Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 577 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 577 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též jen „banka“), uzavřela se žalovaným dne 16. 11. 2020 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě poskytla žalovanému zřízení a vedení běžného účtu č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Ceník, se kterými se žalovaný seznámil a zavázal se je výslovně dodržovat. Žalovaný však porušil své závazky ze smlouvy tím, že se dostal do nepovoleného záporného zůstatku, přičemž banka využila svého práva a od smlouvy odstoupila s účinností ke dni 13. 2. 2024 a od 14. 2. 2024 má nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Pohledávku za žalovaným banka postoupila žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2024 s účinností ke dni 4. 4. 2024, žalovanému bylo postoupení písemně oznámeno doporučeným dopisem. Po postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně dne 11. 6. 2024 zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně doplnila, že banka je oprávněna strhávat prostředky do záporného zůstatku bez souhlasu žalovaného na základě Produktových podmínek, přičemž k nepovolenému zápornému zůstatku došlo odpisem poplatků za poskytnuté služby, a to poplatkem za , název, směnárnu za 6 měsíců v roce 2023 (měsíce červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec) po 39 Kč, tj. 234 Kč, a poplatkem za vedení účtu za 7 měsíců v roce 2023 (měsíce červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec) po 49 Kč, tj. 343 Kč, celkem tedy ve výši 577 Kč.2. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 770,87 Kč (neuhrazená jistina úvěru) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 634,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 31,20 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 770,87 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky 13 770,87 Kč od 13. 1. 2024 do 12. 4. 2024 a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 13 770,87 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení (po částečném zastavení řízení usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 9. 5. 2025, č. j. , číslo jednací, , na základě částečného zpětvzetí žaloby ve výši 7,15 % ročně od 13. 4. 2024 do zaplacení) s odůvodněním, že banka následně dne 3. 6. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. , číslo, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec až do výše 14 000 Kč k tomuto běžnému účtu. Za čerpání povoleného debetu se žalovaný ve smlouvě zavázal hradit poplatky dle smlouvy a ceníku a úrok ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný se dále ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr průběžně prostřednictvím běžného účtu, na němž byl povinen udržovat objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru za 3 po sobě jdoucí měsíce dosahuje nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru. Jelikož žalovaný tyto povinnosti porušil, banka prohlásila celý úvěr (vyčerpané částky úvěru, úroky a ostatní finanční závazky) za okamžitě splatný ke dni 12. 1. 2024, přičemž dlužná částka ke dni zesplatnění činila 15 013,27 Kč. Pohledávku za žalovaným banka postoupila žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2024 s účinností ke dni 4. 4. 2024, žalovanému bylo postoupení písemně oznámeno doporučeným dopisem. Pohledávka za žalovaným ke dni postoupení činila celkem 14 436,27 Kč (zahrnující jistinu ve výši 13 770,87 Kč, smluvní úrok ve výši 31,20 Kč a úrok z prodlení ve výši 634,20 Kč), přičemž po postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně dne 11. 6. 2024 zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně doplnila, že smlouva o povoleném debetu byla uzavřena na základě návrhu žalovaného, který učinil prostřednictvím internetového bankovnictví dne 3. 6. 2021, přičemž návrh žalovaného byl bankou akceptován téhož dne. Dále doplnila, že banka před uzavřením smlouvy o povoleném debetu s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, kde kontrolovala aktuální interní i externí dluhy žalovaného, negativní záznamy, neplatné doklady a informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI, SOLUS a insolvenční rejstřík). Banka rovněž kontrolovala příjmy žadatele na základě průměrných příjmů žalovaného na běžném účtu, kdy průměrné příjmy žalovaného činily 15 536 Kč, proto dospěla k závěru, že žalovaný je schopen hradit úvěr a úvěrový rámec k běžnému účtu žalovaného schválila. Žalobkyně doplnila, že žalovaný předmětný úvěr poprvé čerpal v měsíci červnu 2021, přičemž již v měsíci červenci 2021 přesáhl celkovou výši povoleného debetu. Žalobkyně doplnila, že s ohledem na povahu úvěrového produktu není možné uvést částku prostého čerpání úvěru bez dalších poplatků a úvěrů a částku úhrady žalovaného po celé smluvní období. Dále doplnila, že od posledního vyrovnání povoleného debetu činila výše nesplacené jistiny ke dni 5. 