4 C 179/2023-29 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 200 Kč od 12. 8. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč. Návrh odůvodnila tím, že uzavřela dne 12. 7. 2022 se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla téhož dne žalovanému částku 20 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa], kde žalovaný vyplnil požadované osobní údaje do formuláře - žádosti o poskytnutí zápůjčky a poskytl sken dokladu totožnosti se svou fotografií. V rámci dokončení žádosti provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno, na který následně byla zápůjčka vyplacena. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, a to PINem, který mu žalobkyně zaslala na jím uvedené telefonní číslo. Smlouva včetně Všeobecných obchodních podmínek byla po potvrzení žalovaným odeslána na jím zadanou e-mailovou adresu. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, které ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty žalobkyně zaevidovala do zákaznické karty žalovaného. Jelikož žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, smlouvu s ním uzavřela a částku 20 000 Kč mu poskytla na účet, ze kterého byla uhrazena verifikační platba. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit částku 20 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 5 200 Kč do 11. 8. 2022. Žalovaný však dosud na svůj dluh ničeho neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný do termínu splatnosti neuhradil svůj závazek, žalobkyně dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, a to za dobu od 12. 8. 2022 (den následující po splatnosti zápůjčky) do 9. 1. 2023 (den vyhotovení žaloby), tedy ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně vedle dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 5 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč požaduje po žalovaném i zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 12. 8. 2022 do zaplacení a účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce za písemné výzvy odeslané žalovanému dne 18. 8. 2022, dne 25. 8. 2022, dne 1. 9. 2022, dne 10. 9. 2022 a dne 25. 9. 2022. Žalovaný na svůj dluh žalobkyni neuhradil ničeho, a to i přes opakované upomínky a předžalobní výzvy. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). 3. Ze smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], [označení], které jsou nedílnou součástí této smlouvy, soud zjistil, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne 12. 7. 2022 a žalovaný ji podepsal PIN kódem. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal kromě jistiny ve výši 20 000 Kč vrátit žalobkyni i poplatek ve výši 5 200 Kč, a to nejpozději do 11. 8. 2022. Žalovaný se rovněž zavázal v případě prodlení uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady, když za jednu písemnou (listinnou) upomínku činí náklady 500 Kč. 4. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že z účtu žalobkyně byla dne 12. 7. 2022 poukázána částka 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. 5. Z dokladu o úhradě 1 Kč se podává, že z účtu č. [bankovní účet] vedeným na jméno [celé jméno žalovaného] byla dne 27. 8. 2019 uhrazena na účet žalobkyně 1 Kč. 6. Z upomínek a opakovaných výzev vyplývá, že dne 18. 8. 2022 a dne 25. 8. 2022 byly žalobkyní vyhotoveny upomínky k úhradě dluhu žalovaným z titulu smlouvy ze dne 12. 7. 2022. Dne 1. 9. 2022, dne 10. 9. 2022 a dne 25. 9. 2022 žalobkyně vyhotovila výzvy k úhradě dluhu žalovaným. Žalovaný měl na základě těchto upomínek a výzev svůj dluh uhradit ihned. 7. Ze sdělení [právnická osoba] se podává, že majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] byl a je žalovaný a že na tento účet mu byla žalobkyní vyplacena dne 12. 7. 2022 částka 20 000 Kč, a to pod [variabilní symbol]. 8. Dle sjetiny ze systému k odeslaným výzvám bylo zjištěno, že žalobkyně ve dnech 18. 8. 2022, 25. 8. 2022, 1. 9. 2022, 10. 9. 2022 a 25. 9. 2022 vytvořila a odeslala výzvy k úhradě dlužné částky. 9. Ze zákaznické karty žalovaného vyplývá, že žalovaný žalobkyni sdělil, že je svobodný, bezdětný, bydlí v nájmu, je zaměstnán na dobu neurčitou, jeho příjmy činí 29 715 Kč a jeho výdaje činí 8 000 Kč. V zákaznické kartě nejsou uvedeny žádné dokumenty, z nichž byly tyto údaje ověřeny. 10. Dle výzvy ze dne 15. 11. 2022 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovanému byla před podáním žaloby odeslána výzva k úhradě dluhu na základě smlouvy uzavřené dne 12. 7. 2022. 11. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Dne 12. 7. 2022 žalobkyně poukázala bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] pod [variabilní symbol] částku 20 000 Kč Smlouva o zápůjčce ze dne 12. 7. 2022 a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně byly podepsány ze strany žalovaného PIN kódem. Žalobkyně vytvořila a odeslala žalovanému dne 18. 8. 2022 upomínku s tím, aby dluh uhradil ihned. 12. Smlouvu o zápůjčce ze dne 12. 7. 2022 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění tvrzení a navržení důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že nebude doplňovat skutková tvrzení ani nenavrhla žádný důkaz s tím, že si je vědoma toho, že soud zřejmě posoudí smlouvu jako neplatnou. 14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 16. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že si vyžádala informace od žalovaného o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, příp. nahlédnutím do relevantních databází, čímž řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Soudu však nedoložila k prokázání svých tvrzení žádný důkaz, ačkoli b