31 C 249/2020-31 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 2. 7. 2020, ve znění jeho doplnění doručeném soudu dne 29. 9. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 361,33 Kč od 18. 9. 2014 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [název práv. osoby] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě půjčila žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [název práv. osoby], formou textové zprávy SMS, když odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný stvrdil, že se seznámil s VOP a že s nimi souhlasí. V žádosti uvedl žalovaný údaje o rodném čísle o dokladu totožnosti a o bankovním účtu. Žalovaný se pak zavázal zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky vrátit do 17. 9. 2014. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením zápůjčky, když do 17. 9. 2014 zápůjčku ani částečně nesplatil. Tento den nastala splatnost celého dluhu. Žalovaný je povinen vrátit [název práv. osoby] zápůjčku řádně a včas, když žalobkyně touto žalobou požaduje zaplatit jistinu dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. Aktivní legitimaci žalobkyně pak žalobkyně prokazuje smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2020, na jejímž základě [název práv. osoby] [příjmení] [anonymizováno] pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil ani před písemnou upomínku ze dne 13. 1. 2020. 2.) Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4.) Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5.) Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z faktury [číslo] ve spojení se smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovanému poskytnout úvěr ve výši 5 000 Kč za poplatek 2 400 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 389,33 % ročně. RPSN představovala 2304,43 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, představovala 7 400 Kč a tuto částku se žalovaný zavázal uhradit do 17. 9. 2014. Částka 5 000 Kč měla být žalovanému půjčena dne [datum]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Z výzvy ze dne 2. 4. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky písemně vyzývala. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil. 6.) Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7.) Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8.) Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9.) Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10.) Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek 11.) Po zhodnocení provedeného dokazování má soud za prokázané, že žaloba je z převážné části důvodná. Mezi [název práv. osoby] [příjmení] [anonymizováno], jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, měla být uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, výše RPSN byla sjednána ve výši 2304,43 % ročně, úrok byl sjednán ve výši 389,33 % ročně. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Soud v tomto odkazuje například na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč a žalovaný tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni neuhradil. Tento nárok žalobkyně je pak nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyně se stala, v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, věřitelem dané pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. S ohledem na shora uvedené soud žalobě co do jistiny vyhověl a uložil žalovanému uhradit žalobkyni nesplacenou částku ve výši 5 000 Kč s ohledem na prodlení žalovaného, přiznal soud žalobkyni rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče počátku prodlení dospěl soud k závěru, že se žalovaný dostal do prodlení až ke dni 26. 1. 2018, když v řízení bylo prokázáno, že oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém se žalobkyně domáhala uhrazení dlužné částky, bylo dáno na poštu 22. 1. 2018 (třetím dnem došlo k jeho doručení podle §573 o. z.). Co do části požadovaného úroku z prodlení tedy soud žalobu zamítl tak, jak je pod výrokem II. uvedeno. 12.) Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy neúspěch žalobkyně soud hodnotí jako poměrně nepatrný, a proto jí přiznal právo na plnou náhradu nákladů v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 840 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 13.) O lhůtách k plnění bylo rozhodováno v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a ke splnění všech povinností byla žalovanému stanovena lhůta obecná třídenní. Místo plnění u nákladů řízení pak bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně.