14 C 4/2021-30 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 29. 1. 2020 do zaplacení a náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 545 Kč, a to z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 8. 2019, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 7 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 500 Kč, a to ve třech měsíčních splátkách, s datem poslední splátky dne 28. 1. 2020. Žalovaný však neuhradil ničeho, a to ani v návaznosti na četné upomínky žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, bylo tedy jednáno v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně dne 19. 8. 2019 uzavřela s žalovaným dohodu označenou jako„ smlouva o zápůjčce“, a to za využití prostředků komunikace na dálku (smlouvou). Na základě této smlouvy žalobkyně téhož dne žalovanému zaslala na účet ve smlouvě uvedený částku 7 500 Kč (výpisem z účtu žalobkyně, sdělením [obec] spořitelny ze dne 22. 6. 2021). Sdělením [obec] spořitelny je pak prokázáno, že majitelem a disponentem daného účtu byl ke dni uzavření smlouvy žalovaný. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni ve třech splátkách, a to včetně poplatku ve výši 4 500 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 28. 1. 2020 (smlouvou o zápůjčce). Žalobkyně vyhotovila celou řadu upomínek (upomínky ze dne 4. 1. 2020, ze dne 15. 1. 2020, opakovaná výzva k úhradě ze dne 3. 2. 2020, ze dne 12. 2. 2020, opakovaná výzva k úhradě – pokus o smír ze dne 25. 2. 2020). Žalobkyně žalovanému dne 19. 1. 2021 zaslala předžalobní výzvu, kterou ho vyznala k úhradě dlužné částky (předžalobní výzvou, podacím lístkem). 5. Takto zjištěný a žalovaným nezpochybněný skutkový stav odůvodňuje právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla za využití prostředků elektronické komunikace na dálku dne 12. 6. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). 6. Po právní stránce pak soud uzavřel, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by jakkoliv před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěryschopnosti žalovaného, ač byla soudem usnesením ze dne 17. 6. 2021 [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] výslovně vyzvána, aby tak učinila, přičemž o poučení soudem dle § 118a o. s. ř. se žalobkyně připravila nedostavením se k nařízenému jednání. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR mají obecné soudy poskytovatele úvěru (platí i pro zápůjčku) vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. 7. V tomto konkrétním případě žalobkyně vůbec netvrdila a následně ani k výzvě soudu nedoložila, že by posoudila úvěruschopnost žalovaného a jakým způsobem tak činila. Soud tedy uzavřel, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná. 8. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o zápůjčce poskytla žalovanému částku 7 500 Kč, je potřeba nároky z této neplatné smlouvy vypořádat podle § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 7 500 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první zaslanou výzvou k peněžitému plnění (rozhodnutí [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka], ze dne 7. 4. 2010), a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení z částky 7 500 Kč ode dne 26. 1. 2021 do zaplacení, když jedinou výzvou, u které se žalobkyni podařilo prokázat doručení žalovanému byla předžalobní výzva, které byla předána k poštovní přepravě dne 19. 1. 2021. Fikce doručen dle § 573 občanského zákoníku nastala dne 22. 1. 2021, kdy lhůta k plnění byla žalovanému poskytnuta v délce 3 dní. Splatnost bezdůvodného obohacení žalovaného nastala dne 25. 1. 2021. Žalobkyně sice předložila soudu celou řadu výzev žalovanému k zaplacení žalovaného částky s dřívějším datem, ohledně těchto výzev však neprokázala jejich odeslání žalovanému, a opět tím, že se nedostavila k nařízenému jednání, se připravila o poučení soudem dle § 118a o. s. ř. 9. Ve zbývající části byla žaloba tak, jak je uvedeno ve výroku II., zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 145 Kč, přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55 % a úspěchu žalované v rozsahu 45 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalobkyně je v řízení zastoupena advokátem, povinnost žalovaného nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně se tak opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.