34 C 141/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 174 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 174 000 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena pracovní smlouva, na základě které žalobce od 1. 1. 2001 pracoval pro žalovanou jako specialista vozového parku – [obec]. Dne 27. 10. 2021 se žalobce se žalovanou dohodl na rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 12. 2021. Podle této dohody se žalovaná zavázala žalobci zaplatit„ mimořádnou odměnu za spolupráci a podílení se na reorganizaci pracovních pozic pracoviště včetně zapracování nového zaměstnance“ ve výši 174 000 Kč brutto nejpozději ke dni 15. 1. 2022. Žalovaná mu však zaplatila jen odstupné ve výši 174 000 Kč, mimořádnou odměnu nikoli. Žalobce vykonával práce spojené s dopravními nehodami řidičů žalované, jeho úkolem bylo projednat škodní záležitost přímo s řidičem a připravit všechny podklady pro škodní komisi v takovém rozsahu a kvalitě, aby nedocházelo k rozporům při vyšetřování jednotlivých dopravních nehod, posoudit rozsah majetkové škody na vozidlech ve vlastnictví žalované, aby tyto škody byly, ať už řidičem nebo třetí osobou, nahrazeny. Při výkonu své práce si osvojil celou řadu procesů a postupů, které usnadňovaly výkon jeho činnosti a veškeré toto know-how se snažil předat novému zaměstnanci, jímž byl pan [příjmení], jehož zaškolování začalo v polovině září 2021 a skončilo 19. 12. 2021. Druhým školitelem pana [příjmení] byl pan [celé jméno svědka], s nímž se na zaškolování po týdnech střídal, neboť v rámci reorganizace u žalované došlo ke sloučení jejich pracovních pozic do jedné, přičemž pan [příjmení] je oba nahrazoval. Pro zaškolování pana [příjmení], žalobce nestíhal svoje běžné pracovní povinnosti, nosil si práci domů, kde ji dodělával v noci. Obsah projevů vůle v uvedené dohodě je zcela jednoznačný a nevyvolává jakékoli pochybnosti. Žalovaná se v dohodě zavázala zaplatit mimořádnou odměnu, když tato dohoda byla uzavřena dne 27. 10. 2021, tj. 1,5 měsíce poté, co započalo zaškolování, avšak zaplatila pouze odstupné, na které má žalobce nárok ze zákona. I pokud by skutečnou vůlí žalované bylo zaplacení odstupného, není to významné z toho hlediska, že žalovaná svou skutečnou vůli v dohodě neprojevila, a proto k jejímu údajnému úmyslu nelze přihlížet. Žalovaná dobrovolně převzala závazek k vyplacení mimořádné odměny. Její vůlí nebylo platit vedle mimořádné odměny ještě odstupné, avšak ani skutečnost, že žalovaná potom odstupné zaplatila, nemůže dodatečně měnit obsah vzájemných práv a povinností, které plynou z dohody o rozvázání pracovního poměru. 2. Žalovaná souhlasila s tvrzeními žalobce, že pro ni pracoval na základě pracovní smlouvy od 1. 1. 2001 a od roku 2018 jako specialista vozového parku – [obec], že s ním uzavřela dohodu o rozvázání pracovního poměru, v níž se s ním dohodla na skončení pracovního poměru k 31. 12. 2021 z organizačních důvodů a že je v dohodě vyjádřeno, že žalobci bude ve výplatě mzdy za prosinec 2021 vyplacena mimořádná odměna ve výši 174 000 Kč hrubého za spolupráci a podílení se na reorganizaci pracovních pozic pracoviště včetně zapracování nového zaměstnance. Svou obranu proti žalobě postavila na tvrzení, že nikdy nebylo jejím záměrem sjednat v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru výplatu mimořádné odměny nad rámec odstupného, na které vzniká zaměstnanci nárok ze zákona. Úmyslem účastníků bylo sjednat pro žalobce výplatu peněžitého plnění, které mu při skončení pracovního poměru náleží podle § 67 odst. 1 písm. c) zák. práce ve výši podle kolektivní smlouvy, podle které se odstupné zvyšuje nad rámec zákoníku práce u zaměstnanců starších 55 let, kteří pracují ve společnosti nepřetržitě nejméně po dobu 5 let o další jednonásobek průměrného výdělku, tedy ve výši čtyřnásobku žalobcova průměrného výdělku. U žalované měla být v roce 2020 provedena organizační změna, která byla avizována i žalobci, nicméně na jeho žádost bylo zrušení jeho pracovní pozice o rok odloženo, neboť sám žalobce plánoval ukončit svůj pracovní poměr u žalované ke konci roku 2021. Dne 24. 9. 2021 se uskutečnila první schůzka mezi žalobcem a personalistkou žalované ohledně plánovaného rozvázání pracovního poměru ke konci roku 2021, na níž žalobce potvrdil, že po roce 2021 už nemá zájem na dalším trvání pracovního poměru. Dne 13. 10. 