Žalobkyně se návrhem podaným dne , datum, ve spojení s doplněním návrhu ze dne , datum, a , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 822 153,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 800 000 Kč, z toho částka 781 696 Kč byla poskytnuta za účelem refinancování peněžitých závazků. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit úroky ve výši 7,99 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 9 796 Kč vždy k 10. dni kalendářního měsíce, počínaje dnem , datum, . V případě prodlení se žalovaná dále zavázala uhradit poplatky spojené s prodlením. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované, kdy zjistila příjem ve výši 26 641,25 Kč, provedla lustraci v systému CBCB, podle kterého žalovaná nebyla v prodlení se splácením svých závazků vůči bankovním institucím a hradila splátky ve výši 600 Kč měsíčně. Dále žalobkyně svým výpočtem dospěla k závěru, že výdaje žalované činily 7 066 Kč. Žalovaná tak byla podle žalobkyně schopna stanovené splátky hradit, kdy po odečtení vypočtených výdajů a splátek ve výši 10 396 Kč od příjmu ve výši 26 641,25 Kč mělo žalované zůstat 9 179,25 Kč. Zároveň vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná hradila předchozí závazky, byla dle žalobkyně schopna daný úvěr řádně splácet. Žalovaná se však v , datum, dostala s úhradami splátek do prodlení, žalobkyně ji tak vyzvala k okamžitému splacení. Jelikož však žalovaná dlužnou částku neuhradila, ke dni , datum, byl úvěr zesplatněn. Vzhledem k prodlení žalované žalobkyně vedle dlužné jistiny a úroků požadovala poplatky spojené s prodlením v celkové výši 1 800 Kč. Žalovaná na dluh plnila celkem částkou 159 500,33 Kč.2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , na kterém provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, přičemž k jednání se nedostavila žalovaná, bylo tak jednáno v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“).4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 800 000 Kč, kdy částka 781 696 Kč byla vázána na splacení konsolidovaných dluhů. Žalovaná se zavázala počínaje dnem , datum, poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky z úvěru a další náklady formou měsíčních splátek ve výši 9 796 Kč vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce, od , datum, vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, od , datum, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, a to nejpozději do , datum, . Smluvní úrok byl sjednán ve výši 7,99 % ročně, RPSN činilo 8,41 %. V případě, že by se žalovaná dostala do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, potažmo více než dvou splátek, byla žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný. V souladu se smluvními podmínkami, jež tvořily součást uzavřené smlouvy, byla nadto žalobkyně oprávněna po žalované požadovat úrok z prodlení, smluvní pokutu a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 300 Kč za 10. den v prodlení, 900 Kč za 40. den v prodlení a 900 Kč za 70. den v prodlení podle sazebníku (smlouva o úvěru ze dne , datum, , všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, účinné od , datum, , výpis z úvěrového účtu za období od , datum, do , datum, , dodatek ke smlouvě o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, a , datum, ). Dne , datum, pak účastnice řízení uzavřely dodatek ke smlouvě, na základě něhož žalovaná uznala dluh ve výši 787 889,60 Kč a zavázala se jej vrátit formou měsíčních splátek, a to v období od , datum, do , datum, ve výši 2 000 Kč a od , datum, ve výši 9 796 Kč, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce (dodatek ke smlouvě ze dne , datum, ).6. Žalobkyně při uzavírání shora cit. smlouvy vzala v potaz tvrzení žalované, že její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 26 641,25 Kč, byla rozvedená, vlastnila byt/dům bez zástavy a ve společné domácnosti nežila s žádnou osobou. Žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje činí toliko 0 Kč (žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, ).7. Žalobkyně dále ověřila, že v době žádosti o úvěr nebylo proti žalované vedeno insolvenční řízení. Výdaje žalované žalobkyně stanovila na částku 7 066 Kč, a to na základě sdělených dat (např. způsob bydlení apod.), statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Dále žalobkyně zjistila, že v době žádosti žalovaná hradila splátky úvěru ve výši 600 Kč. Rovněž žalovaná hradila splátky úvěrů ve výši 8 839 Kč a 750 Kč, nicméně tyto dva úvěry byly uzavřenou smlouvou zkonsolidovány. Příjem žalované byl shledán jako dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, kdy žalované po odečtení výdajů a splátek mělo zůstat 16 242 Kč (posouzení úvěruschopnosti klienta k žádosti ze dne , datum, ). V , datum, žalobkyně výdaje žalované stanovila na částku 7 037 Kč, příjem byl zjištěn dle tvrzení žalované ve výši 25 929 Kč, přičemž po odečtení výdajů a splátek mělo žalované zůstat 15 740 Kč (posouzení úvěruschopnosti klienta k žádosti ze dne , datum, ).8. V , datum, činil konečný zůstatek na bankovním účtu žalované 6 236,01 Kč, v , datum, 13 355,53 Kč, v , datum, 2 282,94 Kč, v , datum, 188,86 Kč, v , datum, 49 513,69 Kč, v , datum, 18 056,35 Kč a v , datum, činil zůstatek -13 665,40 Kč z důvodu kontokorentního úvěru, který činil 25 000 Kč. V , datum, činil konečný zůstatek -25 176,90 Kč (žalovaná čerpala 25 000 Kč kontokorentního úvěru) a v , datum, 297,26 Kč. V , datum, žalovaná obdržela mzdu ve výši 26 499 Kč, v , datum, ve výši 28 311 Kč a v , datum, před uzavřením smlouvy ve výši 27 080 Kč (výpisy z účtu žalované za období od , datum, do , datum, ).9. Jelikož žalovaná splátky včas nehradila, dopisem ze dne , datum, ji žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 28 065 Kč, a to nejpozději do , datum, . Současně žalobkyně žalovanou upozornila, že v případě, pokud dlužnou částku včas neuhradí, bude po ní žalobkyně požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 816 548 Kč. Taktéž žalované sdělila, že bude účtovat vynaložené náklady spojené s prodlením ve výši 300 Kč za 10. den po splatnosti, 900 Kč za 40. den po splatnosti a 900 Kč za 70. den po splatnosti (poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne , datum, ). Žalovaná dlužnou částku neuhradila, žalobkyně jí tak dopisem ze dne , datum, oznámila, že k tomuto dni se celý úvěr stal splatným (oznámení o splatnosti ze dne , datum, ).10. