98 C 136/2014-692 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 12 073 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že jako dodavatel elektřiny dodával žalovanému elektřinu na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky. Ačkoliv žalobce své povinnosti ze smlouvy řádně plnil a elektřinu dodával, žalovaný žalobci nezaplatil celou dodávku elektřiny, a to za období od [datum] do [datum], za kterou bylo žalovanému vyúčtováno celkem 14 605 Kč (žalobce vystavil žalovanému fakturu [číslo], splatnou dne [datum]), a na kterou zaplatil jen 1 902 Kč a tento stav trvá do dnes. 2. Soud žalobě zcela vyhověl, když dne [datum] vydal elektronický platební rozkaz č.j. EPR 35977/2014-5, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou s vyloučením vložení do schránky, takže byl dne 14.04.2014 usnesením č.j. EPR 35977/2014-8, zrušen. 3. Soud žalobě vyhověl rozsudkem č.j. 98 C 136/2014 – 49 a rozhodl o náhradě nákladů řízení za použití § 150 o.s.ř. Odvolací soud usnesením č.j. 55 Co 215/2016 – 179 zrušil rozhodnutí zdejšího soudu a vrátil věc k dalšímu rozhodnutí, protože zdejší soud měl rozhodnout o žádosti žalovaného o ustanovení právního zástupce, dříve než bylo jednáno na věci samé (§ 118 o.s.ř.), když také poukázal na možnost zvážení argumentů žalobce o přiznání náhrady nákladů řízení. 4. Během roku 2014 zdejší soud ustanovil žalovanému tři různé právní zástupce z řad advokátů, když všichni se vzdali zastoupení pro špatnou komunikaci se žalovaným. Usnesením č.j. 98 C 136/2014 – 165 a usnesením č.j. 98 C 136/2014 – 223 zdejší soud pravomocně zamítl žalovanému ustanovení právního zástupce. 5. Dne 20.04.2017 odvolací soud unesením č.j. 1 Nc 2484/2017 – 238 zamítl námitku podjatosti soudce podanou žalovaným. 6. Po dobu [datum] do [datum] bylo řízeno přerušeno pro insolvenci žalovaného, jak pravomocně rozhodl zdejší soud usneseními č.j. 98 C 136/2014 – 357 a č.j. 98 C 136/2014 – 524. 7. Dne [datum] zdejší soud pravomocně znova rozhodl o zamítnutí ustanovení právního zástupce žalovaného usnesením č.j. 98 C 136/2014 – 624. K podání e.mailem, ze dne [datum] nebylo možné přihlédnout, viz níže. 8. Zdejšímu soudu pak byly zaslány k sp.zn. 98 C 136/2014 e.maily (č.l. 526, 533, 621, 634, 656, 666, 669, 677), které nebyly opatřeny zaručeným elektronickým podpisem žalovaného, který byl jinak uvedený jako jejich autor. Ani jedno ze jmenovaných podání tak nesplnilo zákonnou povinnost (§ 42 odst. 3 o. s. ř.) – záměrem zákonodárce totiž očividně je tímto způsobem postavit na jisto, kdo je skutečným odesílatelem podání tj. zabránit tomu, aby jménem podatele činil bez jeho vědomí či proti jeho vůli podání někdo jiný (ÚS ČR IV.ÚS 1829/13 nebo II. ÚS 218/06). Žalovaný však žádný z těchto e.mailů nikdy nedoplnil ani elektronicky i s elektronickým podpisem, a ani písemně s originálním podpisem, a to i když k tomu byl soudem výslovně vyzván (č.l.637). Z tohoto důvodu soud k těmto podáním nemohl přihlédnout. 9. Jestliže žalovaný se dne [datum] v 18hod omlouval z ústního jednání konaného dne [datum] pro malátnost, vysoké teploty a kašel a neposkytl soudu žádný dokument, aby soud mohl posoudit, zda na straně žalovaného existují skutečně existuje nemoc, která se pro nakažlivost nebo bránění v pohybu žalovaného absolutně neslučují s účastní na ústním jednání v konkrétní den a hodinu. Za této situace není možné žalovaným (dlužníkem) jen tvrzený důvod k neúčasti na jednání povýšit nad právo žalobce (věřitele), aby soud jednal a rozhodl o žalovaném dluhu. Tím spíše soud nemohl odročit, když se žalovaný současně s návrhem na odročení domáhá i určení lhůty procesního úkonu dle § 174a z.č. 6/2002 Sb. (NS ČR 28 Cdo 4084/2010, 26 Cdo 3443/2010, 30 Cdo 3825/2007, 29 Cdo 3063/2000). 10. Soud tedy uzavřel, že ve věci postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného a její omluvu viděl jako nedůvodnou. 