Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 28. 3. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 64 959,35 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 21. 2. 2023 uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, smlouvu o sdružených službách dodávky plynu a smlouvu o poskytování služby vytápění. Ve smlouvách se žalobkyně zavázala žalovanému dodávat energie, žalovaný se zavázal za odběr energií platit, a to na základě faktur za jednotlivá období. Žalovaný však ze smluv řádně a včas neplnil a s placením za odebrané energie se dostal do prodlení. Žalovaná proto požaduje zaplacení částky 64 959,35 Kč, která sestává z fakturovaných částek za odběr energií a poplatku za upomínání žalovaného k úhradě dlužných částek, spolu s příslušenstvím, které sestává ze zákonného úroku z prodlení. Ten je žalobkyní požadován vždy ode dne následujícího po splatnosti vystavené faktury za odebrané energie.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně s žalovaným dne 21. 2. 2023 uzavřela smlouvu o dodávce elektrické energie, smlouvu o dodávce plynu a smlouvu o poskytování služby vytápění, a to do odběrného místa na adrese , adresa, . Ve smlouvě se žalobkyně zavázala žalovanému dodávat energie, žalovaný se zavázal za odběr energií platit, a to na základě vystavených faktur. Žalovaný však na vystavené faktury ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala dopisem ze dne 5. 3. 2026. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení, který požaduje vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé z neuhrazených faktur.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Žalobkyně uzavřela se zůstavitelkou smlouvu o dodávce plynu, resp. smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, která se řídí zejména zákonem č. 458/2000 Sb., energetickým zákonem. Podle § 72 odst. 1 a 2 energetického zákona se žalobkyně jako dodavatelka zavázala dodávat zákazníkovi plyn, popřípadě zajistit i související služby v plynárenství, a zákazník se zavázal zaplatit cenu za dodaný plyn a cenu za související služby. Ze smluvních vztahů tak žalovanému vznikla povinnost hradit žalobkyni smluvenou cenu za dodaný plyn, resp. elektřinu a další související služby řádně a včas. Jelikož žalovaný cenu za dodávku plynu, elektřiny a vytápění přes řádně poskytnuté plnění ze strany žalobkyně neuhradil, porušil svou smluvní povinnost a dostal se do prodlení se splněním peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyni proto vzniklo právo domáhat se zaplacení dlužné částky, jakož i úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši určené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené shledal soud návrh žalobkyně důvodným, a proto mu v celém rozsahu vyhověl (výrok ad I).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 663,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 599 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 64 959,35 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 700 Kč za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 700 Kč za podání písemného návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 450 Kč ve výši 2 614,50 Kč (výrok ad II).