34 C 306/2022-85 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 20 825,03 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výrocích. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 18. 12. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 10 090 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 49 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 957 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané částky řádně a včas, čímž porušil své povinnosti ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 2. 11. 2021, žalovaný uhradil celkem 4 269,97 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila k tomuto dni na jistině 8 686,29 Kč a na poplatcích 7 138,74 Kč, též na kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 533,79 Kč. Pohledávka z této smlouvy včetně příslušenství byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku, na kterou žalovaný nijak nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud vzal za prokázané, že v písemné smlouvě o zápůjčce datované dne 18. 12. 2019 se společnost [právnická osoba], zavázala přenechat žalovanému peníze ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit a zaplatit za to právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 10 090 Kč, která je součtem 2 kalkulačních položek, a to součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 094 Kč s úrokovou sazbou ve výši 49 % ročně, odměnu za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky Providentu v případě úmrtí zákazníka ve výši 5 006 Kč. Žalovaný peníze převzal v den uzavření smlouvy. Dlužnou částku se zavázal zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 957 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 má za soud za prokázané, že pohledávka žalobkyně vůči žalovanému byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Dopisem ze dne 1. 2. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila postoupení pohledávky žalovanému. K zaplacení žalované částky vyzvala žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 20. 5. 2022, kterou dle podacího lístku odeslala žalovanému stejného dne. 4. Po právní stránce soud posoudil věc podle §§ 2390 a 2392 odst. 1 věty první o. z. ve spojení s §§ 580 a 588 o. z., neboť projevy vůle právního předchůdce žalobkyně a žalovaného směřovaly k tomu, aby se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalovanému peníze, aby je užil podle libosti a žalovaný se chtěl zavázat peníze po dohodnutém čase vrátit, zaplatit úroky a vedle toho zaplatit též další plnění označená jako poplatek za administrativní zpracování zápůjčky a náklady za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný předmět půjčky převzal. 5. Žalovaný se chtěl zavázat zaplatit úroky, což § 2392 odst. 1 věta první o. z. výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 o. z., a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. 6. Co se týká nepřiměřené výše úroků, je třeba uvést, že soud na rozdíl od žalobkyně za úrok nepovažuje pouze kapitalizovaný úrok vyjádřený jako první z kalkulačních položek vypočtených shora a jak je výslovně označen ve smlouvě. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna věřitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. V souzeném případě touto odměnou není toliko položka označena jako úrok, ale touto odměnou je součet všech kalkulačních položek„ poplatku“. Tento„ poplatek“ je třeba chápat celý jako kapitalizovaný úrok. Takové posouzení v obdobném případě přesvědčivě odůvodnil Krajský soud v Praze, v rozsudku ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, s nímž se zdejší soud ztotožňuje. Co se týká položek odměny, které smlouva označuje jako garanci ceny a péče o zákazníka, atd., materiálně se jedná o odměnu za poskytnutí peněz, protože na garance ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, a podobně, nelze chápat jako plnění poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému. Nejedná se ani o odměnu za sjednání závazku. Navíc s pravidelným sjednáním takové odměny však nový občanský zákoník ke smlouvě o zápůjčce, např. na rozdíl od obchodního zákoníku, který ve svém § 499 odměnu za sjednání závazku výslovně připouštěl u smlouvy o úvěru, nepočítá. Taková úprava u smlouvy o úvěru je odůvodněna tím, že se jedná o poplatek za udržování zdroje prostředků, které budou v budoucnu úvěrem poskytnuty. U smlouvy o zápůjčce k zapůjčení peněžních prostředků nedochází na požádání vydlužitele, a proto povinnost udržovat volné prostředky zapůjčiteli nevzniká. Další kalkulační položky„ poplatku“ tedy nejsou ekonomicky vzato ničím jiným, než odměnou věřitele za poskytnutí zápůjčky, a proto je třeba na ně hledět jako na součást úroku. V dané věci byla předmětem zápůjčky částka 10 000 Kč a k ní byl sjednaný úrok ve výši 10 090 Kč, tj. 89,48 % ročně. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu činila cca 10 % ročně. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu ji soud považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 7. Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat, že by právní předchůdce žalobkyně uzavřel spolu se žalovaným i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se administrativního poplatku a nákladů za hotovostní inkaso splátek, nelze část smlouvy týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o. z. 8. Aplikace § 1802 o. z. či též obecnějších § 1792 odst. 1 a § 577 o. z. je však v právních vztazích se spotřebiteli vyloučena. Soud je povinen k eurokonformnímu výkladu § 577 o. z., (jakož i § 1802 o. z. a § 1792 odst. 1 o. z.). Přitom dle čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, dle něhož členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek, je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule (rozsudek SDEU ze dne 14. 6. 2012, ve věci C -618/10, Banco Español de Crédito SA). Je tomu tak proto, že pokud by vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takové smlouvě, došlo by k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele (srov. bod 69 odůvodnění) jakož i k poskytování rozdílné úrovně ochrany spotřebitele napříč členskými státy. Vnitrostátní soud má proto ověřit, jaká použitelná vnitrostátní pravidla se na jím řešený spor uplatní, a učinit vše, co spadá do jeho pravomoci, s tím, že vezme v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použije metody výkladu jím uznané, aby zajistil plnou účinnost čl. 6 odst. 1 zmíněné směrnice (srov. bod 72 odůvodnění). V souzené věci to znamená provést teleologickou redukci § 577 části věty před středníkem o. z. a § 1802 o. z. ve smyslu zúžení hypotézy těchto právních norem tak, aby nedopadaly na právní vztahy spotřebitelů s podnikateli. 9. Použití těchto ustanovení - nehledě na souvislost s evropským právem - v obdobných případech jako je tento brání též § 6 odst. 2 věta první o. z. V pozadí úvahy o nemravnosti nepřiměřeně vysokých úroků zpravidla přesahujících trojnásobek běžných úroků poskytovaných bankami, stojí skutková domněnka, dle níž osoby snažící se o uzavření úvěrové či obdobné smlouvy se zjevně nepřiměřeným vysokým úrokem se zpravidla nacházejí ve finanční tísni, přičemž poskytnutí peněz za nepřiměřený úrok je zneužitím jejich životní situace. Právní předchůdkyně