Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného k soudu se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení žalované částky a náhrady nákladů řízení s odůvodněním že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , když smlouva byla podepsána elektronicky. Žalobce dostál svému závazku ze smlouvy a poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný však nevracel úvěr řádně a včas, a proto podává tuto žalobu.2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na výzvu usnesením nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (Ústavní soud sp.zn. I. ÚS 3962/19) a rozhodl rozsudkem č.j. , spisová značka, , když žalobu zamítl, s tím ovšem odvolací soud nesouhlasil a usnesením č.j. , spisová značka, rozsudek zrušil a vrátil zpět k projednání.4. Soud účastníky k ústnímu řádně a včas volal, když žalobce se omluvil z ústního jednání a žalovaná večer před ústním jednáním prostým e.mailem navrhla, aby soud zvážil odročení ústního jednání, neboť si nemůže zajistit hlídání dítěte. Za prvé, žádost o odročení nabyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem, tak bylo nezbytné (§ 42 odst. 3 o. s. ř.), takže nebylo jisté, zda to byla skutečně žalovaná, kdo tento e.mail soudu podepsal (Ústavní soud sp.zn.IV.ÚS 1829/13 nebo sp.zn. II. ÚS 218/06), za druhé, žalovaná žádala soud o odročení pouze tak, aby to soud zvážil, když účastníkem projevená podmíněnost procesního úkonu, brání tomu, aby úkon vyvolal zamýšlené účinky – tedy k úkonu, který spojený se splněním podmínky se nepřehlíží (Nejvyšší soud sp.zn. , spisová značka, , Městský soud v Praze sp.zn. , spisová značka, , Nejvyšší správní soud sp.zn. , spisová značka, ), za třetí omluvy a žádosti na odročení musí odpovídat jednak o.s.ř. a pak judikaturním závěrům, takže mimo jiné je takový žadatel povinen i doložit vážný důvod, aby jej soud mohl posoudit (Nejvyšší soud sp.zn. , spisová značka, , sp.zn , spisová značka, , sp.zn 25 Cdo 911/ 2000, sp.zn , spisová značka, , sp.zn , spisová značka, , sp.zn , spisová značka, , Ústavní soud sp.zn.I. ÚS 1084/08), v opačném případě ponese žalovaný procesní odpovědnost (NS ČR , spisová značka, ). K tomu soud zdůrazňuje, že i když o tom, že neakceptoval omluvu s návrhem na odročení není povinen účastníky vyrozumět (Nejvyšší soud sp.zn. , spisová značka, ), když žalovaná svou žádost navíc adresovala soudu až v pozdních večerních hodinách těsně před ústním jednání. Sečteno a podrženo, soud žádosti nevyhověl a jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. bez účasti žalované a tedy i bez řádně omluveného právního zástupce žalobce.5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:6. Žalobce dále předložil smlouvu o úvěru č. , hodnota, , která žalobcem a ani žalovaným ručně podepsaná, když v záhlaví smlouvy je poznámka čas podpisu, sms kód a telefonní číslo, ze kterého je kód potvrzen, když k podpisu mělo dojít , datum, u podpisu žalovaného je poznámka: podepsáno elektronicky prostřednictvím sms kódu dle autorizační doložky v záhlaví smlouvy. Dne , datum, žalobce zaslal na bankovní účet žalované , částka, , když fakt, že je to právě účet žalované ověřil dne , datum, tak, že žalovaná naopak žalobci zaslala , částka, .7. Po provedení dokazování, zvážení všech částí soud rozhodl, že žaloba je důvodná, když po právní stránce posoudil věc takto:8. Soud trvá na tom, že v řízení nebylo ničím prokázáno uzavření jakékoliv – tedy ani tvrzené úvěrové smlouvy (§ 561 odst. 1 (věta první) OZ, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., když dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb.), prostě proto že podpis žalobce (ale ani žalovaného) na smlouvě nesplňuje podmínky stanovené pro kvalifikovaný (zaručený) elektronický podpis a žalobce ani netvrdil, že smlouva byla účastníky uzavřena v listinné podobě, takže nemělo žádný smysl se zabývat jinou než právě touto virtuální verzí smlouvy.9. Stejně tak soud trvá i na tom, že jestliže smlouva o úvěru nevznikla, tak soud mohl obecně vzato zvažovat vydání bezdůvodného obohacení. Jestliže soud přitom jasně zjistil, že právní žalobce skutečně zaslal na bankovní účet žalovaného , částka, , tak se soud povinně zabýval tím, zda nejedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce (Nejvyšší soud sp.zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, ). Za takové situace je třeba vyjít z judikaturních závěrů, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, s tím, že ji žalovanému předal, tak jeho tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání této částky, na žalovaném leží v této situaci důkazní břemeno ohledně existence právního důvodu, na základě, něhož si smí převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou proto v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (Nejvyšší soud sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ). U provedené platby , částka, z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného, žalovaný, nejen že neprokázal důvod, proč by si peníze mohl ponechat a nevracet je žalobci, ale dokonce ani nic v tomto smyslu netvrdil, takže závěr o tom, že skutková podstata bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu je ohledně žalovaného naplněna – je jediný správný, protože jiný prostě z řízení nevyplývá.10. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1958, 1082 odst. 1 OZ) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení. Splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení je vázána na výzvu věřitele, takže dlužník je povinen splnit dluh až prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V souzené věci soud považoval za takovou výzvu, až předžalobní výzva ze dne , datum, žalovanému (§ 570 OZ, která je vystavěná na tzv. teorii dojití, tedy že sférou dispozice adresáta lze rozumět všechny body, které adresát potencionálně ovládá, a jestliže tak neučiní, pak je to rozhodnutí, které jde jen k jeho tíži, § 573 OZ, který dobru doručení poštou fixuje na tři dny). Takže, žalobce stanovil v žalobě počátek prodlení na den, který následuje (, datum, ) po marném uplynutí třídenní lhůty, kterou žalovanému dal k zaplacení, a která začala běžet poté co měl dle zákona možnost se s výzvou k zaplacení seznámit.11. Žalovanému byla rovněž uložena povinnost zaplatit dle § 3 odst. 2 nař.vlády č. 351/2013 Sb., kterou žalobce uplatnil nižší (, částka, ), než právní úprava dovoluje, když proč tak žalobce učinil není nijak podstatné, protože o.s.ř. možnost žalovat méně (samozřejmě) nijak nezakazuje.12. Z těchto důvodů soudu nezbylo než rozhodnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., plně procesně úspěšnému žalobci (ve větší částí žalovaného nároku) soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a , částka, . Dále žalobci přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., a to za 4 úkony právní služby vč. fixních nákladů za tyto úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby a i odvolání), vše včetně 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od , datum, , neboť žalobce podal svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobce podává v obdobných věcech téže žalobce opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne.14. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť samotný a zjevný fakt soustavně vysoké inflace celé poslední tři roky a obecně, celonárodně vnímaný fakt zvýšení cen věcí běžné potřeby pro domácnosti, je jen obecným faktem, který bez zjištění zcela konkrétních okolností na straně žalovaného nemůžou vést k prodloužení této lhůty (Městský soud v Praze sp.zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Žalovaný ničeho v tomto ohledu netvrdil, takže soud v souladu s jmenovaným judikaturním závěrem, uzavřel jak shora