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 927 594,40 Kč (výzva k úhradě dluhu ze dne , datum, , potvrzení podání).11. Podle interního výpisu žalobkyně ke dni , datum, činila dlužná částka 929 370,87 Kč. Žalovaná na dluh plnila celkem 159 500,33 Kč (interní výpis žalobkyně – podklady pre sudnie konanie ze dne , datum, ).12. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a přihlédl také k tomu, co uvedli účastníci v průběhu řízení. Soud neměl důvod pochybovat o pravosti a správnosti listinných důkazů, přičemž ani účastníci řízení v tomto ohledu ničeho nenamítali.13. Soud zamítl návrh na provedení dokazování výpisy z účtu žalované za období , datum, – , datum, , ceníkem , právnická osoba, pro bankovní obchody účinným od , datum, a nepodepsanými dodatky ke smlouvě o úvěru, a to pro nadbytečnost, kdy skutkový stav byl dostatečně zjištěn z již provedených důkazů14. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.15. Žalovaná se na základě uzavřené úvěrové smlouvy mezi ní a žalobkyní zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 800 000 Kč a zaplatit sjednané úroky a další náklady formou pravidelných splátek ve výši 9 796 Kč měsíčně. V případě prodlení s úhradou splátky se žalovaná nadto zavázala uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady na vymáhání, smluvní pokutu a úrok z prodlení. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zjistila, že průměrný měsíční příjem žalované činil 26 641,25 Kč čistého, který také náležitě ověřila výpisy z účtů. Dále vzala v potaz tvrzení žalované, že je rozvedená, vlastnila dům/byt bez zástavy, žila sama a měsíční výdaje činily 0 Kč, nicméně tato tvrzení již dále žalobkyně neověřovala a výdaje žalované žalobkyně stanovila ve výši 7 066 Kč na základě statistického modelu, a to i přesto, že dle výpisů z účtu v měsících předcházejících uzavření smlouvy byl konečný zůstatek v záporných hodnotách. Dále žalobkyně ověřila, že v době žádosti o úvěr nebylo proti žalované vedeno insolvenční řízení, a že žalovaná hradila splátky úvěru ve výši 600 Kč měsíčně. Jelikož žalovaná splátky včas nehradila, došlo ke zesplatnění úvěru. Celkem žalovaná na dluh plnila částkou 159 500,33 Kč.16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Vzhledem ke shora citovaným ustanovením se soud nejprve zabýval tím, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele o úvěr, přičemž dospěl k závěru, že této své povinnosti nedostála. Žalobkyně sice ověřila příjem žalované, který průměrně činil 26 641,25 Kč čistého měsíčně, nicméně při zjišťování výdajů se spokojila pouze s tvrzením žalované a poskytnuté informace dále již nikterak neprověřila, kupř. výpisy z bankovních účtů. K tomu měla žalobkyně přistoupit zejména vzhledem k tvrzení žalované, že její výdaje činí toliko 0 Kč, kdy je zjevné, že s ohledem na nereálnou částku výdajů bylo potřeba provést důkladné ověřování, přičemž pouhý výpočet potenciálních nákladů považuje soud za nedostačující, a to i vzhledem k vysoké částce poskytnutého úvěru, a tím spíše, že se konečný zůstatek žalované na bankovním účtu dostal dva měsíce po sobě do záporných hodnot. Žalobkyně tak bezpochyby nedostála své povinnosti „posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele…a tyto informace za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ověřit způsobem přiměřeným dané situaci“. K povinnosti poskytovatele úvěru ověřit žadatelem sdělené informace soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků…“. Nadto soud pro úplnost uvádí, že žalobkyně dostatečně neprověřovala úvěruschopnost žalované ani před poskytnutím předchozích úvěrů, jež byly následně konsolidovány.20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.21. S ohledem na výše uvedené soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru po odečtení všech dosavadních plateb. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaná čerpala peněžní prostředky celkem ve výši 800 000 Kč, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni uhradila částku ve výši 159 500,33 Kč. Vzhledem k neplatnosti smlouvy tak soud dospěl k závěru, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni částku ve výši 640 499,67 Kč. Jelikož se jedná o velmi vysokou částku, soud přistoupil ke stanovení splatnosti do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy zároveň zohlednil i oprávněný zájem žalobkyně na brzkém vrácení poskytnutých finančních prostředků (výrok I.).22. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z těchto smluv. Žaloba byla proto ve zbývající části zamítnuta. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu o. z. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. K tomu shodně např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Co 176/2024-74. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec nesplacené jistiny (výrok II.).23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., částečně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení v částce 25 282,71 Kč, kdy tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalované v rozsahu 35 %). Soud při stanovování míry úspěchu a neúspěchu ve věci zohlednil rovněž žalované příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku, a to v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 32 887 Kč a nákladů za zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 822 153,97 Kč sestávající z částky 11 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 5 810 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a.t., z částky 11 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé a z částky 11 620 Kč za účast na jednání dne , datum, včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 42 470 Kč ve výši 8 918,70 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. (výrok III.).