6. 2023, kdy došlo k převodu nesplacené jistiny, částku 13 793,60 Kč, která byla dne 5. 6. 2023 ponížena o částku 22,73 Kč, proto žalovaná jistina činí 13 770,87 Kč. Žalobkyně doplnila, že kapitalizovaný úrok ve výši 31,20 Kč představuje úrok ve výši 21,90 % ročně z dlužné jistiny za období od 9. 1. 2024 do 12. 1. 2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 634,20 Kč představuje úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny po splatnosti za období od 23. 9. 2023 do 12. 1. 2024.3. Soudem ustanovený opatrovník žalovaného nárok žalobkyně neuznal ani zčásti, namítl neplatnost uzavřené smlouvy o povoleném debetu s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně se nedostatečně zabývala úvěruschopností žalovaného před uzavřením smlouvy. Dále namítl, že z žalobních tvrzení není zřejmé, jakým konkrétním účetním pohybem vznikl záporný zůstatek ve výši 577 Kč na běžném účtu žalovaného a že v žalobních tvrzeních týkajících se příslušenství druhého žalovaného nároku (částky 13 770,87 Kč) jsou vnitřní rozpory ohledně prodlení.4. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřené dne 16. 11. 2020 mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaným včetně ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby účinného od 1. 10. 2018, ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby účinného od 14. 11. 2022, produktových podmínek k vedení účtů a vkladů a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že na základě ní byl žalovanému zřízen běžný účet č. , č. účtu, . Mezi stranami bylo ujednáno, že bankovní služby poskytované na základě této smlouvy budou žalovaným hrazeny dle tarifu „, název, “ dle ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, z nějž vyplývá, že cena poplatku za tarif činí 49 Kč a cena poplatku za službu , název, směnárna činí 39 Kč měsíčně. Dále bylo ujednáno, že žalovaný bude moci využívat služby přímého bankovnictví. Mezi stranami bylo dále ujednáno, že banka může dle čl. 3.2.4. produktových podmínek odepsat prostředky i bez souhlasu žalovaného ze všech jeho účtů založených a vedených bankou mimo jiné k úhradě poplatků a nákladů banky za poskytnuté služby (písm. d)) Dále bylo ujednáno, že banka je oprávněna odstoupit od smlouvy, pokud účet, který pro žalovaného banka vede, vykazuje nepovolený záporný zůstatek (čl. II bod 14.3. všeobecných obchodních podmínek). Na smlouvě je podpis žalovaného.5. Z dokumentu označeného jako „Údaje klienta“ ze dne 16. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný dne 16. 11. 2020 uvedl, že je slovenský státní příslušník, trvalé bydliště má na adrese J. , adresa, Trenčín, Slovensko a jako svou kontaktní preferovanou adresu uvedl , adresa, . Na tomto dokumentu je podpis žalovaného.6. Z přehledu zůstatků a transakční historie za období od 5. 6. 2022 do 4. 4. 2024 vyplývá, že poplatky za poskytnuté služby běžného účtu v celkové výši 577 Kč jsou tvořeny poplatkem , název, směnárna za měsíc červenec až prosinec 2023, tedy celkem 6 měsíců po 39 Kč, tj. 234 Kč, a poplatkem , název, za měsíc červen až prosinec 2023, tedy celkem 7 měsíců po 49 Kč, tj. 343 Kč. Toto vyplývá rovněž z výpisů z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 6. 2021 do 31. 12. 2023.7. Z odstoupení od smlouvy ze dne 31. 1. 2024 včetně přehledu podacích čísel se podává, že banka v důsledku podstatného porušení dohodnutých smluvních podmínek ze strany žalovaného, a to pro vznik nepovoleného záporného zůstatku na účtu č. , č. účtu, , odstoupila od smlouvy s účinností ke dni 13. 2. 2024. Dle přehledu podacích čísel bylo toto odstoupení od smlouvy žalovanému zasláno dne 31. 1. 2024 na kontaktní adresu.8. Z návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu reg. číslo , číslo, ze dne 3. 6. 2021 a z akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 3. 6. 2021 včetně certifikátů, produktových podmínek služeb přímého bankovnictví , právnická osoba, vyjma , název, , ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby účinného od 1. 