14 C 112/2022-33 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 30 008,64 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 17. 6. 2018 smlouvu [anonymizována tři slova] [číslo] dle níž poskytla žalované [anonymizováno] rámec ve výši 30 000 Kč, žalovaná se zavázala [anonymizováno] splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuálně vyčerpané částky úvěrového rámce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěryschopnost žalované prostřednictvím odborných pracovníků, přezkoumáním příjmů a výdajů žalované, klientských informací a nahlédnutím do registrů. Za dobu trvání [anonymizováno] žalovaná načerpala celkem částku 93 337,73 Kč, na poskytnutý úvěr pak uhradila celkem částku 81 394,18 Kč. Jelikož žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, žalobkyně ke dni 14. 9. 2021 úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 14. 9. 2021 vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru. Žalovaná částka se skládá z jistiny 27 972,64 Kč, poplatků 236 Kč, <b>2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.</b> 3. Žalovaná ač řádně předvolána, se k jednání soudu nedostavila, ani včas nepožádala o jeho odročení, žalobkyně se z jednání omluvila a výslovně souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, soud proto jednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti účastníků. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: dne 17. 6. 2018 došlo mezi žalobkyní a žalovanou k podpisu smlouvy označené jako„ [anonymizováno] smlouva [číslo]“, kdy k podpisu smlouvy došlo v prodejně [anonymizováno]. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované [anonymizována dvě slova] úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni [anonymizováno] splatit a zaplatit úrok ve výši 26,28 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Ve smlouvě žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádné vyživovací povinnosti, bydlí v podnájmu, jako zdroj příjmu uvedla zaměstnanec u zaměstnavatele [anonymizováno] od [číslo] a měsíčním příjmem 35 000 Kč (smlouvou [anonymizována dvě slova]). 5. Žalobkyně zkoumání úvěryschopnosti žalované zachytila v [anonymizováno] kartě, kam promítla údaje uvedené žalovanou ve smlouvě (viz výše) a dále výsledky o lustraci žalované v bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříků a dalších, kde nebyl zjištěn žádný negativní záznam (úvěrovou kartou). Dále žalobkyně předložila úvěrovou zprávu, tak však nebyla vůbec vyplněna a neobsahovala žádné údaje o žalované (úvěrovou zprávou). 6. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná úvěr čerpala od 17. 6. 2018, naposledy pak čerpala 22. 3. 2021, celkově žalovaná vyčerpala částku 91 925,28 Kč, pokud jde o úhrady, tak poslední úhradu provedla úhradu dne 1. 6. 2021, celkem uhradila 81 394,18 Kč. Z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 14. 9. 2021, dlužnou částku vyčíslila, jak je uvedeno v bodu 1 žaloby (výpisem čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně žalovanou vyzvala ke splacení celého úvěru, tj. celkem částky 32 833,82 Kč ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy, výzva byla vyhotovena s datem 14. 9. 2021 a žalované byla odeslána prostřednictvím poštovní přepravy téhož dne (výzvou ke splacení úvěru a podacím archem s datem podání 14. 9. 2021). Před podáním žaloby žalobkyně žalované dne 8. 10. 2021 odeslala předžalobní výzvu (předžalobní výzvou, podacím archem). 7. Pokud je o závěr o skutkovém stavu, pak soud odkazuje na skutková zjištění výše, neboť ta jsou ve vzájemném souladu. <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>10. Podle § 420 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele (odst. 1). Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele (odst. 2).</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 18. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel ve smyslu § 420 o. z. a žalovaná jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., [anonymizováno] žalovaná vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně jako podnikatel, na uzavřenou smlouvu pak soud aplikoval právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru), kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, aniž by před jeho poskytnutím relevantním způsobem zkoumala schopnost žalované daný úvěr splácet. 19. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy ukládá posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr má poskytovatel posoudit na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 20. Byť § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje pro případ porušení povinnosti věřitele upravené v § 86 toliko relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle aktuální judikatury [název soudu] mají obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle [název soudu] třeba