11. Vzhledem k časovému odstupu od prvního ústního jednání soud znova zopakoval všechny důkazy a ze žádosti o uzavření smlouvy ze dne [datum] vč. smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny soud zjistil, že žalovaný byl odběratelem elektrické energie a žalobce byl dodavatelem elektřiny, a to v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného], za cenu v sazbě D2d. Z faktury [variabilní symbol] soud zjistil, že žalobce vystavil žalovanému za odběr elektřiny za období od [datum] do [datum] na částku 14 605 Kč. 12. Jestliže soud vycházel z kopií listin, když účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (NS ČR 29 Odo 801/2005). 13. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou (ÚS ČR I. [číslo]). 14. Z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a ani účastníci po poučení dle § 119a o.s.ř. důkazních návrhů ve věci nečinili. Soud po důkazech nepátrá a za výsledek řízení nese procesní odpovědnost účastník řízení s soud vychází ze skutkového stavu zjištěného na základě důkazů, které byly provedeny (ÚS ČR IV.ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011). 15. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. 16. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny se žalobcem zavázal platit za žalobcem dodanou a žalovaným spotřebovanou elektrickou energii, když žalobce se zavázal, že žalovanému bude do odběrného místa po celou dobu trvání smlouvy elektřinu dodávat. Jak bylo nepochybně prokázáno, tak ačkoliv žalobce své povinnosti ze smlouvy řádně plnil a elektřinu žalovanému dodával nejméně do dne [datum], tak žalovaný žalobci nezaplatil za celou dodávku elektřiny, když v době ode [datum] do [datum], nezaplatil částku 12 073 Kč z oprávněně vyúčtované ceny spotřebované elektřiny v celkové výši 14 605 Kč. V řízení naopak ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku dle shora citované smlouvy zaplatil, nebo že smlouva pozbyla účinnosti přede dnem [datum], anebo že žalobce elektřinu nedodával, neboť žalovaný na svou obranu ničeho z toho netvrdil, a tím méně prokázal nedůvodnost podané žaloby. Soud tak uzavřel, že v souzené věci lze žalovaný nárok (nebylo zaplaceno) opřít o zásadu, že negativní tvrzení žalobce není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení vyvrátit, na což žalovaný neučinil, a proto byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku ve výši 12 073 Kč žalobci zaplatit (§ 3028 OZ a proto ještě § 588 obč. zák.). 17. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 3028 OZ a proto ještě § 517 odst. 2 obč. zák.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení. Počátek prodlení (§ 3028 OZ a proto ještě § 563 obč. zák.) soud stanovil v souladu s žalobou, pro vyúčtovanou resp. žalovanou částku, a to na následující den po dni splatnosti, který byl stanoven ve faktuře. 18. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci úspěšný. Soud nepřehlédl, že soudní řízení bylo zahájeno v době před účinností § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ovšem i tak postupoval podle tohoto ustanovení, protože nové procesní právo (§ 355 o.s.ř.) platí ode dne své účinnosti i pro řízení zahájená přede dnem účinnosti této změny a současně s ohledem na to, že § 142 odst. 3 o.s.ř. nestanovil žádnou odchylku, od tohoto pravidla, tak právnímu zástupci náleží jen odměna, která je aktuální v době rozhodnutí, a nikoliv která byla platná v době podání žaloby. Soud se tedy zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 900 Kč (tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, podání odvolání), tři režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a odměnu právního zástupce ve výši 2 323 Kč (za účast na ústním jednání (§ 11 písm. g) účast na ústním jednání, § 13 odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.), a to včetně 21 % DPH. V souladu s § 149 od