10. 2018, ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby účinného od 14. 11. 2022, produktových podmínek k vedení účtů a vkladů a všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaným byl sjednán úvěr ve formě možnosti přečerpání na běžném účtu č. , č. účtu, ve výši 14 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 21,90 % ročně s tím, že je splatný měsíčně. Vedle úroku se žalovaný zavázal hradit měsíční poplatky za správu běžného účtu ve výši 49 Kč a poplatek za zaslání upomínky ve výši 500 Kč za každou zaslanou upomínku. Úvěr se splácí průběžně vkladem ve prospěch účtu. Žalovaný se dále zavázal udržovat na běžném účtu objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru za tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce dosahuje nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru. Pro případ neuhrazení splatného dluhu banka byla oprávněna odstoupit od smlouvy a stanovit okamžitou splatnost celého úvěru. Na návrhu je elektronický podpis žalovaného učiněný prostřednictvím internetového (přímého) bankovnictví.9. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 12. 1. 2024 včetně části přehledu podacích čísel se podává, že banka prohlásila úvěr č. , číslo, za okamžitě splatný ke dni 12. 1. 2024, a to z důvodu neplnění splatného peněžitého dluhu řádně a včas dle podmínek úvěrové dokumentace ze strany žalovaného. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 15 013,27 Kč. Dle části přehledu podacích čísel bylo toto prohlášení o okamžité splatnosti žalovanému zasláno dne 2. 1. 2024 na kontaktní adresu.10. Z dokumentu označeného jako „Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta“ včetně datového přehledu k dotazu do registrů BRKI/NRKI vyplývá, že banka schválila uzavření smlouvy o povoleném debetu č. , číslo, na základě skutečností, že žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku, nebyl nalezen neplatný doklad žalovaného v databázi MV, žalovaný neměl záznam v interním Black listu, v externích úvěrových registrech (BRKI/NRKI) měl žalovaný jen pozitivní úvěrovou historii, v registru SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh žalovaného po splatnosti a že průměrné příjmy žalovaného na běžném účtu činily 15 536 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný měl v registru BRKI/NRKI veden pouze jeden ukončený kontrakt (nesplátková operace).11. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 6. 2021 do 31. 12. 2023 soud zjistil pohyb finančních prostředků na účtu žalovaného, počáteční a konečné zůstatky na účtu za jednotlivé měsíce, způsob čerpání a splácení kontokorentního úvěru a výši příjmů a výdajů žalovaného. Z výpisů vyplývá, že ke dni 1. 6. 2021 byl zůstatek na účtu 109,55 Kč, ke dni 30. 6. 2021 byl zůstatek na účtu -13 243,53 Kč a že po celou dobu trvání smlouvy o povoleném debetu byl na běžném účtu záporný zůstatek. Dále bylo zjištěno, že ke dni 31. 12. 2023 činila jistina po splatnosti 13 770,87 Kč, což vyplývá rovněž z přehledu čerpání. Z výpisů z účtu soud dále zjistil, že k prvnímu prodlení žalovaného došlo v červenci 2021, když zde byla pohledávka po splatnosti ve výši 127,53 Kč, která byla tvořena úroky po splatnosti. Dále soud zjistil, že od července 2022 do června 2023 se příjmy žalovaného rovnaly jeho výdajům a od července 2023 do 31. 12. 2023 na účtu nebyly žádné příjmy. Od června 2021 do prosince 2021 byly z účtu strženy sankční úroky ve výši 0,28 Kč a úroky z úvěru ve výši 1 496,76 Kč (celkem částka 1 497,04 Kč). Od ledna 2022 do prosince 2022 byly z účtu strženy poplatky ve výši 2 000 Kč, sankční úroky ve výši 1,76 Kč a úroky z úvěru ve výši 2 673,48 Kč (celkem částka 4 675,24 Kč). Od ledna 2023 do června 2023 byly z účtu strženy poplatky ve výši 499 Kč, sankční úroky ve výši 78,52 Kč a úroky z úvěru ve výši 1 208,38 Kč (celkem částka 1 785,90 Kč). Za celou dobu trvání smlouvy o povoleném debetu tyto částky činily 7 958,18 Kč, přičemž tato skutečnost částečně vyplývá rovněž z přehledu zůstatků a z transakční historie za období od 5. 6. 2022 do 4. 4. 2024. Z výpisu z tohoto účtu za červen 2021 vyplývá výše příjmů 20 543 Kč a výše výdajů 33 896,08 Kč, přičemž příjmy v tomto měsíci činila pouze mzda od , právnická osoba, .12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2024 ve spojení s její přílohou č. , hodnota, - seznamem postoupených pohledávek, potvrzením úplaty ze dne 4. 4. 