4 C 91/2026-25 – Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 9. 8. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 3 490 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela dne 8. 4. 2024 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně Každý měsíc byl povinen splatit úrok přirostlý za uplynulé období. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, , kde si žalovaný vybral dle své volby výši úvěru a termín splatnosti úvěru. Žalovaný následně vyplnil registrační formulář a odsouhlasil smluvní dokumentaci zaškrtnutím příslušného pole formulářů. Žalovaný poskytl kopii svého dokladu totožnosti a dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. Po ověření úvěruschopnosti byla žalovanému schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Smlouvu žalovaný uzavřel za použití verifikačního SMS kódu 63039, který mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo , tel. číslo, který žalovaný vložil do příslušného formulářového pole a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. K ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl výpisy ze svého bankovního účtu nebo výplatní pásky a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto byl upomínkami vyzván k úhradě dlužné částky. Upomínkou ze dne 8. 8. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho úhradě. Žalobkyní požadovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, ze smluvního úroku pouze za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 490 Kč za dobu od 9. 8. 2024 do 23. 7. 2025. Společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 na společnost , právnická osoba, ., která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 postoupila tuto pohledávku žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 23. 7. 2025. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k ústnímu jednání konanému dne 12. 5. 2026 bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 4. 2024 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost , právnická osoba, . a žalovaný s předmětem poskytnutí spotřebitelského neúčelového revolvingového úvěru do výše 30 000 Kč, na dobu neurčitou, s úrokovou sazbou 40 % měsíčně a s RPSN 5 517,15 %. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splatit každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období a pro případ prodlení se zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. V případě prodlení po dobu dva měsíce nebo delší se dle smlouvy stává bez dalšího splatný celý dluh.4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, vyplývá, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě s hypotékou, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 40 006 Kč a jeho měsíční výdaje činí 25 000 Kč.5. Dle potvrzení o provedené platbě byla dne 8. 4. 2024 odeslána z účtu společnosti , právnická osoba, . částka 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, .6. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byl minimálně v dubnu 2024 žalovaný a že na tento účet byla dne 8. 4. 2024 poskytnuta částka 10 000 Kč s poznámkou , název, specifický symbol , spec. symbol, .7. Přípisem ze dne 8. 8. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru č. , hodnota, k datu 8. 8. 2024 pro opakované porušování smluvních podmínek a vyzván k úhradě celkové dlužné částky 30 336,97 Kč do 3 dnů od doručení tohoto dopisu.8. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20. 7. 2025.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025 včetně potvrzení o odeslání poštovní zásilky ze dne 23. 7. 2025 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů.10. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 8. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 10 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh nesplatil ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2025, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 20. 7. 202511. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná.12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 8. 4. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účin