34 C 263/2020-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky zaplacení 25 620,28 Kč s příslušenstvím a uložil mu povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] uzavřela se žalovaným dne 30. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 18 776 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 793 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 150 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 833 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 680 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 1. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané částky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 30. 9. 2017. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo dne 24. 1. 2018 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila k tomuto dni na jistině 15 080,52 Kč a na dlužném poplatku 10 539,76 Kč. Žalovaný tuto částku nezaplatil, a proto žalobkyně požaduje přiznání úroku z prodlení a též úrok ve výši 3793 % ročně z částky 15 080,52 Kč od 30. 9. 2017, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, resp. pro úhradu celého úvěru do zaplacení. Pohledávka z této smlouvy včetně příslušenství byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a s účinností k tomuto dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku, na kterou žalovaný nijak nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud projednal věc za podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 4. Soud vzal za prokázané, že v písemné smlouvě o zápůjčce datované dne 30. 11. 2016 se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalovanému peníze ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit a zaplatit za to právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 18 776 Kč, která je součtem 3 kalkulačních položek, a to úroku ve výši 3 793 Kč kapitalizovaným za období od půjčení peněz v den uzavření smlouvy do jejich předpokládaného vrácení poslední splátkou dne 24. 1. 2018 dle úrokové sazby ve výši 28 % ročně, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 150 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek v případě hotovostního režimu smlouvy ve výši 12 833 Kč. Dále je ve smlouvě vyjádřena celková dlužná částka, což je součet jistiny a poplatku, přičemž žalovaný zaškrtl v příslušné kolonce hotovostní inkaso splátek (hotovostní režim). Žalovaný dle svého prohlášení ve smlouvě peníze převzal. Dlužnou částku se zavázal zaplatit v 60 splátkách po 680 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 má za soud za prokázané, že pohledávka žalobkyně vůči žalovanému byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Dne 24. 6. 2019 právní předchůdce žalobkyně vyhotovil oznámení o postoupení pohledávky, které dle podacího lístku zaslal žalovanému dne 17. 7. 2019. K zaplacení žalované částky vyzvala žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 12. 3. 2020, kterou dle podacího lístku odeslala žalovanému dne 13. 3. 2020. 5. Po právní stránce soud posoudil věc podle §§ 2390 a 2392 odst. 1 věty první obč. zák. ve spojení s §§ 580 a 588 obč. zák., neboť projevy vůle právního předchůdce žalobkyně a žalovaného směřovaly k tomu, aby se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalovanému peníze, aby je užil podle libosti a žalovaný se chtěl zavázat peníze po dohodnutém čase vrátit, zaplatit úroky a vedle toho zaplatit též další plnění označená jako poplatek za administrativní zpracování zápůjčky a náklady za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný předmět půjčky převzal. Žalovaný se chtěl zavázat zaplatit úroky, což § 2392 odst. 1 věta první obč. zák. výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 obč. zák., a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 obč. zák. přihlíží i bez návrhu. Co se týká nepřiměřené výše úroků, je třeba uvést, že soud na rozdíl od žalobkyně za úrok nepovažuje pouze kapitalizovaný úrok vyjádřený jako první z kalkulačních položek vypočtených shora a jak je výslovně označen ve smlouvě. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna věřitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. V souzeném případě touto odměnou není toliko položka označena jako úrok, ale touto odměnou je součet všech kalkulačních položek„ poplatku“. Tento„ poplatek“ je třeba chápat celý jako kapitalizovaný úrok. Takové posouzení v obdobném případě přesvědčivě odůvodnil Krajský soud v Praze, v rozsudku ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, s nímž se zdejší soud ztotožňuje. Co se týká položek odměny, které smlouva označuje jako„ poplatek za administrativní činnost“ a„ náklady hotovostního inkasa“, materiálně se jedná o odměnu za sjednání závazku. S pravidelným sjednáním takové odměny však nový občanský zákoník ke smlouvě o zápůjčce, např. na rozdíl od obchodního zákoníku, který ve svém § 499 odměnu za sjednání závazku výslovně připouštěl u smlouvy o úvěru, nepočítá. Taková úprava u smlouvy o úvěru je odůvodněna tím, že se jedná o poplatek za udržování zdroje prostředků, které budou v budoucnu úvěrem poskytnuty. U smlouvy o zápůjčce k zapůjčení peněžních prostředků nedochází na požádání vydlužitele, a proto povinnost udržovat volné prostředky zapůjčiteli nevzniká. Další kalkulační položky„ poplatku“ tedy nejsou ekonomicky vzato ničím jiným, než odměnou věřitele za poskytnutí zápůjčky, a proto je třeba na ně hledět jako na součást úroku. V dané věci byla předmětem zápůjčky částka 22 000 Kč a k ní byl sjednaný úrok ve výši 18 776 Kč, tj. 83,6 % za 60 týdnů, tj. cca 75,4 % ročně. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu činila v listopadu 2016 průměrně 10,17 %. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu ji soud považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat, že by právní předchůdce žalobkyně uzavřel spolu se žalovaným i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se administrativního poplatku a nákladů za hotovostní inkaso splátek, nelze část smlouvy týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 obč. zák. Smlouvu o postoupení pohledávky soud hodnotil podle § 1879 a násl. obč. zák. K postoupení je způsobilá i pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení, je však třeba, aby ve smlouvě o postoupení pohledávky byla postupována pohledávka po skutkové stránce nezaměnitelně vymezená, což je v daném případě splněno. Omyl stran smlouvy ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Jelikož je smlouva o zápůjčce neplatná, jsou účastníci si povinni podle § 2993 obč. zák. vrátit to, co plnili. Jelikož je v dané věci zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 22 000 Kč, přičemž dle žalobních tvrzení žalovaný zaplatil 14 300 Kč. Po zohlednění (odečtení) uhrazených částek od žalovaným přijatého plnění, zůstane k zaplacení částka 7 700 Kč. K vrácení bezdůvodného obohacení vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 12. 3. 2020, který byl odeslaný dne 13. 3. 2020, tudíž se do dispoziční sféry žalovaného dostal v souladu s pravidlem uvedeným v § 573 obč. zák. třetí pracovní den po odeslání, tj. 16. 3. 2020. Tuto výzvu soud podřadil pod § 1958 odst. 2 obč. zák. Z toho důvodu byl žalovaný povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Nezaplatil-la žalovaný v tento den, byl od následujícího dne ve smyslu § 1968 věty první obč. zák v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 věty první obč. zák. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jehož horní hranice je limitovaná též žalobním petitem. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 7 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 17. 6. 2020 do zaplacení ve výši, v níž to žalobkyně požadovala, a ve zbytku žalobu shledal nedůvodnou. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně procesně úspěšný žalovaný by měl proti žalobkyni právo na náhradu poměrné části svých nákladů. Jelikož mu však za řízení žádné náklady nevznikly