21 C 147/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 9 230 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o [anonymizováno] uzavřené mezi účastníky řízení dne 30. 8. 2018. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaný podepsali dne 30. 8. 2018 Smlouvu o [anonymizována dvě slova]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutí této částky poplatek ve výši 8 180 Kč, sestávající z poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 200 Kč, úroku ve výši 3 580 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou dlužnou částku 18 180 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 303 Kč. Ve smlouvě byla uvedena zápůjční úroková sazba 70,89 %, RPSN 212,77 %. Před uzavřením smlouvy byl žalovanému poskytnut formulář [anonymizováno] informace o spotřebitelském úvěru, v němž byl předem informován o výši jednotlivých poplatků a RPSN ve výši 212,77 % tak, jak byly poté uvedeny ve smlouvě, a s žalovaným byla vyplněna evidenční karta klienta za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný v této souvislosti uvedl a svým vlastnoručním podpisem stvrdil, že je rozvedený, má učňovské vzdělání, není majitelem vozu ani nemovitosti, u žalobkyně již měl jeden úvěr. Dále uvedl, že pracuje na plný úvazek u společnosti [právnická osoba], [IČO], místo výkonu práce [obec], počet odpracovaných let 5. Jeho příjem je pak tvořen mzdou ve výši 21 804 Kč, počet zdrojů příjmů 2. Jeho výdaje jsou pak tvořeny životními výdaji na bydlení 4 420 Kč (žije ve spolubydlení), životní minimum na ověření 4 410 Kč, jiné životní výdaje (telefon, spoření, pojištění aj.) 1 000 Kč, hypotéku nemá, má nebankovní závazky s měsíční splátkou 5 000 Kč. Jeho disponibilní zůstatek tak činí 6 974 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil žalobkyni po uzavření smlouvy celkem 8 950 Kč, avšak nepravidelně. Další částky již žalovaný řádně a včas neuhradil, žalobkyně proto dlužnou částku zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně odeslanou na adresu žalovaného ve smlouvě dne 13. 10. 2020. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 7. Žalobkyně jako podnikatelka jednající v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný coby spotřebitel spolu uzavřeli smlouvu o [anonymizováno] podle § 2395 o. z., jež je současně smlouvou o [anonymizována dvě slova] ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o [anonymizována dvě slova]. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně splnila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného zakotvenou v § 86 a 87 zákona. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. 9. V posuzovaném případě bylo ve smluvních podmínkách uvedeno, že RPSN činí 212,77 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v srpnu 2018 8,79 %. Ve smlouvě byla tedy více než 24násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Poplatek za hotovostní inkaso splátek netvoří volitelnou položku ceny úvěru, jak plyne i z odstavce„ Poplatky“ smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Přitom je všeobecně známou skutečností, že půjčování si takto nízkých částek má smysl jen pro ty spotřebitele, kteří se ocitli ve finanční tísni, ne-li v dluhové pasti, pro něž je důležité mít peníze v hotovosti ihned, i za cenu nevýhodného režimu hotovostního splácení. Pokud by splatnost celého dluhu nastala nezaplacením první splátky a žalobkyně by musela - místo sjednaných 60 poskytnutí součinnosti k úhradě splátky (hotovostních inkas) - poskytnout součinnost jen do první nezaplacené splátky, na výši poplatku by tato skutečnost neměla vliv a žalobkyni by se bez spravedlivého důvodu dostalo nepřiměřeného protiplnění. I z tohoto důvodu je zřejmé, že jde o další platbu za poskytnutí úvěru, kterou má spotřebitel platit bez ohledu na to, zda k hotovostnímu inkasu vůbec dojde. Nutnost zahrnout poplatek za hotovostní inkaso do RPSN vyplývá i z § 133 zákona, neboť jde o další náklad spojený s platební transakcí, přičemž zákon působnost ustanovení neomezuje pouze na bezhotovostní platební transakci. 10. Jelikož RPSN dle smlouvy činila 212,77 %, přičemž soud ji přepočetl kalkulačkou na internetových stránkách finančního arbitra a dospěl ke skutečné výši 214,94 %, je posuzovaná smlouva dle § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy (z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že v rozporu s dobrými mravy není úplata za poskytnutí spotřebitelského úvěru sjednaná dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nikoli 24násobkem; srov. rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004). 11. [obec] mravy plní funkci až krajního korektivu platnosti právního jednání, a tak by závěr o rozporu s dobrými mravy měl být výjimečný a uplatnit se pouze tehdy, pokud je obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu zjevně nepřiměřený či nespravedlivý (viz také [anonymizováno] zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 1. vydání, 2014, s. 2077 – 2091), a to také s ohledem na § 574 o. z., který stanoví preferenci platnosti právního jednání. 12. RPSN sjednaná v posuzované věci převyšuje více než 24násobně průměrnou RPSN sjednávanou bankami ve stejném období. ([anonymizováno] informace o zápůjčních sazbách ČNB pokrývá pouze úvěry poskytované bankami, lze z ní vycházet s ohledem na podíl bank na trhu spotřebitelských úvěrů.) Soud si je vědom toho, že se RPSN liší podle účelu úvěru a jeho zajištění, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem, jak je tomu právě v posuzované věci. [ulice] smlouva sice nevykazuje rysy lichevní smlouvy dle § 1796 o. z., neboť soud v řízení nezjistil, že by žalobkyně jako podnikatel při uzavírání smlouvy zneužila tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti žalovaného, i přesto je absolutně neplatná, a to pro výše uvedený dramatický rozpor mezi sjednanou výší RPSN a RPSN obvyklou v rozhodném období. Smlouvu a všechna její ujednání vztahující se k obligatorně hrazeným úrokům a nákladům úvěru je nutné posuzovat jako celek a jako celek posoudit jejich souladnost s dobrými mravy. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o zaplacení celkových nákladů úvěru je v rozporu s dobrými mravy a smlouva je jako celek neplatná. 13. Jelikož žalobkyně přes neplatnost smlouvy o [anonymizováno] poskytla žalovanému 10 000 Kč, plnila dle § 2991 odst. 2 o. z. bez právního důvodu, a žalovaný se proto na její úkor bezdůvodně obohatil a toto obohacení je povinen žalobkyni vydat. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 8 950 Kč, tedy bezdůvodné obohacení trvá co do částky 1 050 Kč. K tomu soud pouze dodává, že ačkoliv platby žalovaného směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného. 14. Z výše uvedených důvodů soud uložil žalovanému výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 050 Kč. Co se úroku z prodlení dle § 1970 o. z. týče, jelikož je neplatná smlouva o [anonymizováno] jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu v předžalobní upomínce ze dne 13. 10. 2020, jež byla žalovanému odeslá