17 C 116/2021-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 13. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 12. 7. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytla peněžní prostředky v hotovosti ve výši 50 000 Kč. Žalovaný však v termínu splatnosti zapůjčené peněžní prostředky nevrátil a ke dni podání žaloby na úhradu svého dluhu nic nezaplatil. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 9. 9. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 62 500 Kč do 12. 11. 2019. Podle statistických údajů [obec] národní banky dostupných na www.cnb.cz v červenci 2019 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci do jednoho roku činily průměrně 8,58 % ročně. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 9. 9. 2020. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. 5. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle 577 OZ je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 8. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je částečně důvodný, a to pokud jde o částku 50 000 Kč, která představuje dlužnou jistinu, spravedlivý úrok ze zápůjčky ve výši 7 150 Kč a dále pokud jde o zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Soud shledal smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou dle § 580 OZ, neboť se jedná o právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 OZ. Strany neuzavřely platně smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 OZ, jelikož sjednaná výše úroku odpovídající 75 % ročně téměř devítinásobně převyšuje průměrné úrokové sazby v rozhodné době (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005). Tento princip se uplatní i při posuzování smlouvy o zápůjčce, v níž si strany ujednaly úplatu za poskytnutí peněžních prostředků jako je tomu v tomto případě. Ujednání o úroku je esenciální náležitostí smlouvy o zápůjčce a ta proto nemůže být platná, v tomto případě nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 OZ. Z důvodu neplatnosti smlouvy o zápůjčce soud nárok žalobkyně posuzoval dle ustanovení upravující bezdůvodné obohacení. Na straně žalovaného obdržením plnění ve výši 50 000 Kč došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržel majetkový prospěch plněním bez právního důvodu na neplatný závazek a ve smyslu § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy má žalovaná peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. 9. Vedle bezdůvodného obohacení a příslušenství má žalobkyně i právo na spravedlivý úrok z poskytnutých peněz ve smyslu § 577 OZ, jelikož důvod neplatnosti smlouvy tkvěl v nezákonném množstevním určení úroku. Žalobkyně nepodniká v oblasti poskytování zápůjček či úvěrů, její možnosti lustrace subjektů, jimž poskytne zápůjčku, je tak ztížena oproti profesionálům, jednalo se o krátkodobé poskytnutí peněz a i s ohledem na chování žalovaného, který nic z peněz nevrátil je zjevné, že poskytnutí peněz bylo silně rizikové. Soud proto považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran v otázce úroku za poskytnuté peníze stanovení úrokové sazby na 42,9 % ročně, tedy pětinásobku průměru v daném období. Za období 4 měsíců z poskytnutých 50 000 Kč tak spravedlivý úrok v tomto případě činí 7 150 Kč. 10. Jelikož žalobkyně při podání žaloby nesprávně uhradila soudní poplatek ve výši 2 500 Kč z částky 62 500 Kč, ze které částka 12 500 Kč představuje příslušenství, které nepodléhá poplatkové povinnosti, bylo ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodnuto o vrácení části soudního poplatku v souladu s položkou 1 písm. c) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož její neúspěch rozsahu nižším než 10% je poměrně nepatrný ve srovnání s jejím úspěchem. O odměně advokátky bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení byly tvořeny odměnou advokátky za tři úkony právní služby po 3 100 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 7 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a zaplaceným soudním poplatkem 2 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.