2021 proběhla další schůzka, na níž bylo diskutováno, jakým způsobem bude pracovní poměr rozvázán, protože pokud by do konce října nebyla uzavřena dohoda podle § 49 zák. práce, musela by žalovaná do konce října podat žalobci výpověď z pracovního poměru, aby jeho pracovní poměr skončil ke konci roku 2021, přičemž výpověď by musela být ještě projednána a schválena odborovou organizací. Žalobce sám žalovanou požádal o uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru podle § 49 zák. práce původně bez udání důvodu, namísto výslovného uvedení důvodu rozvázání pracovního poměru s odkazem na § 52 písm. c) zák. práce a to jednak proto, že chtěl být evidován na úřadě práce s okamžitým nárokem na výplatu podpory v nezaměstnanosti, a jednak proto, že nechtěl, aby rozvázání jeho pracovního poměru muselo být schvalováno odborovou organizací, které byl sám členem, to ovšem za podmínky výplaty příslušné finanční kompenzace. S ohledem na to, že původní návrh dohody neměl obsahovat odkaz na § 52 písm. c) zák. práce, ani ona finanční kompenzace není pojmenována jako odstupné, ale jako mimořádná odměna, jejíž výše se však shoduje s výší odstupného. Otázka výplaty mimořádné odměny/odstupného pro žalobce byla řešena i s dopravně-provozním ředitelem žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], kterému vedoucí personálního a mzdového oddělení zaslala dne 25. 10. 2022 e-mail s vyčíslením odstupného a požádala ho o odsouhlasení této částky pro její uvedení do návrhu dohody o rozvázání pracovního poměru, která však v daném období neměla obsahovat odkaz na důvod rozvázání pracovního poměru dle § 52 písm. c) zák. práce. Dne 27. 10. 2021 byla dohoda o rozvázání pracovního poměru uzavřena, ovšem v jiném než zamýšleném znění, neboť k žádosti žalobce bylo na poslední chvíli do dohody doplněno, že k rozvázání pracovního poměru došlo z organizačních důvodů - reorganizace pracovních pozic na pracovišti, nicméně již nedošlo k přejmenování titulu pro výplatu částky 174 000 Kč, ač bylo účastníkům známo, že tato částka představuje právě odstupné. Dne 5. 1. 2022 byla žalovaná kontaktována zaměstnankyní úřadu práce s dotazem, jaký byl důvod rozvázání pracovního poměru žalobce, neboť v potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti vydaného podle § 313 odst. 2 zák. práce je zaškrtnuto, že zaměstnání nebylo skončeno z organizačních důvodů, nicméně že v dohodě o rozvázání pracovního poměru ze dne 27. 10. 2021 je organizační důvod uveden. Žalovaná proto vypracovala dodatek k dohodě o rozvázání pracovního poměru, který by narovnal vzniklou situaci tak, aby o úmyslu smluvních stran nepanovaly pochybnosti. Ve dnech 5. 1. 2022, 7. 1. 2022 a 10. 1. 2022 telefonicky kontaktovala žalobce, který uzavření dodatku k dohodě o rozvázání pracovního poměru odmítl a odkázal na právní zastoupení svým synem. V návaznosti na tento postoj žalobce žalovaná dne 17. 1. 2022 upravila potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti tak, že do něho uvedla, že pracovní poměr byl rozvázán z organizačních důvodů – reorganizace pracovních pozic na pracovišti, žalobci zaplatila 174 000 Kč, které na jeho výplatní pásce za prosinec 2021 označila jako odstupné. Žalovaná doplatila na to, že vyhověla původnímu požadavku žalobce a v dohodě o rozvázání pracovního poměru zastřela pravý důvod rozvázání pracovního poměru a hlavně pravý důvod výplaty částky 174 000 Kč, když chtěla svému dlouholetému zaměstnanci vyjít vstříc a nezpůsobit mu oddálení výplaty podpory v nezaměstnanosti. Naproti tomu se nikdy nechtěla zavázat zaplatit žalobci mimořádnou odměnu a vedle toho odstupné, tj. 2 x 174 000 Kč. Jednání žalobce považuje za účelové, v rozporu s dobrými mravy a vedené nekalými úmysly. Žalobce při ukončení svého pracovního poměru pouze běžným způsobem předal svou práci, ničeho nadstandardního v souvislosti se zapracováním nového zaměstnance neprováděl. Z těchto důvodů navrhovala zamítnutí žaloby. 3. Soud vzal za prokázané, že žalobce pracoval pro žalovanou na základě pracovní smlouvy od 1. 1. 2001, z toho od roku 2018 jako specialista vozového parku - [obec]. Dne 27. 10. 2021 strany uzavřely dohodu o rozvázání pracovního poměru, v níž se dohodly na skončení pracovního poměru k 31. 12. 2021 z organizačních důvodů - reorganizace pracovních pozic na pracovišti. V dohodě je ujednáno, že žalobci bude ve výplatě mzdy za prosinec 2021 vyplacena mimořádná odměna ve výši 174 000 Kč hrubého za spolupráci a podílení se na reorganizaci pracovních pozic pracoviště, včetně zapracování nového zaměstnance. V kolektivní smlouvě u žalované je sjednáno, že zaměstnanci při skončení pracovního poměru mimo j