34 C 188/2021-56 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 632,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 612 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 11. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému dne 15. 7. 2019 zápůjčku ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 89 246 Kč, tj. vrátit zapůjčenou jistinu a zaplatit celkové náklady zápůjčky skládající se z obchodního úroku ve výši 41 246 Kč a administrativního poplatku ve výši 21 000 Kč v 59 měsíčních splátkách po 1 488 Kč a 60. splátce ve výši 1 454 Kč počínaje 24. 8. 2019. Žalovaný se ocitl v prodlení s hrazením splátek z uvedené smlouvy, proto žalobkyně dne 1. 10. 2020 zápůjčku zesplatnila, když předtím vyzvala žalovaného ke sjednání nápravy do 30 dní od její písemné výzvy, k čemuž však nedošlo. Žalobkyně požaduje zaplacení neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 26 103 Kč, na neuhrazených obchodních úrocích za dobu od zesplatnění zápůjčky do 1. následující původně sjednané měsíční splátky zápůjčky částku ve výši 8 609 Kč a na administrativním poplatku částku ve výši 3 150 Kč. Za dobu do zesplatnění zápůjčky požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení ve výši 332,81 Kč a za dobu od zesplatnění do 5. 1. 2021 ve výši 879,35 Kč, spolu 1 212,16 Kč, smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení žalovaného se splácením jakékoli splátky nebo její části ve výši 6 808,14 Kč a úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 9 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud vzal za prokázané, že v souvislosti s jednáním o uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 7. 2019 předložil žalovaný žalobkyni vyplněný formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr, v němž v rozporu se skutečností uvedl, že má čistý měsíční příjem ve výši 32 500 Kč, pravidelné splátky půjček ve výši 7 420 Kč, průměrné měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč. Současně s tím předložil výplatní pásky, z nichž se podává, že jeho mzda v dubnu 2019 činila něco přes 25 000 Kč a v květnu 2019 něco málo přes 18 000 Kč a dále předložil výpisy z účtů, z nichž se podává, že nejméně v období od dubna 2019 do června 2019 bylo jeho finanční hospodaření zjevně nevyvážené a prodělečné, neboť žalovaný všechny své životní potřeby hradil toliko ze své mzdy ve výši 18 500 Kč a dále z kontokorentu poskytnutého [právnická osoba] ve výši 50 000 Kč, kdy od června 2019 došlo k jeho navýšení o dalších 50 000 Kč a dále ze spotřebitelských úvěrů od jiných poskytovatelů (např. dne 18. 6. 2019 úvěr ve výši 69 000 Kč od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], 23. 6. 2019, 24. 6. 2019 a 25. 6. 2019 od [právnická osoba] [anonymizováno] a 27. 6. 2019 od společnosti [právnická osoba]). Účastníci dne 11. 7. 2019 v písemné formě projevili vůli zavázat se na straně žalobkyně přenechat žalovanému peníze ve výši 27 000 Kč a žalovaný se chtěl zavázat je vrátit a zaplatit za to žalobkyni úrok ve výši 45 % ročně a současně administrativní poplatek ve výši 21 000 Kč, spolu s úrokem 62 246 Kč, v 60 měsíčních splátkách po 1 488 Kč a poslední splátce ve výši 1 454 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 9 000 Kč. Žalobkyně dne 15. 7. 2019 poskytla žalovanému částku 27 000 Kč, dne 23. 7. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení některých dlužných splátek. Dne 2. 10. 2020 žalobkyně zesplatnila zápůjčku a vyzvala žalovaného k zaplacení zápůjčky v náhradní lhůtě do 24. 10. 2020. Dne 2. 11. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně uhrazeno, obrátí se na soud se žalobou. 4. Uvedené skutečnosti jsou prokázány z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr na č. l. 44, viz zejména položky čistý měsíční příjem a měsíční výdaje, a dále výplatních pásek společnosti [právnická osoba] [obec] na č. l. 45, nevyrovnané hospodaření žalovaného je prokázáno z výpisů z účtů na č. l. 46 - 52, viz zejména údaje o sjednané a vyčerpané částce a debetním obratu v záhlaví jednotlivých výpisů, výši mzdy přijaté dne 3. 4. 2019 a přijetí spotřebitelských úvěrů dne 15. 5. 