23 C 41/2020-15 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 11. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 053,45 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze [anonymizována tři slova] [číslo] uzavřené účastníky dne 4. 10. 2019 (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy [anonymizována dvě slova] (dále jen„ podmínky“). Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému [anonymizováno] ve výši 30 000 Kč. Žalovaný tuto [anonymizováno] čerpal dne 8. 10. 2019, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně úroků a administrativního poplatku vrátit, a to v celkové výši 63 915 Kč. Žalovaný se zavázal hradit tuto částku v pravidelných měsíčních splátkách po 2 664 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 2 643 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto dne 28. 7. 2020 [anonymizováno] zesplatnila. Žalovaný ani po zesplatnění [anonymizováno] svůj dluh řádně a včas nehradil, žalobkyni proto vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 4. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala pravdivost svých žalobních tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud hleděl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaný tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnil. Výše označenou smlouvou žalobkyně prokázala její uzavření a její obsah. Ten odpovídal tvrzením žalobkyně v žalobě – žalobkyně poskytla žalovanému [anonymizováno] ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit částku 33 915 Kč, jež představuje úrok ve výši 24 315 Kč a administrativní poplatek ve výši 9 600 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 2 664 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 2 643 Kč Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy [anonymizována dvě slova], kterými jsou strany vázány. Ze smlouvy [anonymizována dvě slova] zjistil soud výši roční procentní sazby nákladů zápůjčky (tzv. RPSN) 130,5 %. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil žalobkyni částku celkem 6 000 Kč. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřenou smlouvu hodnotí jako smlouvu o úvěru, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel profesionál (a nikoliv tedy jako smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 o. z.). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 9. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21Cdo 1484/2004) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách [obec] [anonymizována dvě slova] v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (říjen 2019) činily v průměru 8,65 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva [anonymizována dvě slova], v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 130,5 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než patnáctinásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 33 915 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 10. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 11. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně a tato tak zcela jistě neměla zájem poskytnout žalovanému [anonymizována dvě slova]. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy [anonymizována dvě slova] nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiném finančním protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy [anonymizována dvě slova] s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 4. 10. 2019 [číslo] nazvaná jako smlouva [anonymizována dvě slova], je neplatná jako celek. 12. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 30 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč, má žalovaný dále povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 24 000 Kč. V tomto rozsahu soud shledal žalobu jako důvodnou a proto ji výrokem I. vyhověl. Soud žalobkyni rovněž přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě byl ve věci převážně úspěšný žalovaný, neboť podaná žaloba byla z větší části zamítnuta. Žalovanému však v průběhu řízení žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl tak, že nikomu z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.