném z relevantních dokumentů (ani ve smlouvě ani ve Všeobecných obchodních podmínkách) nejsou rozhodná ustanovení uvedena malým či jinak odlišně vyvedeným písmem ani jinak skryta. Vymezení výrazu„ ukončení smlouvy z důvodu na straně zákazníka“ je navíc navázáno na zákonné ustanovení o možnosti ukončení smlouvy dle § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Pro tento důvod je ukončení smlouvy navíc notorietou, kterou je možné v obdobných smluvních vztazích předvídat, neboť přímo souvisí s jejich základním pojmovým znakem, tedy s povinností platit cenu. Účastník tak nemohl být legitimně překvapen tím, když soustavně neplatil sjednanou cenu, a žalobkyně s ním uzavřenou smlouvu ukončila. K nároku – úhradě za předčasné ukončení smlouvy - žalobkyně odkázala na § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích v rozhodném znění s tím, že se jedná o speciální druh nároku nejen formálně, ale i materiálně. Je zřejmé, že zákonodárce považuje paušální odškodné ve smyslu § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích za typ nároku zcela odlišný od smluvní pokuty nebo jiných sankčních ustanovení, které jsou samostatně uvedeny v § 63 odst. 1 písm. j) tohoto zákona. Zákon sám váže nárok na paušální odškodné pouze na nedodržení sjednané doby trvání smlouvy. Paušální odškodné ve smyslu uvedeného § 63 odst. 1 písm. p) citovaného zákona se svou povahou spíš než smluvní pokutě blíží odstupnému ve smyslu § 1992 o.z. Povaha daného ustanovení není primárně sankční, ale spíše kompenzační. 2. Účastník řízení ([celé jméno žalovaného]) se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Ve smyslu ustanovení § 250c) odst. 2 o.s.ř. se k žalobě vyjádřil podáním ze dne [datum] správní orgán, který o rozkladu žalobkyně rozhodoval. Jeho procesní role spočívá pouze v tom, že soudu poskytne svůj správní spis a s ohledem na citované zákonné ustanovení má možnost vyjádřit se k žalobě. 4. Ve svém podání správní orgán navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout, když v rámci svého rozhodnutí ze dne 3. 8. 2022, [číslo jednací] rozhodl po právu. Odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a setrval na svém závěru, že nárok, kterého se žalobkyně domáhala ve správním řízení, a nyní se ho domáhá v řízení podle části páté o.s.ř. před soudem, nevznikl, neboť nebyl sjednán (nebyla sjednána úhrada za předčasné ukončení smlouvy pro případ, kdy žalobkyně předčasně vypoví účastníku smlouvu pro neplacení cen za služby). Zopakoval, že první věta čl. 6. Všeobecných podmínek upravuje smluvní pokutu za prodlení s placením cen za služby, nelze ji tedy aplikovat na nárok, kterého se žalobkyně domáhala, tedy na úhradu za předčasné ukončení smlouvy. Z pohledu správního orgánu se jedná o jiný právní institut, který nebyl předmětem správního řízení a není ani předmětem probíhajícího řízení soudního. Druhá věta čl. 6. Všeobecných podmínek úhradu za předčasné ukončení smlouvy upravuje, avšak na projednávanou věc se rovněž nevztahuje, když postihuje pouze situace, kdy dojde ke skončení účastnické smlouvy z jiných důvodů než z důvodů porušení povinnosti zákazníka vyplývajících mu z účastnické smlouvy, zejména pokud zákazník účastnickou smlouvu vypoví či zruší odběr služby. Žádné další ustanovení Všeobecných podmínek vznik nároku na úhradu za předčasné ukončení smlouvy z důvodu prodlení zákazníka s placením služeb neupravuje. Ujednání ve smlouvě pod písmenem f) je samo o sobě bez příslušných Všeobecných podmínek nepoužitelné. Toto ujednání nenaplňuje požadavky občanského zákoníku týkající se určitosti ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o.z. v tom smyslu, že z něj nejsou zřejmé jednoznačné podmínky vzniku nároku. Z pohledu správního orgánu předmětná úprava podmínek ukončení smlouvy ve Všeobecných podmínkách nemá charakter pouze technického a vysvětlujícího obsahu, neboť se přímo dotýká majetkové sféry zákazníka. Správní orgán poukázal na roztříštěnost úpravy, kdy na různých místech Všeobecných podmínek (čl. 1, 4. a 6.9.) lze najít způsoby ukončení smlouvy související s jednáním zákazníka a z tohoto důvodu nárok nelze přiznat ani na základě ujednání ve smlouvě pro roztříštěnost, tudíž překvapivost úpravy. Navíc nebylo prokázáno kdy, a zda vůbec, k předčasnému ukončení smlouvy došlo. Správní orgán dále poukázal na to, že pokud žalobkyně tvrdí, že je notoricky známá skutečnost, že nehradí-li někdo za služby, může mu být ukončena smlouva (což správní orgán nesporoval), pak ze žádného podkladu ve spisu nevyplynulo, že neplacení služeb je právním důvodem pro zaplacení úhrady za předčasné ukončení smlouvy, obzvlášť za situace, kdy je ve Všeobecných podmínkách za prodlení s úhradou služeb sjednána smluvní pokuta (čl. 6). Za této situace by bylo podle správního orgánu nemorální, aby za porušení jedné a té samé povinnosti, byla účtována smluvní pokuta i úhrada za předčasné ukončení smlouvy. 5. V daném případě žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu ve smyslu ustanovení § 244 a násl. o.s.ř. a soud primárně posuzoval, zda ji podala ve lhůtě stanovené ve smyslu § 247 odst. 1 o.s.ř., tedy ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Z připojeného správního spisu na CD nosiči soud zjistil, že rozhodnutí o rozkladu ze dne 3. 8. 2022, [číslo jednací] bylo žalobkyni doručeno do datové schránky dne [datum] a vzhledem k tomu, že žalobu podala žalobkyně ke zdejšímu soudu dne [datum], byla podána včas. 6. Dále soud posuzoval, zda žalobkyně využila v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a zda účastníky soudního řízení jsou ti, kdo byli účastníky správního řízení vedeného před správním orgánem (§ 247 odst. 2 a § 250a) odst. 1 o.s.ř.). Z pohledu těchto zákonných náležitostí soud uzavřel, že byly splněny.