9 C 375/2023-70 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 179 237,07 Kč s příslušenstvím tvořeným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 716,40 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 445,40 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 1 777 137,07 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 177 137,07 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení. Podaný návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 11,9 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, neboť na smlouvu uhradila pouze částku 95 594,06 Kč. Proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k ukončení smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky, která činí 179 237,07 Kč a je tvořena dlužnou jistinou ve výši 1 777 137,07 Kč a dlužnými poplatky v celkové výši 2 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 5. 2023. Přestože žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu v plném rozsahu vyhověno, ten však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. K ústnímu jednání konanému dne 19. 12. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, přestože byla řádně předvolána. Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav. 5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 5. 12. 2019 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 2 898 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 11,90 % ročně. 6. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaná při žádosti o úvěr uvedla, že její měsíční příjem činí 10 164 Kč, což doložila oznámením České správy sociálního zabezpečení o zvýšení vypláceného důchodu ze dne 17. 12. 2018. Své výdaje žalovaná specifikovala částkou 0 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně na základě sdělených dat v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení stanovila výdaje žalobkyně částkou 5 610 Kč. K majetkové situaci žalované bylo dále zjištěno, že žalovaná má jeden již existující kontrakt, konkrétně osobní úvěr u jiné společnosti, jehož měsíční splátka činí 1 022 Kč. 7. Z výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalované za období od 5. 12. 2019 do 31. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná dne 5. 12. 2019 čerpala úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, poslední platba byla provedena dne 19. 9. 2022. Za dobu trvání smlouvy zaplatila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 95 594,06 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 ve spojení s přílohou č. 1 – Seznam pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, a to ke dni 1. 5. 2023. 9. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to právě předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2023, která byla žalované odeslána téhož dne. 10. Další listinné důkazy připojené k žalobě soud zamítl pro nadbytečnost, neboť nesloužily ani k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy, ani k prokázání řádného prověření tzv. úvěruschopnosti žalované. 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 157/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkové a právní závěry. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalovaná při žádosti o úvěr specifikovala své měsíční příjmy částkou 10 164 Kč a své výdaje částkou 0 Kč. Z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala skutečné měsíční výdaje žalované, neboť k těmto je v posouzení uvedena pouze částka 1 022 Kč na splátku závazku u jiné společnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně dle předložených důkazů při posuzování nezjišťovala nutné měsíční výdaje žalované a nezohlednila ani skutečnost, že mezi obvykle nutně hrazené náklady jednotlivce patří měsíční výdaje na bydlení, energie a vodu, jídlo, hygienické potřeby, oblečení, zájmové aktivity atp. Na základě všech těchto skutečností soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalované splácet požadovaný úvěr, neboť vzhledem k absenci jakýchkoliv podkladů k výdajům žalované nemohlo k takovému posouzení vůbec reálně dojít. Tímto svým postupem žalobkyně neučinila zadost požadavkům zakotveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a na smlouvu o úvěru je nutno hledět jako na absolutně neplatnou. Na tom nic nemůže změnit ani to, že žalobkyně prověřila žalovanou s negativním výsledkem v insolvenčním rejstříku a v interní evidenci, neboť toto prověření samo o sobě je nedostatečné. Řádné posouzení úvěruschopnosti, prostřednictvím zjištění a ověření skutečných měsíčních příjmů a výdajů žadatele o úvěr nemůže být nahrazeno výpočtem dle statistických údajů a normativních nákladů na bydlení, neboť ten sám o sobě není dostačující ke zjištění skutečné majetkové situace žadatele o úvěr. Předloženými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovanou byla ze společnosti [právnická osoba] ke dni 1. 5. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2023, která byla žalované odeslána téhož dne. 16. Právní úprava obsažená v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není odlišná od ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Jelikož obsahově obdobná úprava jako v tomto ustanovení je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila, a je proto použitelná i dosavadní judikatura dovozující nároky na činnost věřitele při prověřování