2024, vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2024 (smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb č. , č. účtu, ), vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2024 (smlouva o povoleném debetu č. , číslo, ), částí přehledu podacích čísel ze dne 16. 4. 2024 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.13. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 11. 6. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 11. 6. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 17 158,34 Kč, a to z pohledávky č. , hodnota, a z pohledávky č. , číslo, před podáním žaloby, a to nejpozději do 26. 6. 2024. Výzva byla žalovanému zaslána dne 11. 6. 2024 na kontaktní adresu.14. Dle sdělení OSSZ , adresa, , ČSSZ , adresa, a Úřadu práce , adresa, žalovaný není evidován v registru zaměstnavatelů, v registru osob samostatně výdělečně činných ani v evidenci uchazečů o zaměstnání. Žalovaný je od 2. 4. 2019 dosud zaměstnán na základě dohody o pracovní činnosti u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , přičemž ze sdělení této společnosti ze dne 3. 2. 2026 vyplývá, že se jedná o agenturu práce a žalovaný si sám určuje kdy a kde bude pracovat.15. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 16. 11. 2020 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, kterou se zavázala pro žalovaného vést běžný účet č. , č. účtu, . Na něm se žalovaný dostal do záporného zůstatku, který ke dni 13. 2. 2024 činil 577 Kč. Žalovaný na úhradu této částky nesplatil ničeho. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě v období od 3. 6. 2021 do 12. 1. 2024 poskytla žalovanému částku 13 770,87 Kč. Žalovaný na úhradu této částky nesplatil ničeho. Pohledávky byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2024, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 17. 4. 2024.16. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.17. Smlouvu o účtu uzavřenou dne 16. 11. 2020 a smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 3. 6. 2021 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).18. Podle § 2665 o.z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.19. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.22. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.24. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.25. Žalobkyně prokázala, že mezi její právní předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě pro žalovaného vedla běžný účet č. , č. účtu, , na kterém žalovanému vznikl nepovolený zůstatek ve výši 577 Kč, tvořený poplatky v souladu s ceníkem za vedení účtu (7 měsíců x 49 Kč) a za , název, směnárnu (6 měsíců x 39 Kč). Soud proto žalobě ve výroku I. tohoto rozsudku v tomto rozsahu podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2665 o. z. vyhověl. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst.1 o. s. ř.26. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 3. 6. 2021 žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, kde kontrolovala aktuální interní i externí dluhy žalovaného, negativní záznamy, neplatné doklady a informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI, SOLUS a insolvenční rejstřík). Banka rovněž kontrolovala příjmy žadatele na základě průměrných příjmů žalovaného na běžném účtu, kdy průměrné příjmy žalovaného činily 15 536 Kč, proto dospěla k závěru, že žalovaný je schopen hradit úvěr a úvěrový rámec k běžnému účtu žalovaného schválila. Soud podotýká, že žalobkyně byla při ústním jednání konaném dne 30. 6. 2026 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., přesto svá skutková tvrzení a důkazní návrhy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve lhůtě poskytnuté soudem více nedoplnila.27. Žalobkyně jako doklady, z nichž její právní předchůdkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, označila a předložila dokument označený jako „Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta“ včetně datového přehledu k dotazu do registrů BRKI/NRKI. Z těchto dokumentů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku, nebyl nalezen neplatný doklad žalovaného v databázi MV, žalovaný neměl záznam v interním Black listu, v externích úvěrových registrech (BRKI/NRKI) měl žalovaný jen pozitivní úvěrovou historii a v registru SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh žalovaného po splatnosti. Dále z těchto listin vyplývá, že žalobkyně vycházela z průměrných příjmů žalovaného na běžném účtu ve výši 