67 C 479/2021-164 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění pozdějších podání, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku shora ve výroku I. tohoto rozhodnutí uvedeného obsahu. Argumentovala tím, že jí svědčí podat žalobu „z lepšího práva“, kdy se po žalované domáhá vydání peněžitého plnění, kterého se jí na úkor žalobkyně dostalo v rámci konkursního řízení vedeného na majetek společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „úpadce“). Na majetek úpadce byl usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, prohlášen konkurs a správkyní konkursní podstaty byla ustanovena , jméno FO, . Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, bylo rozhodnuto o návrhu správkyně konkursní podstaty na vydání rozvrhového usnesení tak, že žalované bude z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty úpadce vydána částka 286 277,65 Kč. Usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, byla dále žalované vydána z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty částka 7 103,74 Kč. Celkem se tak žalované dostalo z konkursní podstaty úpadce na základě těchto rozvrhových usnesení 293 381,39 Kč. Ještě před prohlášením konkursu na majetek úpadce byla mezi žalobkyní a úpadcem uzavřena dne , datum, , ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , kupní smlouva, na jejímž základě převedl úpadce na žalobkyni vlastnictví k budově č.p. , hodnota, , pozemku st. parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, , za kupní cenu 14 037 000 Kč, která byla žalobkyní uhrazena bezhotovostním převodem ve dnech , datum, (3 037 000 Kč) a , datum, (11 000 000 Kč). Podle znaleckého posudku č. , hodnota, vyhotoveného znaleckým ústavem TPA Horwath Valuation Services s.r.o. dne , datum, činila obvyklá cena předmětných nemovitostí k , datum, částku 13 700 000 Kč. Ke dni uzavření kupní smlouvy byl jednatelem a společníkem žalobkyně , jméno FO, , narozený , datum, , který byl v rozhodné době také členem představenstva úpadce. Správkyně konkursní podstaty zapsala do soupisu konkursní podstaty dne , datum, také předmětné nemovitosti z důvodu absolutní neplatnosti kupní smlouvy pro absenci ocenění hodnoty předmětných nemovitostí soudem jmenovaným znalcem ke dni uzavření smlouvy ve smyslu § 196a) odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), když k převodu došlo mezi osobami blízkými. Žalobkyně bránila své vlastnické právo k předmětným nemovitostem žalobou na vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadce, kterou podala v květnu 2008 proti správkyni konkursní podstaty, avšak bez úspěchu. Výsledkem excindačního sporu bylo rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, o tom, že nemovitosti jsou do soupisu konkursní podstaty sepsány oprávněně, neboť kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a úpadcem je neplatná pro absenci znaleckého posudku ve smyslu § 196a) odst. 3 obch. zák. Dne , datum, , tedy po vydání předmětných rozhodnutí o žalobě na vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty, vydal velký senát Nejvyššího soudu ČR průlomové rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, podle kterého absence znaleckého posudku ve smyslu § 196a) odst. 3 obch. zák. sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy o převodu majetku, nýbrž je třeba současně zkoumat, zda kupní cena byla v místě a čase uzavření smlouvy obvyklá. Správkyně konkursní podstaty i přes toto rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu předmětné nemovitosti zpeněžila za částku 11 800 000 Kč, čímž žalobkyni znemožnila požadovat vrácení jejího majetku. V rámci konkursního řízení žalobkyně proti úpadci uplatnila svou pohledávku na vrácení kupní ceny ve výši 14 037 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, správkyně konkursní podstaty se však přihláškou žalobkyně i přes vědomí o překonaném výkladu ustanovení § 196 odst. 3 obch. zák. odmítla zabývat z důvodu její opožděnosti a poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 325/2012. Žalobkyně má zato, že z důvodu změny výkladu ustanovení § 196a) odst. 3 obch. zák. nelze považovat kupní smlouvu za neplatnou, neboť obvyklá cena předmětných nemovitostí činila ke dni převodu částku 13 700 000 Kč a ona přitom uhradila kupní cenu ve výši 14 037 000 Kč. Protože kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a úpadcem je platná, byla žalobkyně oprávněným vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobkyně rovněž vyvrátila pochybnosti správkyně konkursní podstaty o uhrazení