25 C 163/2021-42 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 40 038,94 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 1 582,50 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 21 353,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 2 071,25 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 21 353,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 26. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, jež žalovaný převzal v hotovosti, což potvrdil své podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na další straně zmíněné smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Poskytnutou zápůjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 29 958 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 260 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 13 380 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 318 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 083 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 20. 10. 2019. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, když sjednané splátky řádně a včas nesplácel, poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 21. 12. 2018, do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 22 743 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 20. 10. 2019 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 21 353,05 Kč a na dlužném poplatku částky 18 685,89 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalovanému písemně oznámeno. K tomuto dni činila dlužná částka 40 038,94 Kč, její příslušenství tvořily úroky z prodlení v zákonné výši. Tato částka se sestávala z nesplacené půjčky ve výši 21 353,05 Kč a dlužné části poplatku ve výši 18 685,89 Kč. Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na soudem zjištěnou adresu, zapsanou do 26. 2. 2021 v registru obyvatel. Protože soud nezjistil aktuální bydliště žalovaného, který je cizím státním příslušníkem, neprocházející v současné době evidencemi registru obyvatel, soud postupoval dle § 29 o.s.ř. a ustanovil mu opatrovníka z řad advokátů, s nímž bylo nadále pokračováno v řízení. Ustanovená opatrovnice sdělila, že s ohledem na nepřítomnost žalovaného, kdy nelze zajistit jeho výpověď a navrhnout případné svědky či jiné důkazy, kdy jí nejsou známy ani poměry žalovaného, není schopna se blíže vyjádřit. Opatrovnice nemá rovněž informace o tom, zda byl či nebyl žalobní nárok uhrazen. Z těchto důvodů ponechala rozhodnutí na úvaze soudu a souhlasila z důvodu nenavyšování nákladů řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 26. 8. 2018 smlouvu označenou jako smlouvu o zápůjčce, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 29 958 Kč (celkem 64 958 Kč) v pravidelných 60 týdenních splátkách po 1 083 Kč, poslední splátku ve výši 1 061 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 6 260 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 13 380 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 10 318 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % ročně, RPSN 22723 % (smlouva o zápůjčce z uvedeného dne včetně smluvních podmínek). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný zaplatil poslední splátku dne 21. 12. 2018, celkem uhradil částku 22 743 Kč, zbývající část v celkové výši 40 038,94 Kč (dlužná jistina a dlužný poplatek – viz výše) již nedoplatil. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 20. 1. 2020 byla tato skutečnost oznámena žalovanému (zmíněný dopis). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 28. 1. 2021 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil. 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 35 000 Kč vrátit za 60 týdnů rovněž i úrok, dále úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové výši 29 958 Kč, jež téměř dosahuje výše zapůjčené jistiny. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Vedle toho byl žalovaný pro případ prodlení povinen hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení. 9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru,