Žalobkyně se žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost AvaFin , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“), uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. CAQEHIUA, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši , částka, . Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, který žalobkyně požaduje za jeden kalendářní měsíc od poskytnutí úvěru. Dále byl žalovaný dle čl. 6.1 úvěrové smlouvy povinen v případě prodlení se splácením úvěru zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Úvěr byl žalovanému vyplacen bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný uhradil celkem částku , částka, , kterou byla umořena smluvní pokuta a část úroků. Ke dni , datum, došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky ve výši , částka, , která se skládá z jistiny ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, .2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Provedenými listinnými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky původnímu věřiteli vrátit spolu se smluvním úrokem, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Doba trvání úvěru byla sjednána na dobu neurčitou. Úroková sazba činila dle úvěrové smlouvy 40 % měsíčně. Roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 5 494 % soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že původní věřitel zaslal na účet žalovaného č. 2828677010/030 (který se shoduje s číslem účtu uvedeným v úvěrové smlouvě) dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, a částku , částka, (celkem tedy , částka, ). Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů od doručení tohoto dopisu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka původního věřitele za žalovaným postoupena společnosti De Vries , právnická osoba, . Tato společnost pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem původního věřitele ze dne , datum, . Téhož dne byla žalovanému právní zástupkyní žalobkyně zaslána předžalobní výzva. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný z titulu shora uvedené smlouvy zaplatil částku , částka, , neboť žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal opak.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., kterou soud hodnotí jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) ve smyslu § 419 o.z. uzavřel podnikatel (původní věřitel) ve smyslu § 420 a násl. o.z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany.9. Soud se dále zabýval platností uzavřené úvěrové smlouvy z hlediska souladu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků a poplatků, přičemž zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , ve kterém tento soud dospěl k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., neboť smlouva o zápůjčce či o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky a poplatky, je dle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.10. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data/Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestavy 1144 a 1193, soud zjistil, že v červenci 2024, tedy v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, průměrná úroková sazba pro kontokorenty a revolvingové úvěry poskytované domácnostem bankami činila 15,09 % ročně a průměrná roční procentní sazba nákladů („RPSN“) spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila 6,42 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byl sjednán úrok v sazbě 40 % měsíčně, a ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů 5 494 %, tvoří takto sjednaný úrok a RPSN mnohonásobek v té době obvyklé úrokové míry, přičemž takto nepřiměřená výše úroku a poplatků nemůže být odůvodněna vyšší rizikovostí nebankovních úvěrů. V intencích výše uvedené judikatury pak dospěl soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.11. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku a poplatcích způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lzeli předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání původního věřitele. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek.12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.14. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uváděla, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno prostřednictvím online služby společnosti Kontomatik UAB, prostřednictvím které na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Alternativně byl žalovaný povinen doložit výpisy z bankovního účtu za poslední 3 měsíce. K žalobě žalobkyně přiložila výplatní pásky žalovaného za měsíce leden, únor a duben 2019 od zaměstnavatele , právnická osoba, . Z vyžádaného výpisu z účtu žalovaného za období od května do srpna 2024 je zřejmé, že zaměstnavatelem žalovaného byla v tomto období společnost , právnická osoba, . a průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání za uvedené období činil , částka, . Z výpisu z účtu lze dále zjistit, že žalovaný měl na bankovním účtu opakovaně záporný zůstatek a prováděl platby na účet sázkových společností, a to v řádech několika tisíců korun měsíčně. Pokud by byl řádně zkoumán bankovní účet žalovaného, zjistila by žalobkyně (resp. původní věřitel), že žalovaný nebude schopen dostát svým závazkům řádně a včas. Žalobkyně navíc netvrdila ani nedoložila, že by například provedla kontrolu nebankovních a bankovních registrů. Soud má tak za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dostatečně zkoumána. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla, a i z tohoto hlediska je smlouva neplatná.15. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy původní věřitel poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky v celkové výši , částka, a žalovaný uhradil částku , částka, , má žalovaný povinnost jako bezdůvodné obohacení vrátit částku ve výši , částka, , a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Žalovaný byl dopisem ze dne , datum, vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení dopisu, a do prodlení s úhradou této částky se tak dostal dne , datum, . Soud proto podané žalobě vyhověl co do částky , částka, s úroky z prodlení v zákonné výši 12 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení.16. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.17. Soud dále uložil žalobkyni povinnost k úhradě doplatku soudního poplatku. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který však soud nevydal, a je tak povinen podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše dle položky 1. Žalobkyně na soudním poplatku dosud zaplatila , částka, , přičemž dle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši , částka, . Zbývá tedy doplatit ještě , částka, .18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně neúspěšnou. Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky , částka, , přičemž úspěšnou byla pro částku , částka, (tj. , částka, = 100 %, , částka, = 24 % po zaokrouhlení). Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí na straně žalobkyně 24 % a na straně žalovaného 76 %, tedy 52 % úspěchu na straně žalovaného. Žalovanému však v souvislosti s vedením sporu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.