28 C 265/2021-19 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 18 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 18. 12. 2018 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit včetně úroku ve výši 3 600 Kč a odměny za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 540 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 2. 2020. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 4 700 Kč, která byla započtena na úrok ve výši 3 600 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 20 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 080 Kč Poslední splátku žalovaná uhradila dne 14. 1. 2019. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeno, žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 18 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 213,72 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 695 Kč, úroků ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 18. 12. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 3 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 32 400 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 540 Kč. Žalovaná na předmětnou smlouvu uhradila celkem částku 4 700 Kč (tvrzení žalobkyně). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 má za soud za prokázané, že pohledávka žalobkyně za žalovanou byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, podací lístek ze dne 22. 2. 2021). 5. Projevy vůle společnosti [právnická osoba] a žalované směřovaly k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a následující o. z., neboť společnost [právnická osoba] se chtěla jako úvěrující zavázat, že žalované jako úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se chtěla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V souzeném případě je však úvěrová smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z., k níž soud podle § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. Žalovaná se chtěla zavázat zaplatit úroky ve výši 14 400 Kč, tj. ve výši 80 % za období 60 týdnů, tj. 69,33 % ročně. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu činila prosinci 2018 cca 8,6 %. Sjednané úroky tedy daleko přesahují úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu je soud považuje za rozporné s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jelikož je smlouva neplatná, má žalobkyně právo na vrácení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. ve spojení s § 2993 věty první o. z., neboť žalovaná nabyla majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila, a proto má žalobkyně právo na vrácení toho, co její právní předchůdkyně plnila. V dané věci zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 18 000 Kč, přičemž dle žalobních tvrzení uhradila žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 4 700 Kč. Bezdůvodné obohacení žalované tak činí celkem 13 300 Kč. K vrácení bezdůvodného obohacení vyzvala žalobkyně žalovanou dopisem ze dne 19. 2. 2021 odeslaným dne 22. 2. 2021, který dle domněnky uvedené v § 573 o. z. došel žalované dne 25. 2. 2021, a tudíž měla žalovaná v tento den ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. svůj dluh splnit, neučinila-li tak, je ode dne následujícího podle § 1968 o. z. v prodlení, a žalobkyni proto vzniká podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Žalobkyní požadovaný součet částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku činí 27 350,30 Kč, souhrn soudem přiznaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku činí 14 111,66 Kč. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků byl v řízení úspěšný cca z jedné poloviny. 7. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému stanovil běžnou třídenní lhůtu po právní moci tohoto rozsudku.