kupní ceny předložením potvrzením nezávislého auditora, společnosti , právnická osoba, , ze dne , datum, . Následně žalobkyně podala konkursnímu soudu podnět, aby vydal pokyn k vyloučení výtěžku zpeněžení neoprávněně zapsaných a zpeněžených nemovitostí z konkursní podstaty. Konkursní soud však o jejím podnětu nerozhodl a vyjádřil se k němu až v rámci odůvodnění rozvrhového usnesení ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, (později zrušeného) tak, že k vydání rozhodnutí o podnětu v rámci své dohledové činnosti neshledal relevantní důvody. Konkursním věřitelům se tak dostalo plnění, které jim nenáleží, neboť „lepší právo“ ke zcela dominantní části výtěžku zpeněžení konkursní podstaty náleželo žalobkyni, která na existenci „lepšího práva“ s odkazem na přiléhavou judikaturu vyšších soudů upozornila v předmětném podnětu. Žalobkyně brojila také proti rozvrhovým usnesením vydaným v rámci konkursního řízení úpadce, avšak neúspěšně. Nárok žalobkyně z titulu „lepšího práva“, kdy v rámci konkursního řízení došlo ke zpeněžení majetku v jejím vlastnictví, nebyl uspokojen a žalobkyně se musí domáhat svých práv podáním žaloby z „lepšího práva“. Celkem byl na základě rozvrhových usnesení mezi konkursní věřitele s nepřednostními pohledávkami v konkursním řízení úpadce rozdělen výtěžek zpeněžení konkursní podstaty ve výši 13 059 118,02 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje vydání částky 265 146 Kč, která představuje podíl ve výši 2,24699999 % na výtěžku neoprávněně zpeněžených nemovitostí žalobkyně (2,24699999 % z 11 800 000 Kč) za situace, kdy pohledávka žalované coby konkursního věřitele úpadce byla uspokojena v celkové výši 293 381,39 Kč. K vydání této částky do , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou před podáním žaloby dne , datum, , žalovaná však nárok žalobkyně neuspokojila ani zčásti. Den následující po marném uplynutí této lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení.2. Žalovaná nárok žalobou uplatněný neuznala ani částečně a navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Podle žalované žalobkyně nemá právo podat předmětnou žalobu z „lepšího práva“, když v konkursním řízení neprokázala své vlastnické právo k předmětným nemovitostem, respektive soudy v konkursním řízení uzavřely, že předmětné nemovitosti přísluší do konkursní podstaty. Žalobkyně svůj nárok na dodatečné vyloučení výtěžku zpeněžení nemovitostí spadajících do konkursní podstaty neuplatnila patřičným způsobem, když nebrojila proti konečné zprávě, podle které výtěžek náležel do konkursní podstaty a byl použit k uspokojení konkursních věřitelů v konečném rozvrhu. Žalovaná odkázala na rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého může správkyně konkursní podstaty vyloučit z konkursní podstaty majetek, i když vylučovatel v mezidobí neuspěl s vylučovací žalobou nebo lhůtu k jejímu podání zmeškal. Podstatné je, že skutečnosti vylučující soupis vyšly v konkursním řízení jednoznačně najevo, a tím byly definitivně rozptýleny pochybnosti o příslušnosti majetku ke konkursní podstatě. To se podle žalované v případě žalobkyně nestalo, když skutečnosti, které vylučují soupis jednoznačně najevo nevyšly, proto správkyně konkursní podstaty majetek z konkursní podstaty nevyloučila. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu tedy vyplývá, že po pravomocně prohraném sporu o vyloučení určitého majetku z konkursní podstaty již neúspěšný vylučovatel nemá možnost vynutit si zákaz zpeněžení takového majetku a zabránit rozdělení výtěžku zpeněžení mezi úpadcovy věřitele. Žalobkyně měla možnost před zpeněžením nemovitostí domáhat se jejich vyloučení z konkursní podstaty excindační žalobou, a ačkoliv toho využila, tak bez úspěchu. Žalovaná nejdříve vznesla pochybnosti o tom, zda při převodu nemovitostí z úpadce na žalobkyni coby věřitele byla skutečně uhrazena kupní cena a usuzovala, že se jednalo o zastřený právní úkon učiněný za účelem zkrácení práv konkursních věřitelů, jehož podstatou bylo vyvedení nemovitostí z majetku úpadce, kdy k tomuto převodu nemovitostí došlo v době, kdy se úpadce nacházel přinejmenším ve stavu hrozícího úpadku a zároveň obě smluvní strany byly tehdy personálně propojeny skrze jednající osobu , jméno FO, (člena představenstva úpadce a současně jediného jednatele žalobkyně, coby věřitele). Úpadce inkasované peněžní prostředky nepoužil na úhradu svých splatných závazků, ale bezdůvodně je vrátil kupujícímu, tedy žalobkyni, přestože vůči ní měl pohledávky nejméně ve výši 2 000 000 Kč. Při