9 C 291/2023-97 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 142 792,16 Kč s příslušenstvím tvořeným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 237,68 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 880,10 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 139 672,16 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 139 672,16 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení. Podaný návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce (společnost [právnická osoba]) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 140 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 10,99 % ročně. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, když na smlouvu uhradil pouze částku 19 916 Kč. Proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil k ukončení smlouvy a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky, která činí 142 792,16 Kč a je tvořena dlužnou jistinou ve výši 139 672,16 Kč a dlužnými poplatky v celkové výši 3 120 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023. Přesto, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu v plném rozsahu vyhověno, ten však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. K ústnímu jednání konanému dne 26. 9. 2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, přestože byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ve spojení s detaily zadané operace bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 9. 11. 2021 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 140 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný dne 2. 11. 2021 požádal o poskytnutí konkrétního úvěru a následně po schvalovacím procesu, v rámci něhož žalovaný vyplnil klientská data o své osobě a předložil listiny k prokázání své majetkové situace, byla smlouva dne 9. 11. 2021 uzavřena. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 2 225 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10,99 % ročně. 5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ve spojení s detaily zadané operace a výpisy z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že jeho měsíční příjem činí 22 000 Kč. K prokázání svých příjmů předložil výpisy z bankovních účtů. Své výdaje žalovaný specifikoval částkou 500 Kč. Dále k majetkové situaci žalovaného bylo zjištěno, že má jeden již existující kontrakt, konkrétně osobní úvěr s úvěrovým limitem 20 000 Kč, jehož splátka činí 1 778 Kč. Z výpisů z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného pak bylo zjištěno, že na tento účet byla dne 13. 8. 2021 připsána částka 21 585 Kč od [anonymizováno] [obec] označená jako mzdy zaměstnanců, dne 13. 9. 2021 částka 24 062 Kč od [anonymizováno] [obec] označená jako mzdy zaměstnanců a dne 12. 10. 2021 částka 19 256 Kč od [anonymizováno] [obec] označená jako mzdy zaměstnanců. Dále bylo z výpisů z účtu zjištěno, že na tomto bankovním účtu probíhaly v průběhu měsíců bankovní operace v částkách jednotek až desítek tisíc korun (jak v rámci příjmů, tak v rámci výdajů), které dohromady dosahují částek v řádech statisíců korun (např. v měsíci srpnu 2021 byly na bankovním účtu příjmy v částce 619 760 Kč a výdaje v částce 610 216,08 Kč). Dále bylo zjištěno, že v průběhu sledovaného období byly na bankovní účet žalovaného připsány platby označené jako půjčka (např. dne 18. 10. 2021 částka 10 000 Kč označená jako půjčka od [webová adresa]). 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. 7. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to právě předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2023, která byla žalovanému odeslána dne 16. 2. 2023. 8. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 9. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 140 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posuzoval právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, přičemž vycházel z údajů sdělených žalovaným ohledně jeho příjmů, které dle tvrzení žalovaného činily 22 000 Kč. Ohledně výdajů žalovaného bylo vycházeno ze zjištěných splátek dosavadních závazků a ze statistických dat týkajících se životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2023, odeslanou dne 16. 2. 2023. 9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující právní závěry. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru její právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že by její právní předchůdce zjišťoval a ověřoval skutečné měsíční výdaje žalovaného a dále, že měl ověřeno, že žalovaný je skutečně zaměstnán u konkrétního zaměstnavatele (a na jakou dobu). Proto je nutno uzavřít, že požadavkům zakotveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nebylo učiněno zadost. Z výpisů z účtu, které žalovaný při žádosti o úvěr předložil, lze sice mít za prokázané, že mzda žalovaného se pohybovala v rozmezí od 19 256 Kč do 24 062 Kč, nicméně právní předchůdce žalobkyně neměl k dispozici potvrzení o zaměstnání, popřípadě pracovní smlouvu, ze které by vyplývalo, že žalovaný je skutečně zaměstnán u konkrétního zaměstnavatele a zda je u něj zaměstnán na dobu určitou, či neurčitou (aby tak mohl posoudit, zda má žalovaný zajištěn odpovídající příjem po celou dobu trvání úvěru). Ačkoli se s postupem právního předchůdce žalobkyně použitým při ověření příjmů žalovaného nelze zcela ztotožnit, samostatně by ještě bylo možné tento postup považovat za dostatečný pro prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy za situace, kdy tvrzení žalovaného, že jeho příjmy činí 22 000 Kč měsíčně, odpovídalo údajům obsaženým v bankovních výpisech. S čím se však není možno ztotožnit, je způsob, jakým právní předchůdce žalobkyně zjišťoval pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Žalobkyně kromě výpisů z bankovního účtu žalovaného nepředložila žádné listiny, které by prokazovaly, že její právní předchůdce zjišťoval a ověřoval skutečné měsíční výdaje žalovaného. Pokud z provedených důkazů bylo zjištěno, že bylo vycházeno pouze ze statistických údajů k životním nákladům a normativním nákladům na bydlení, pak tento postup