Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, což odůvodnil tím, že žalovanému po předchozí dohodě zaslal dne , datum, částku 50 000 Kč z titulu zápůjčky, která měla být žalovanému poskytnuta na dobu tří měsíců. Finální verzi smlouvy o zápůjčce vypracoval žalovaný s tím, že ji měl žalobci poslat podepsanou poštou, což ovšem neučinil. Koncem , datum, proto žalobce telefonicky oznámil žalovanému, že odstupuje od smlouvy a vyzval jej k urychlenému vrácení zapůjčené částky. Žalovaný přislíbil částku během několika dnů vrátit, avšak nevrátil ji ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu s termínem vrácení zápůjčky do sedmi dnů.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobce s rozhodnutím věci bez jednání výslovně souhlasil a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Žalovaný zaslal žalobci dne , datum, návrh smlouvy o zápůjčce a poprosil ho o zaslání finančních prostředků na bankovní účet uvedený ve smlouvě (zjištěno z e-mailových zpráv z , datum, ). Na základě smlouvy o zápůjčce měl žalobce poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostně na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný měl dle smlouvy povinnost zaslat žalobci do pěti dnů od připsání peněz na účet písemné potvrzení o obdržení finančních prostředků, přičemž v opačném případě byl žalobce oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení poskytnutého plnění. Zápůjčka měla být žalobci vrácena nejpozději do , datum, (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce).6. Žalobce zaslal žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč dne , datum, , a to na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, (zjištěno z výpisu z účtu žalobce ze dne , datum, ).7. Dne , datum, zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu, v níž uvedl, že mu žalovaný navzdory upomínkám nezaslal podepsanou smlouvu ani potvrzení o připsání peněžité částky na účet. Žalovaného tak vyzval k vrácení zapůjčené částky ve lhůtě sedmi dnů. Výzva byla z důvodu nezastižení adresáta uložena na poště dne , datum, (zjištěno z předžalobní výzvy vč. podacího lístku a sledování zásilky č. , hodnota, ).8. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:9. Žalovaný zaslal žalobci návrh smlouvy o zápůjčce, s jehož zněním žalobce souhlasil a žalovanému zaslal na bankovní účet částku 50 000 Kč, která mu měla být vrácena nejpozději , datum, . Dle dohody účastníků měl žalovaný zaslat žalobci do pěti dnů od připsání peněz na účet písemné potvrzení o obdržení zápůjčky, což ovšem neučinil, a žalobce byl tak oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité vrácení zápůjčky. K vrácení zápůjčky ve lhůtě sedmi dnů žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou doručovanou žalovanému dne , datum, .10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Soud předně konstatuje, že smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem, tj. k jejímu uzavření dochází až předáním předmětu smlouvy. Z provedeného dokazování vyplynulo, že účastníci se dohodli na zápůjčce ve výši 50 000 Kč, k jejímuž předání došlo zasláním peněz na účet dne , datum, , a tímto dnem tak byla smlouva o zápůjčce uzavřena. Pokud jde o podmínky smlouvy, ačkoli smlouva nakonec nebyla uzavřena v písemné formě, vůli stran lze jednoznačně dovodit z návrhu smlouvy zaslaného žalobci, na základě něhož žalobce přistoupil k poskytnutí zápůjčky žalovanému. Dle shodné vůle stran byl tak žalovaný povinen zaslat žalobci ve lhůtě pěti dnů od poskytnutí zápůjčky písemné potvrzení o obdržení finančních prostředků, což ovšem neučinil, a žalobci tak vzniklo právo požadovat okamžité vrácení finančních prostředků. Žalobce žalovaného vyzval k vrácení zápůjčky nejpozději písemnou výzvou, jež se dostala do dispoziční sféry vlivu žalovaného dne , datum, , a od tohoto dne tak začala plynout sedmidenní lhůta poskytnutá mu žalobcem k vrácení finančních prostředků. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením zápůjčky ke dni , datum, , tudíž žalobcův požadavek na vrácení zápůjčky soud shledal oprávněným, a to včetně zákonných úroků z prodlení (§ 1970 o.z.), které žalobce požadoval až ode dne , datum, . Výši úroků soud určil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal úspěšnému žalobci dle jeho požadavku náhradu za zaplacený soudní poplatek (2 500 Kč) a náhradu za podání žaloby ve výši 91 Kč, tj. celkem částku ve výši 2 591 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), která platí rovněž pro plnění samotného žalobního nároku.