16 C 286/2020-77 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29.12.2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 108 823 Kč s přísl. z titulu náhrady škody. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1,. [číslo] s pracovním zařazením seřizovač soustružnických automatů. Dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 2.12.2016 se změnil na pracovní dobu neurčitou. [město] pracoviště byla provozovna žalobce v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo]. Žalovaný od 16.5.2018 bez jakékoliv omluvy nebo uvedení důvodu přestal docházet do práce. Žalobce jej písemně vyzýval dne 30.5.2018 k nastoupení do práce, tuto výzvu opakoval dne 25.6.2018. Žalobce dopisem dne 9.7.2018 s žalovaným rozvázal pracovní poměr výpovědí pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, výpověď žalovanému byla doručena dne 11.7.2018. Žalovaný zmeškal 27 pracovních směn. Žalovaný žalobce nekontaktoval k převzetí dokladů o ukončení pracovního poměru ani nepředal pracovní pomůcky. Žalobce žalovaného vyzýval dopisem z 29.11.2018 k zaplacení škody. Nepřítomnost žalovaného způsobila žalobci vážné provozní důvody a vznikala mu značná škoda. Nárok žalobce se skládá ze tří položek:1. 6 588 Kč úhradou pojistného z minimálního vyměřovacího základu na veřejné zdravotní pojištění za žalovaného za měsíc červen, červenec, srpen a září 2018 [číslo] x4/, neboť žalobce byl za žalovaného povinován platbou pojistného.2. nárok představuje částku 6157 Kč představující nevrácené pracovní nástroje, které žalovaný převzal při výkonu práce. nárok představuje částku 96 708 Kč za prostoje strojů, které při výkonu práce žalovaný obsluhoval a žalobce neměl za žalovaného náhradu. Stroje musely být odstaveny a žalobce musel zastavit výrobu, neboť nebylo možné na trhu sehnat profesi seřizovač obráběcích strojů. Náhrada škody je uplatňována od 19.5.2018 do 5.7.2018 za dny, ve kterých měl žalovaný vykonávat práci v souladu s rozsudkem [spisová značka]. Motohodina byla stanovena [příjmení] 520,75Kč a žalovaný zmeškal celkem 184,5 hodin, tj. celkem částka činí 96.708 Kč. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že pracovní pomůcky zůstaly na pracovišti. U 3. nároku žalovaný namítá nedostatek příčinné souvislosti. Žalobce má povinnost dle § 346 odst. 2 zák. práce preventivní povinnost, tj. měl učinit vhodná organizační opatření k eliminaci vzniku škody. U prvního nároku má za to, že žalobce měl učinit dříve rozhodnutí o ukončení pracovního poměru. Žalovaný namítá, že žalobce neunesl důkazní břemeno. 3. Při prvním jednání dne 20.4.2021 soud vedl účastníky ke smírnému vyřešení sporu, jakož je poučil dle § 118b odst. 1 os.ř. Při dalším jednání dne 25.5.2021 žalovaný uznal dluh ve výši 6157 Kč co do důvodu a výše a soud provedl listinné důkazy. 4. Z pracovní smlouvy [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] z 2.12.2016 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u žalobce na pozici seřizovač soustružnických strojů, a to na dobu určitou od 1. 8. 2016 do 31. 12. 2016 s tím, že pracovní smlouva nahradila pracovní smlouvu ze dne 1. 12. 2015. Dodatkem ze dne 2. 12. 2016 byl pracovní poměr změněn na dobu neurčitou s platností od 1. 1. 2017. Z výzev žalobce ze dne 30. 5. 2018 a 25. 6. 2018 spolu s dodejkami soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván, aby neprodleně nastoupil do zaměstnání a začal plnit své pracovní povinnosti, neboť ode dne 16. 5. 2018 bez jakékoli omluvy nenastoupil do práce. Výpovědí ze dne 9. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalobce dal žalovanému výpověď pro závažné porušení pracovních povinností. Z dodejky ze dne 2. 8. 2018 soud zjistil, že byla výpověď doručena dne 11. 7. 2018. Ze mzdového listu žalovaného za rok 2018 soud zjistil, že žalobce v měsících červen, červenec, srpen 2018 hradil za žalovaného zdravotní pojištění, a to ve výši 1 647 Kč měsíčně, přestože žalovaný do zaměstnání nechodil. Z bankovních výpisů za měsíce červen až září 2018 bylo zjištěno, že bylo odvedeno zdravotní pojištění za zaměstnance v měsících červen až srpen 2018. Z výdejky [číslo] ze dne 14. 9. 2017 a výpisu dat – pozice výdejky soud zjistil, že žalovaný převzal věci uvedené v této výdejce, což potvrdil svým podpisem, přičemž nevrátil předměty v hodnotě 6 157 Kč. Z tabulky prostoje strojů v období od 19. 