Žalobkyně se žalobou soudu došlou dne , datum, domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí , částka, s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tak, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr jiný než na bydlení až do celkové výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a proto žalobkyně smlouvu vypověděla emailem ze dne , datum, . Žalobou se domáhá částky , částka, , která se skládá z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranší úvěru , částka, , smluvního úroku , částka, , poplatku za službu „Klidné spaní“ , částka, , poplatku za službu “Presto“ , částka, a poplatku za službu „Informační SMS servis“ , částka, . Úvěrová smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku vyplněním formuláře na webových stránkách flexifin.cz a k podpisu smlouvy došlo na klientském profilu žalované kliknutím na volbu „ Podepisuji“. Úvěryschopnost žalované byla ověřena přes dlužnické registry, centrální registr exekucí, ISIR, dotazem na neplatné doklady u MV ČR a posouzením údajů sdělených žalovanou. Úvěr byl žalované vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně takto: dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, . Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy následující volitelné služby: - služba “Klidné spaní” za poplatek ve výši , částka, , služba “Presto” za poplatek ve výši , částka, , informační SMS servis za poplatek ve výši , částka, . Žalovaná splatila na jistinu celkem , částka, a to následujícím způsobem: dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, . Žalobkyně se dále domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1% denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaná dostala do prodlení za období , datum, až , datum, , v celkové výši , částka, .2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, která korespondují se závěrem o skutkovém stavu:4. Mezi žalovanou a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. , hodnota, , jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do celkové výše , částka, , s platností úvěrového rámce do , datum, , RPSN byla sjednána ve výši 2564,15%, denní úroková sazba ve výši 1,066% a žalovaná se zavázala hradit denní splátky od 30.dne poskytnutí úvěru, žalovaná postupně vyčerpala celkem , částka, a uhradila celkem , hodnota, denních splátek v celkové výši , částka, , přičemž na jistinu bylo z této částky žalobkyní započteno , částka, . Smlouva byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, v žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že má čistý měsíční příjem , částka, a pravidelné měsíční výdaje na bydlení, půjčky a další ve výši , částka, , žalovaná byla interním systémem žalobkyně vyhodnocena jako úvěruschopná ( prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru Flexi půjčka č. , hodnota, ze dne , datum, , informací pro spotřebitele, souhlasem se zpracováním osobních údajů, Všeobecnými obchodními podmínkami platné pro revolvingový spotřebitelský úvěr Flexi půjčka a pro zprostředkování spotřebitelského úvěru platné ode dne , datum, , autorizací ověření totožnosti prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet, obecnými principy posuzování a filosofie společnosti, výpisem o posouzení úvěryschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., předpisem denních splátek, sdělení , právnická osoba, na č. listu 22).5. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek dne , datum, , žalobkyně smlouvu emailem ze dne , datum, vypověděla a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě částky , částka, . Výzvou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky , částka, a nákladů právního zastoupení ve výši , částka, ve lhůtě 3 dnů, výzva byla dne , datum, uložena na poště, a poté, co nebyla vyzvednuta, vrácena odesílateli ( prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, identifikovanými příjmy, výzvou k úhradě ze dne , datum, , předžalobní upomínkou ze dne , datum, , potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne , datum, ).6. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako plně věrohodné, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:8. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 86 odst. 2 věty prvé ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Dle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Dle § 588 věty prvé o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Dle § 2291 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.), na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky, a to v denních splátkách, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 389% ročně. Ač je možnost ujednat si výši úrokové sazby obsahovým projevem smluvní volnosti stran a případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy by měl představovat zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu, má soud za to, že v dané věci je zásah na místě, neboť jsou naplněny znaky lichvy. Podstatným znakem lichvy je totiž hrubý nepoměr vzájemných plnění představující rozpor s ústavní zásadou přiměřenosti ( srovnej také nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 3308/16). V daném případě dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva vykazuje znaky smlouvy lichevní, jež jí činí v celém rozsahu neplatnou. Posouzení platnosti smluv optikou korektivu dobrých mravů se opakovaně zabýval jak Nejvyšší soud, tak Ústavní soud, lze zmínit např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .17. Soud považuje za nutné doplnit, že i pro případ, že by smlouva nebyla vyhodnocena jako lichevní a z toho důvodu absolutně neplatná, zabýval by se soud mj. i zkoumáním otázky, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru dostála své zákonné povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost žalované splácet předmětný úvěr ve sjednaných splátkách. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání totiž nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Aktuální judikatura Ústavního soudu pak stojí na tom, že obecné soudy by „měly poskytovatele úvěrů vést … k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Úvěr má být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně žalobkyně v dané věci řádně a s odbornou péčí nesplnila, neboť posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, pokud vůbec proběhlo, tak nejspíš toliko formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Takové zjištění by soud vedlo jednoznačně k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, což činí rovněž smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, když odporuje § 86 odst. 1 ZSÚ; a k této neplatnosti soud musí přihlédnout bez návrhu (§ 87 odst. 1 ZSÚ).18. Jen pro úplnost soud doplňuje, že k jednání u soudu dne , datum, se žalobkyně nedostavila, kdy svou účast omluvila. Žalobkyni tak nebylo možné dát příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., k případnému doplnění tvrzení ve vztahu k platnosti úvěrové smlouvy, ani poučení, že nárok žalobce bude posuzován jako bezdůvodné obohacení (§ 118a odst. 2 o.s.ř.). Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, , adresa, , , právnická osoba, . Beck, 2006, str. 550). Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř. Neúčast žalobkyně, resp. jeho právního zástupce, na jednání jde k její tíži.19. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavřel, že převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 2991 odst. 2 o.z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované soud vyčíslil částkou , částka, , která představuje dlužnou jistinu dle žalobních tvrzení ( , částka, ) od níž soud odečetl úhradu, která zjevně nebyla na jistinu žalobkyní započtena ( 12 splátek á , částka, představuje částka , částka, , přičemž žalobkyně započetla na jistinu pouze , částka, , soud tedy zohlednil i částku , částka, ). Žalobě proto vyhověl pouze částečně, kdy žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení, který soud uložil hradit od doby, kdy se žalovaná dostala prokazatelně do prodlení poté, co uplynula úložní doba a lhůta k plnění stanovená v předžalobní výzvě (výrok I.). Povinnost zaplatit úroky z prodlení byla žalované rovněž uložena dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítnul, neboť se jednalo o nároky vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou (výrok II.).20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití argumentu a contrario, když poměr úspěchu a neúspěchu ve věci by zakládal právo žalované na náhradu nákladů řízení, žádné jí však nevznikly, resp. jejich vznik se ze spisu nepodává ( výrok III.).