2019 a 27. 5. 2019, dne 18. 6. 2019 úvěr ve výši 69 000 Kč od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], 23. 6. 2019, 24. 6. 2019 a 25. 6. 2019 od [právnická osoba] – [právnická osoba] a 27. 6. 2019 od společnosti [právnická osoba] Projevy vůle účastníků jsou prokázány ze smlouvy [číslo] z 11. 7. 2019 na č. l. 20, viz zejména čl. 2 smlouvy obsahující projev vůle k poskytnutí zápůjčky a projev vůle k jejímu vrácení za podmínek uvedených v dané tabulce s ke smlouvě přiloženým splátkovým kalendářem na č. l. 23, sazebníkem úroků na č. l. 24 a obchodními podmínkami na č. l. 25. Přenechání zápůjčky ve výši 27 000 Kč je prokázáno dokladem o provedené transakci na č. l. 34, zaplacení částky 9 000 Kč žalovaným je prokázáno vyčíslením pohledávky na č. l. 38, výzvy k úhradě jsou prokázány dopisy z 23. 7. 2020 na č. l. 36, z 2. 10. 2020 na č. l. 35 a z 2. 11. 2020 na č. l. 37. 5. Po právní stránce soud posoudil věc podle §§ 2390 a 2392 odst. 1 věty první o. z. ve spojení s §§ 580 a 588 o. z., neboť projevy vůle žalobkyně a žalovaného směřovaly k tomu, aby se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalovanému peníze, aby je užil podle libosti, a žalovaný se chtěl zavázat peníze po dohodnutém čase vrátit, zaplatit úroky a vedle toho zaplatit též další plnění označené jako administrativní poplatek. Žalovaný se chtěl zavázat zaplatit úroky, což § 2392 odst. 1 věta první o. z. výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 o. z., a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. Co se týká nepřiměřené výše úroků, je třeba uvést, že soud na rozdíl od žalobkyně za úrok nepovažuje pouze kapitalizovaný úrok ve výši 41 246 Kč, jako první z kalkulačních položek vypočtených shora a jak je výslovně označen ve smlouvě. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. Co se týká položky administrativního poplatku, lze vyloučit, že by se jednalo o odměnu za sjednání závazku. S pravidelným sjednáním takové odměny nový o. z. ke smlouvě o zápůjčce, např. na rozdíl od obch. zák., který ve svém § 499 odměnu za sjednání závazku výslovně připouštěl u smlouvy o úvěru, nepočítá. Taková úprava u smlouvy o úvěru je odůvodněna tím, že se jedná o poplatek za udržování zdroje prostředků, které budou v budoucnu úvěrem poskytnuty. U smlouvy o zápůjčce k zapůjčení peněžních prostředků nedochází na požádání vydlužitele, proto povinnost udržovat volné prostředky zapůjčiteli nevzniká. Administrativní poplatek tak není ekonomicky vzato ničím jiným, než odměnou žalobkyně za poskytnutí zápůjčky, a proto je třeba na něj hledět jako na součást úroku. V dané věci byla předmětem zápůjčky částka 27 000 Kč na dobu 5 let, k níž byl sjednán úrok ve výši 62 246 Kč, tj. přibližně 85 % ročně (při anuitním splácení). Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu činila v červenci 2019 9,46 % ročně. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu jej soud považuje za rozporný s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat ani z ničeho dovozovat, že by žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu i bez vedlejších ujednání týkajících se obchodního úroku a administrativního poplatku, nelze tato ujednání oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o. z. 6. Druhým důvodem neplatnosti je porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele stanovené v § 86 odst. 1 ve spojení s § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. ve vazbě na čl. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, které musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR-FINANCE). 7. Jelikož je smlouva o zápůjčce neplatná, jsou účastnici si povinni podle § 2993 o. z. vrátit to, co plnili. Jelikož je v dané věci zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 27 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 9 000 Kč, je žalovaný povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 18 000 Kč. 8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 2. 10. 2020 do 24. 10. 2020 ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., proto byl žalovaný od 25. 10. 2020 v prodlení podle § 1968 o. z. a žalobkyni