15 536 Kč, avšak nedoložila výpisy z účtu žalovaného, na jejichž základě by bylo možné průměrné příjmy žalovaného ověřit. Žalobkyně soudu předložila pouze výpis z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc červen 2021, tedy za měsíc, v němž byla uzavřena smlouva o úvěru, z nějž je patrno, že celkové příjmy žalovaného za toto období činily 20 543 Kč a celkové výdaje žalovaného za toto období činily 33 896,08 Kč, přičemž počáteční zůstatek činil 109,55 Kč. Výdaje žalovaného tak převyšovaly jeho příjmy.28. Lze uzavřít, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Vycházela z údajů zjištěných z interních a externích registrů, avšak majetkové, bytové ani rodinné poměry žalovaného nezjišťovala. Žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně řádně zjišťovala příjmy žalovaného a že jejich výši řádně ověřila. Dále žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala skutečné výdaje žalovaného. Žalobkyně měla zjišťovat skutečné příjmy a výdaje žalovaného, zvlášť když měla možnost tak učinit (výpisy z účtu žalovaného měla k dispozici), a tyto porovnat, neboť bez porovnání příjmů a výdajů nelze zhodnotit, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.29. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 13 770,87 Kč a žalovaný nesplatil žádnou částku, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 13 770,87 Kč, od kterého je však třeba odečíst částku 7 958,18 Kč, která představuje součet poplatků, sankčních úroků a úroků z úvěru, které byly strženy z účtu žalovaného za období od června 2021 do června 2023. Žalovaný je tak povinen žalobkyni zaplatit pouze částku 5 812,69 Kč. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).30. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, je neznámého pobytu a žalobkyně ani opatrovník žalovaného současné poměry žalovaného neznají, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 5 812,69 Kč ve splátkách po 250 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalovaného a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době (výrok II.).31. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok III.).32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu částky 15 013,27 Kč, soud žalobkyni vyhověl ohledně částky 6 389,69 Kč a ohledně částky 8 623,58 Kč byl úspěšný žalovaný, když ohledně této částky byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla ve sporu úspěšná v rozsahu 42,56 % a žalovaný v rozsahu 57,44 %. Soud proto po odečtení úspěchu žalobkyně od úspěchu žalovaného stanovil, že žalovanému přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14,88 %. Jelikož se však žalovaný řízení aktivně neúčastnil, nečinil žádné úkony, žádné náklady řízení mu nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.33. Podle § 140 odst. 2 první věta před středníkem o.s.ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Soudem ustanovený opatrovník žalovaného , Jméno advokáta B, učinil 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) vyhlášky MS č. 177/996 Sb., advokátní tarif (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé - vyjádření ze dne 16. 6. 2026 a účast na jednání soudu dne 30. 6. 2026 a dne 3. 8. 2026). Opatrovník žalovaného si za provedené 4 úkony vyúčtoval odměnu po 1 700 Kč za 1 úkon, která odpovídá § 7 bod 5. advokátního tarifu. Opatrovníkovi žalovaného byla dále přiznána paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč (450 Kč za jeden úkon právní služby x 4). Celkem náleží opatrovníkovi žalovaného , Jméno advokáta B, na odměně a náhradě hotových výdajů částka 8 600 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Okresního soudu v Písku na jeho účet, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.34. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Podle § 149 odst. 2 o.s.ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Jelikož žalovanému byla přisouzena náhrada nákladů řízení ve výši 14,88 %, je povinna hradit náklady státu, které jsou představovány odměnou a náhradou hotových výdajů ustanoveného opatrovníka, žalobkyně, a to ve výši 14,88 %. Soud proto ve výroku V. tohoto rozsudku uložil povinnost žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 1 279,68 Kč, když tato částka odpovídá 14,88 % z částky 8 600 Kč, která byla přiznána ustanovenému opatrovníkovi žalovaného , Jméno advokáta B, jako odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalovaného v tomto řízení výrokem VI. tohoto rozsudku.