25 C 392/2020-76 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 25 888 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 008,91 Kč od [datum] do zaplacení a dále částku 10 743,52 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal spolu s úrokem, s poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru i inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti původnímu věřiteli vrátit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách, počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Původní věřitel žalovanému úvěr poskytl v hotovosti dne [datum], což žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem na smlouvě o úvěru. Žalovaný své povinnosti neplnil řádně a včas, ocitl se v prodlení s úhradou žalované částky ve výši 25 888 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo vedle dlužné jistiny i na dohodnutou smluvní pokutu a úrok z prodlení v zákonné sazbě. Původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného, žalovaný byl povinen předložit občanský průkaz i další platné úřední doklady, prokázat svůj měsíční příjem i svoje pravidelné výdaje. Pohledávka za žalovaným byla dne [datum] na základě smlouvy postoupena společnosti [právnická osoba] a dne [datum] žalobci, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Žalobce uplatnil i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 25 888 Kč za dobu prodlení žalovaného ([datum] do [datum]), kterou vypočetl částkou 10 743,52 Kč. Ani přes předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku nezaplatil. 2. Podáním ze dne [datum] žalobce navrhl rozšíření žaloby o zaplacení úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení a dále nově požadoval úrok z prodlení v zákonné sazbě z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, když původně tento úrok z prodlení požadoval z částky 14 008,91 Kč. Usnesením ze dne [datum] zdejší soud připustil ve výše naznačeném směru změnu žaloby. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Vzhledem k tomu, že účastníci se k nařízenému ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil a nežádal o odročení tohoto jednání, žalovaný se neomluvil, soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení i zástupce žalobkyně. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 12 888 Kč (celkem 27 888 Kč) v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (smlouva o úvěru z uvedeného dne včetně žádosti o úvěr a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, informace o zpracování osobních údajů a souhlasy klienta se zpracováním osobních údajů). Pro případ prodlení strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, splatnost nastávala následující den po dni prodlení. Smluvní pokuta za prodlení s každou jednotlivou splátkou byla omezena maximální výší 500 Kč. Strany dále sjednaly poplatky za zasílání upomínek a oznámení o zesplatnění, přičemž k zesplatnění mělo dojít po prodlení s úhradou minimálně 2 ze 3 prvních splátek. Zaslání oznámení bylo zpoplatněno částkou 1 500 Kč. Dále byly zpoplatněny upomínky v souvislosti s prodlením žalovaného se zaplacením dalších splátek, a to ve výši 750 Kč za každou z upomínek. Dlužník podpisem smlouvy prohlásil, že převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru, stejně tak, že mu byly poskytnuty veškeré informace o spotřebitelském úvěru. RPSN při splatnosti úvěru v délce 14 měsíců činila 272,44 %, zápůjční úroková sazba 15 % ročně (citovaná smlouva o úvěru). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba], postoupena nejprve společnosti [právnická osoba] a následně žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum]), o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky z uvedeného dne). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum] (předžalobní upomínka a výzva k plnění). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil. 5. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 8. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč vrátit za 14 měsíců rovněž i úrok, dále úplatu za poskytnutí úvěru, za vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v celkové výši 12 888 Kč, jež téměř dosahuje výše zapůjčené jistiny. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení. 10. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech [číslo] Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou ná