10 C 339/2020-28 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná pohledávka mu byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba], jakožto původním věřitelem. Právní předchůdce žalobce uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit nejpozději do [datum]. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [anonymizováno] kde se žalovaný nejprve zaregistroval do systému právního předchůdce žalobce, a to zadáním svých osobních údajů, včetně emailové adresy a telefonního čísla a po zřízení uživatelského účtu a dokončení registrace požádal o úvěr. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného pak právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému návrh úvěrové smlouvy obsahující výši úvěru a sjednanou splatnost. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného číslo [bankovní účet], přičemž platba byla specifikována variabilním symbolem – rodným číslem žalovaného. Žalovaný však úvěr ve stanovené splatnosti nevrátil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne [datum]. Žalovaný se k návrhu žalobce nevyjádřil. Žalobce soudu předložil nepodepsanou smlouvu o úvěru ze dne [datum], dle které se [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], které byl žalovaný povinen splatit do [datum] (čl. II smlouvy). Úrok i RPSN činily 0% ročně (čl. II smlouvy). Finanční prostředky měly být poskytnuty na účet klienta, který sdělil při podání žádosti o úvěr (čl. III smlouvy). Číslo klienta bylo v databázi uvedeno jako [bankovní účet] (výpis z databáze). Smlouva o úvěru obsahovala sdělení, že její nedílnou součástí jsou obchodní podmínky (čl. IX odst. 10 smlouvy). Smluvní podmínky však žalobce soudu nepředložil a s ohledem na chybějící podpis žalovaného pod těmito prohlášeními nebylo ani prokázáno, že by žalovaný skutečně smluvní podmínky převzal či mu byly poskytnuty předsmluvní informace a posouzena jeho úvěruschopnost. V řízení tak nebylo prokázáno, že by žalovaný o poskytnutí úvěru skutečně požádal, když nebylo v řízení prokázáno ani to, že došlo k vytvoření klientského účtu žalovaného, ani že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Dále v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce či jeho právní předchůdce posuzovali úvěruschopnost žalovaného hledáním v jakékoliv z těchto databází či že by jakýmkoliv jiným způsobem prověřovali příjmy a výdaje žalovaného a tím i jeho schopnost úvěr splácet. Dodat je třeba, že tím, že se žalobce nedostavil k jednání, aniž včas požádal z důležitého důvodu o jeho odročení, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř., když soud projednal věc v jeho nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a proto, že se nedostavil k jednání, nebyl oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a nebyl ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud připomíná, že dle ustanovení § 120 o.s.ř. může soud doplnit dokazování i bez návrhu účastníků řízení. Tato výjimečná možnost nikoli povinnost však nemá nahrazovat nedostatek procesní aktivity účastníků řízení. Řízení je zásadně ústní a je na jeho účastnících nikoli na soudu, aby se o svá práva starali (vigilantibus iura). Dne [datum] byly z účtu [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. odeslány finanční prostředky ve výši [částka], a to na účet č. [bankovní účet] (potvrzení o platbě a výpis [číslo]). Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že majitelem účtu [číslo] je žalovaný (sdělení ze dne [datum]), a že na tento účet byla dne [datum] připsána částka ve výši [částka] (sdělení ze dne [datum]). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku, byť jen částečně, žalobci uhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila [právnická osoba] pohledávku za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení + seznam pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky + podací lístek). Písemnou předžalobní upomínku ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do 3 dnů od doručení. (výzva, včetně podacího lístku). V řízení nebylo prokázáno, že žalobce či jeho právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalovaného, či platně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru. Soud v řízení provedl všechny účastníky navržené důkazy, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil pro věc nic podstatného. Smlouvou o úvěru podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání úvěr a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož úvěr by poskytl žalobce v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný by nejednal v rámci své podnikatelské činnosti, šlo by podle ustanovení § 2, 3 zák. č. 145/2010 Sb. o smlouvu o spotřebitelském úvěru. V daném případě však nebylo prokázáno, že byla smlouva o úvěru uzavřena. Pro úplnost soud dodává, že i pokud by dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že smlouvu uzavřel žalovaný, jednalo by se o smlouvu neplatnou v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a to dle ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb., neboť poskytovatel úvěru prověřil jen formálně, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Tento závěr je v souladu s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie pro srovnání rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo]), Nejvyššího a Ústavního soudu, jakož i běžnou rozhodovací praxí soudů prvního stupně v České republice (pro srovnání rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum], vydaný pod sp. zn. 38 C 25/220). Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel zápůjčky spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum] vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. Žalobce tak v rozporu s citovanými rozhodnutími soudu neposoudil úvěruschopnost žalovaného dostatečně, proto by byla uzavřená smlouva neplatná, a to včetně ujednání o povinnosti hradit smluvní pokutu či náklady vzniklé prodlením žalovaného. Úplné a dostatečné posuzovaná úvěruschopnosti klientů není jen za účelem ochrany spotřebitele, ale i poskytovatele úvěru, neboť v jeho zájmu je, aby klient celý úvěr řádně a včas splatil a v neposlední řadě i ve prospěch celé společnosti, kdy posouzení úvěruschopnosti může zamezit předlužování společnosti a negativním dopadům insolvencí či exekucí. Jestliže žalobce přes neplatnost smluv poskytl žalovanému [částka], plnil dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu a žalobci dle ustanovení § 2993 o.z. vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. S ohledem na to, že žalobce neprokázal, že by žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky dříve než předžalobní výzvou ze dne [datum] ve lhůtě do 3 dnů od doručení, vycházel soud z toho, že splatnost dlužné částky nastala dne [datum]. Den poté se dle ustanovení § 1968 o.z. dostal žalovaný do prodlení. Žalovaný je tak povinen podle odst. 2 téhož ustanovení ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve spojení s § 19 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. platit žalobci úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení. Proto soud žalobě v rozsahu výroku I. vyhověl. Protože část nároku žalobce, nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] nebyl po právu, soud žalobu v této části zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť žalobce měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části. Žalobce tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Její náklady jsou tvořeny částkou [částka] z