3 C 216/2021-25 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 16 960 Kč s příslušenstvím. Podle žalobních tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 26. 9. 2007 Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně půjčku a dále souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, a to formou 53 týdenních splátek po 320 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila řádně, neboť z daného titulu nezaplatila ničeho. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, na základě níž s účinky ke dni 5. 1. 2021 nabyla pohledávku ze smlouvy v celkové výši 16 960 Kč s příslušenstvím žalobkyně, což bylo žalované písemně oznámeno. V období po postoupení pohledávky nebylo žalobkyni žalovanou rovněž zaplaceno ničeho, přestože žalobkyně před podáním žaloby odeslala žalované písemnou předžalobní výzvu. Kromě jistiny pohledávky dále žalobkyně vůči žalované nárokuje zaplacení zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 16 960 Kč od 9. 4. 2008 do zaplacení, přičemž tento zákonný rok z prodlení částečně kapitalizovala ke dni 18. 12. 2020 částkou 17 149,06 Kč 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a řízení se aktivně neúčastnila. K ústnímu jednání nařízenému na den 30. 12. 2021 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli jí bylo předvolání k jednání včetně žaloby doručeno do vlastních rukou více než 10 dnů před termínem konání ústního jednání, konkrétně dne 13. 12. 2021. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, bylo ve věci jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti obou účastníků řízení (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). 4. Na základě jednotlivých listinných důkazů učinil soud níže uvedená skutková zjištění: 5. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 26. 9. 2007 včetně nedílné součásti smlouvy – Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce - bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], IČO [číslo], uzavřela se žalovanou smlouvu o půjčce, na základě níž poskytla žalované hotovostní půjčku ve výši 10 000 Kč; žalovaná se smlouvou zavázala splácet poskytnutou půjčku společně se souhrnným poplatkem v celkové výši 16 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Výše RPSN činila podle Článku 1. smluvních podmínek 206,8 %. 6. Podle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 ve spojení s výpisem Přílohy [číslo] smlouvy (konkrétně stranou 94 přílohy) byla pohledávka ze smlouvy o půjčce vůči žalované postoupena ve prospěch žalobkyně, přičemž uvedená skutečnost byla žalované oznámena písemně dopisem ze dne 6. 1. 2021 zaslaným žalované podle připojeného poštovního podacího lístku dne 1. 2. 2021. 7. Podle předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2021 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 30. 7. 2021 byla žalovaná ze strany právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 34 877,69 Kč nejpozději do 13. 8. 2021, přičemž současně byla upozorněna na možné uplatnění nároku žalobkyní soudní cestou, nedojde-li k úhradě dluhu. 8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 26. 9. 2007 smlouvu o půjčce, na základě níž poskytla žalované téhož dne hotovostní půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se smluvně zavázala v souvislosti s poskytnutím půjčky zaplatit žalobkyni celkovou částku 16 960 Kč (z toho jistina půjčky 10 000 Kč, poplatek ve výši 6 960 Kč), a to počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy ve formě 53 týdenních splátek. RPSN podle smlouvy činila 206,8 %. Z titulu smlouvy nezaplatila žalovaná ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni, přičemž žalované bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Dne 30. 7. 2021 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu. 9. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení se s ohledem na okamžik uzavření smlouvy dne 26. 9. 2007 řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). Podle §657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 10. S ohledem na výsledky dokazování dospěl soud k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalované z titulu Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 26. 9. 2007 je možno vyhovět pouze částečně, neboť i bez návrhu je s odkazem na citované ust. § 39 obč. zák. nutno přihlédnout k neplatnosti části smlouvy týkající se stanovení„ souhrnného poplatku v souvislosti s půjčkou“ ve výši 6 960 Kč. Je možno konstatovat, že soud nemá v daném případě pochybností ohledně uzavření smluvního závazkového vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Je prokázáno, že žalované byla na základě smlouvy fakticky poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč na dobu 53 týdnů (tedy 1 kalendářního roku). Soud není ochoten akceptovat smluvní ujednání ohledně stanovení souhrnného poplatku v souvislosti s uzavřením smlouvy ve výši [číslo] jistiny půjčky (RPSN 206,8 %), neboť je přesvědčen, že hodnota plnění, k němuž se v souhrnu zavázala žalovaná, je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě smlouvy žalobkyní (její právní předchůdkyní). Takové smluvní ujednání nemůže požívat právní ochrany a soud takovému ujednání ochranu přiznat odmítá, neboť jej považuje ve smyslu výše citovaného ust. § 39 obč. zák. za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Pojem„ souhrnný poplatek“ smlouva nikterak blíže nespecifikuje, není tedy zřejmé, že by žalované měly být v souvislosti s uzavřením smlouvy a stanoveným souhrnným poplatkem poskytnuta ze strany právní předchůdkyně žalobkyně některá další plnění či služby, která obvykle v souvislosti s půjčkou poskytována nejsou. Současně je třeba poznamenat, že ač soud posoudil konkrétní ujednání smlouvy za absolutně neplatné, tento závěr nezpůsobuje neplatnost smlouvy o půjčce jako celku, neboť ujednání o souhrnném poplatku lze ve smyslu § 42 obč. zák. oddělit od zbývající části smlouvy. Dále je třeba poznamenat, že soud nenahrazoval neplatné ujednání smlouvy ohledně výše odměny poskytovatele půjčky přiznáním nároku žalobkyni na zaplacení úroku z půjčky ve výši obvyklé, neboť ve smyslu výše citovaného ust. § 658 obč. zák. není ujednání ohledně úroku nezbytným pojmovým znakem smlouvy o půjčce. 11. S ohledem na konstatovanou neplatnost dílčího smluvního ujednání soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 10 000 Kč (tedy jistiny půjčky) se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky od 2. 10. 2008, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty pro zaplacení poslední splátky půjčky, do zaplacení, přičemž zákonný úrok z prodlení byl soudem v souladu se žalobním petitem částečně kapitalizovaný ke dni 18. 12. 2020 částkou 9 453,38 Kč. Žalobě bylo částečně vyhověno podle ust. § 657 obč. zák., neboť právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze smlouvy o půjčce splnila, když žalované poskytla částku 10 000 Kč, avšak žalovaná nikoli, neboť poskytnutou půjčku do dnešního dne nevrátila. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízení vlády České republiky č. 163/2005 Sb. Lhůta k zaplacení byla žalované soudem stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soudu nejsou známy žádné důvody pro její prodloužení. 12. Co do zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou z důvodů výše uvedených zamítl (výrok II. rozsudku). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná pouze co do 59 % (v případě zohlednění kapitalizovaného příslušenství s odkazem na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 2717/08 pak činí úspěšnost žalobkyně 57 %), neúspěšná pak co do 41 % (resp. 43 %), tedy míra úspěchu účastníků ve sporu byla obdobná, proto soud rozhodl, tak, že náhradu nákladů řízení žádnému z úča