Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně – , právnická osoba, ., IČO , IČO, uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala splatit čerpaný úvěr do , datum, spolu s poplatky za poskytnutí úvěru a se smluvním úrokem. Dne , datum, byla mezi stranami uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, za účelem prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru žalované, a to do , datum, . Žalovaná však poskytnutý úvěr v předmětné době neuhradila, a dostala se tak do prodlení a dopisem vyzvána k zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla následně ze strany právní předchůdkyně postoupena na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi s ní spojenými na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem dne , datum, . Dne , datum, byla žalované zaslána předžalobní výzva. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, . V souladu s úvěrovou smlouvou žalobkyně dále žádá zaplacení zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení.2. Usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , byla žalobkyně soudem vyzvána k doplnění žaloby týkající se úvěruschopnosti žalované a označení důkazů k prokázání doplněných tvrzení, současně byla poučena o neúspěchu ve věci.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalované doručena tzv. fikcí dne , datum, v souladu s § 45 a násl. o.s.ř. na adresu bydliště uvedenou v návrhu, jenž je zároveň shodná s adresou žalované uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.5. Nejprve soud zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek s účinností k , datum, , bylo zjištěno, že původní věřitel, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), postoupil předmětnou pohledávku na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a tato společnost následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek s účinností k , datum, postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni (dříve podnikající pod obchodním názvem , právnická osoba, ), a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). Žalovaná byla o postoupení pohledávek vyrozuměna dopisem ze dne , datum, , který byl žalované zaslán dle podacího lístku dne , datum, .6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná a , právnická osoba, ., IČO , IČO, mezi sebou uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na které byl žalované poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , který byl v plné výši téhož dne vyplacen žalované na účet č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě (dle potvrzení o platbě). Skutečnost, že byly na uvedený účet dne , datum, poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , potvrdila k dotazu soudu i příslušná banka. Žalovaná se na základě smlouvy zavázala splatit tento úvěr do , datum, . Úrokovou sazbu si strany ujednaly ve výši 36,5 % ročně (kdy činil , částka, ), poplatek za úvěr ve výši , částka, a roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 5 395,58 %. Následně, dne , datum, strany uzavřely další smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou byla prodloužena splatnost předchozího spotřebitelského úvěru do , datum, . Žalovaná do sjednaného data úvěr neuhradila, a to ani částečně. Proto právní předchůdkyně žalobkyně dopisy ze dne , datum, a , datum, vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení do 5 dnů od obdržení výzvy. Ze Smluv o postoupení pohledávek a Přehledu pohledávek vyplývá, že společnost , právnická osoba, . jako postupitel postoupila smlouvou ze dne , datum, pohledávku z této úvěrové smlouvy za žalovanou na , právnická osoba, jako postupníka, která předmětnou pohledávku následně postoupila na žalobkyni (dříve podnikající pod obchodním názvem , právnická osoba, ). O těchto skutečnostech byla žalovaná informována a současně vyzvána k zaplacení dluhu dopisem „Oznámení o postoupení pohledávky, Předžalobní výzva“ ze dne , datum, , který byl zaslán dne , datum, . K dnešnímu dni žalovaná ničeho neuhradila.7. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data / Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestava 1144, soud zjistil, že průměrná úroková sazba pro spotřebitelské úvěry poskytované domácnostem v březnu 2025 činila 8,16 %. V souladu s konstantní judikaturou by bylo možné akceptovat maximálně trojnásobek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), tj. v daném případě 24,48 % průměrné úrokové sazby pro úvěry na spotřebu. Úvěrová úroková sazba uvedená ve smlouvě ve výši 36,5 % ročně tak převyšuje průměrnou úrokovou sazbu v březnu 2025 téměř 4,5krát. RPSN je ve smlouvě uvedeno ve výši 5 395,58 %. Z veřejně dostupné databáze ARAD, konkrétně sestava 1193, soud zjistil, že tzv. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR činila na spotřebitelský úvěr v březnu 2025 výši 8,41 %, tzn., že RPSN uvedená ve smlouvě je téměř 642krát vyšší.8. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.18. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Před poskytnutím úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna v souladu s § 86 ZSÚ zkoumat úvěruschopnost žalované. Úvěr pak byla oprávněna poskytnout za splnění dvou podmínek současně, a sice, když s odbornou péčí posoudí schopnost žalované splácet, a z jejího zjištění je zřejmé, že žalovaná bude schopen úvěr splácet (viz např. rozsudek Nejvyššího soud ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně sice dostatečně, tedy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované zákonem a judikaturou předepsaným způsobem, avšak ze zjištěných informací dospěla k nesprávnému závěru, tedy že žalovaná je schopna úvěr splácet, ačkoliv skutečnost tomu neodpovídala. Žalobkyně k prokázání o tvrzeném zjišťování (prověřování) úvěruschopnosti žalované předložila výpis z bankovního účtu žalované za období od , datum, do , datum, a formulář „Karta klienta“. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná za poslední 3 měsíce před sjednáním předmětného úvěru nedosahovala takových příjmů, aby pokryla své výdaje (výdaje dosahovaly dvojnásobku příjmu). Nedostatek přijmu tak kompenzovala půjčkami u jiných úvěrových nebankovních institucí (např. , právnická osoba, , , právnická osoba, ), příp. několikrát i u samotné právní předchůdkyně žalobkyně. Informace z karty klienta jsou pouze interní listinou právní předchůdkyně žalobkyně, vyplňovanou na základě údajů sdělovaných samotnou žalovanou, příp. vyplněný samotnou právní předchůdkyní žalované, které nebyly ověřeny a nelze z nich vyvodit žádný závěr. Žalovaná tedy v žádném případě nemohla být vhodnou kandidátkou na poskytnutí (dalšího) úvěru, když z listin jí předložených jednoznačně vyplývá, že prostředky na vrácení úvěru poskytnutého právních předchůdkyní žalobkyně v době jeho poskytnutí neměla. Za této situace dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla v době poskytování schopna úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ a uzavřená smlouva je tak podle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná, nikoliv pouze relativně. Absolutní neplatnost smlouvy byla zakotvena novelou ZSÚ provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. účinnou od , datum, a je eurokonformní (viz čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru).19. Smlouva o úvěru je proto podle § 588 o. z. jako celek absolutně neplatná a žalovaná je povinna v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.20. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že ke stejnému závěru (tedy neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy) lze dospět i na základě sjednaného úroku a RPSN.21. Žalovaná je tak povinna z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o.z. ve spojení s § 87 odst. 1 ZSÚ zaplatit žalobkyni dlužnou částku představovanou poskytnutými a dosud nevrácenými finančními prostředky. Žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku ve výši , částka, , která jí byla poskytnuta a na niž ničeho neuhradila. Soud žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně z toto částky od , datum, , kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce , částka, . Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po , částka, (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z obou zmíněných částek ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH, a dále zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, . Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.23. Pro úplnost soud uvádí, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení se soud řídil ustanovením § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu jsou tak kumulativně splněny.