Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11 088,41 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené mezi účastníky dne 9. 2. 2023, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky pro , právnická osoba, spotřebitelské úvěry (dále jen „VOP“). Žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, ověřením a posouzením příjmů a výdajů, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč převodem na jeho účet. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,36 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši dle smlouvy. Z důvodu prodlení byl žalovaný upomínán a vyzýván k uhrazení dlužné částky a ke dni 24. 10. 2024 žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný a žalovaného vyzvala k plnění. Celkovou dlužnou částku ve výši 11 088,41 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 9 288,41 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok do 31. 7. 20252 ve výši 1 266,69 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení k témuž datu ve výši 822,81 Kč a dlužné poplatky ve výši 1 800 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroků ve výši 8,05 % ročně z nesplacené jistiny úvěru od 1. 8. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 1. 8. 2025 do zaplacení. Ačkoli byl žalovaný upomínán, dlužnou částku žalobkyni nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Žalobkyně se k jednání nedostavila a omluvila se, soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).3. Smlouvou o úvěru č. , číslo, ze dne 9. 2. 2023 ve spojení se žádostí o poskytnutí úvěru, předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru, záznamy o podpisu klienta, smlouvou o poskytování služeb , právnická osoba, elektronického bankovnictví, VOP, výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, ze dne 9. 2. 2023, platební bilancí úvěrového účtu, historickým výpisem z úvěrového účtu a přehledem splátek bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s úrokem ve výši 18,36 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 1 010 Kč s tím, že výše poslední splátky činila 989,03 Kč. Žalovaný čerpal úvěr dne 9. 2. 2023 na účet č. , č. účtu, ve výši 20 000 Kč a celkem uhradil částku 14 144,43 Kč.4. Z listiny nazvané úvěruschopnost ve spojení s informacemi z , název, a detailů procesu vyplývá, že žalovaný využil nabídku předschváleného limitu žalobkyně na neúčelový spotřebitelský úvěr s limitem 20 000 Kč a splatností 24 měsíců. Deklarovaný příjem byl uveden ve výši 17 600 Kč, stejná výše příjmu byla zjištěna na základě transakcí na běžném účtu za období srpen 2022 až prosinec 2022, z něhož žalobkyně vycházela. Výdaje byly stanoveny ve výši 13 631 Kč, když žalobkyně uvedla, že vycházela z pravidelných i nepravidelných výdajů a nákladů na úvěrové služby. Uzavřela, že platební kapacita žalovaného byla dostatečná. Zadluženost žalovaného byla zjišťována z transakcí žalovaného a , název, bez negativních informací. Dále byly prověřovány veřejné i neveřejné databáze. Bylo zjištěno, že žalovaný má ukončený úvěr, kde výše měsíční splátky činila 30 750 Kč, přičemž byla 1 dlužná či nesplacená splátka, když pohledávka byla v 8/2020 prodána třetí straně, dále byl zjištěn existující revolvingový úvěr ve výši 5 000 Kč, nesplacený úvěr ve výši 50 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 2 529 Kč a půjčka na zkoušku se zůstatkem 750,49 Kč. Hlavní příjem žalovaného doložen nebyl žádným způsobem. Žalobkyně vycházela z pravidelných výdajů bez splátek úvěrů ve výši 7 000 Kč a měsíčních splátek úvěrů (bez kontokorentu a kreditních karet) ve výši 3 000 Kč.5. Z historického výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, (všechny transakce) za období od 15. 2. 2022 do 8. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný dne 5. 1. 2023 čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž na účtu se přesto dostával na nižší zůstatek, než činila výše měsíční splátky úvěru. Z historického výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, (přijaté platby) za období od 15. 2. 2022 do 6. 2. 2023 bylo zjištěno, že na účet chodily platby, avšak pravidelné platby (např. mzda) nikoli.6. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 2. 2023 do 28. 2. 2023 bylo zjištěno, že celkový příjem žalovaného byl ve výši 64 868 Kč, a to včetně poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč, celkové výdaje činily 59 781,88 Kč, počáteční zůstatek činil 323,88 Kč a konečný zůstatek 5 410 Kč.7. Z 1. upomínky, 1. výzvy, 2. výzvy a poslední výzvy k zaplacení dluhu ve spojení s dodejkou na jméno žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas a byl vyzýván žalobkyní k plnění, současně byly žalobkyní účtovány poplatky za výzvy po 500 Kč a za upomínku ve výši 300 Kč.8. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 10. 2024 ve spojení s dodejkou na jméno žalovaného vyplývá, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 24. 10. 2024 a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 11 920,99 Kč.9. Z výzvy k plnění (předžalobní výzvy) ze dne 8. 8. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.10. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 9. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, a poskytla žalovanému částku 20 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet. Součástí smlouvy byly VOP. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr ve výši 20 000 Kč s úrokem ve výši 18,36 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 1 010 Kč, avšak úvěr nesplácel řádně a včas, když uhradil celkem částku 14 144,43 Kč a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 10. 2024.11. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky se řídí § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitel, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí, která podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, znamená úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Soud konstatuje, že žalobkyně v daném případě tvrdila, že posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, avšak nedoložila, že by řádně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, že by si je nechala od žalovaného doložit, přičemž měla k dispozici pouze informace z účtu žalovaného a činila dotazy na veřejné i neveřejné rejstříky. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného zákon spatřuje především v porovnání jeho příjmů a výdajů. Bez tohoto porovnání nelze posoudit, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Odbornou péčí, kterou zákon vyžaduje, je třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr. Jelikož žalobkyně se při zjišťování příjmů a výdajů žalovaného spokojila pouze ze zjištěními z účtu žalovaného, aniž by si nechala od žalovaného příjmy a výdaje doložit, je zřejmé, že nepostupovala při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž znemožnila soudu, aby jí bylo poskytnuto poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, když neprokázala, že byly řádně ověřeny příjmy a výdaje žalovaného, čímž jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a tomuto jednání nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.13. V řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 14 144,43 Kč, žalobkyně tak má podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. V daném případě nebyl mezi účastníky řízení spor o to, jaká je doba pro vrácení jistiny odpovídající možnostem žalovaného, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, a proto soud s přihlédnutím k celkové výši poskytnuté jistiny úvěru a předpokládané době splácení dluhu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 5 855,57 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Soud konstatuje, že žalobkyni nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, protože povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto konstitutivním rozsudkem soudu, který žalovanému nově stanovuje povinnost k plnění včetně lhůty.14. Jelikož soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, nemohl žalovanému vzniknout závazek zaplatit žalobkyni úvěr, úroky ani poplatky, a proto byla žaloba ve zbytku zamítnuta (výrok II.).15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovaný byl z procesního hlediska ve sporu úspěšnější, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly z důvodu, že se řízení aktivně neúčastnil, soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.