5. 2018 do 5. 7. 2018 soud zjistil, že stroje žalobce stály v tomto období 184,5 hodiny. Z tabulky náklady na stroj a hodinu soud zjistil, jaké jsou náklady na provoz jednotlivých strojů dde kategorií. Ze seznamu zaměstnanců za měsíce červen až září 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl účasten zdravotního pojištění a žalobce za žalovaného odváděl částku 1 647 Kč. Z faktur k předmětům, které žalovaný nevrátil byly zjištěny kupní ceny jednotlivých předmětů. Ze ztráty vyplývající z prostojů při odstavce strojů ze dne 7. 5. 2021 vypracované [právnická osoba] spol. s.r.o. soud zjistil, že si žalobce nechal ocenit ušlý zisk při prostoji stroje, který byl vyčíslen na minimální částku 521 Kč za jednu hodinu.Z předžalobní výzvy ze dne 29. 11. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě škody ve výši 124 161 Kč. Soud nepřipustil provedení znaleckého posudku pro účely zjištění škody za prostoje na strojích z důvodu zachování zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, neboť má za to, že by to bylo neúčelné. 5. Dalších důvodu nebylo navrhováno ani dodáno a soud proto rozhodl na základě výše provedených důkazů za použití § 132 os.ř 6. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi účastníky dle z.č. 262/2006Sb. zákoníku práce, ve kterém je v ust. § 248 a násl. upravena náhrada škody. V § 248 zák. práce je upravena prevenční povinnost zaměstnavatele, jakož v ust. § 250 odst. 2 zák. práce je připuštěna možnost poměrné spoluúčasti na škodě s ohledem na porušení povinností jak zaměstnavatelem, tak zaměstnancem. Ust. § 255 zák. práce upravuje ztrátu na svěřených věcech, kdy ust. § 257 zák. práce upravuje rozsah a způsob náhrady škody. 7. Soud uznal žalovaného povinným uhradit 1.a 2 nárok žalobce, kdy dle ust. § 255 a násl zák. práce je žalovaný odpovědný za předměty, které mu byly svěřeny a které řádně nepředal oproti podpisu, pouhé zanechání předmětů na pracovišti nestačí. Žalovaný však částku co do výš 6157 Kč uznal, takže soud použil i ust. § 2053 z.č. 89/2012Sb. upravující uznání dluhu. Soud přiznal žalobci i první nárok ve výši 6 588 Kč představující úhradu pojistného, který žalobce byl nucen hradit na základě zákona o zdravotním pojištění za období od června do září 2018 včetně, tj. za období, kdy žalovaný do práce nechodil. Soud má tedy za to, že příčinná souvislost je zde dána, neboť žalovaný porušil své pracovní povinnosti, že bezdůvodně přestal do zaměstnání chodit a výše škody je dokladována mzdovými listy a výpisy z banky za měsíce červen – září 2018. Ohledně tohoto nároku soud použil ust. §§ 4 písm. b/ a § 8/1a a 2/ z.č. 48/1997Sb. upravující vznik a zánik pojištění a ust. § 8/5 z.č. 48/1997Sb. upravující možnost požadování penále v případě porušení povinností zaměstnavatele platit pojištění. 8. Podle ustanovení § 172 odst. 1 zák. práce zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je povinen prokázat zaměstnancovo zavinění s výjimkou případů uvedených v § 176 a 178 zák. práce (srov. § 172 odst. 3 zák. práce). Podle ustanovení § 179 odst. 1 zák. práce zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle § 172 zák. práce, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže škodu neodčiní uvedením v předešlý stav. Podle ustanovení § 179 odst. 3 zák. práce jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat náhradu i jiné škody. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 172 odst. 1 zák. práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok, a tedy ani povinnost k zaplacení, nevzniká. V řízení o náhradu škody podle ustanovení § 172 odst. 1 zák. práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a posléze i prokázat (srov. § 101 odst. 1 písm. b) a 120 odst. 1 o. s. ř.) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Škoda je jedním z předpokladů pro vznik obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení § 172 zák. práce. Škodou se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (tj. majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Skutečnou škodou (§ 179 odst. 1 zák. práce) je nastalé zmenšení majetku poškozeného zaměstnavatele. [příjmení] škodou (§ 179 odst. 3 zák. práce) je ušlý majetkový prospěch; spočívá v tom, že u poškozeného zaměstnavatele nedoš