17 C 314/2022-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o, uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem v částce 23 393 Kč ve 24 splátkách. Celkem tak měl zaplatit 43 393 Kč. Žalovaný na předmětný dluh neuhradil nic, na jistině tak žalovaný dluží 20 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce s částkou zápůjčky 20 000 Kč, smluveným úrokem 89 % ročně a RPSN 136,1 %. Žalovaný měl ve 24 splátkách zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit včetně poskytnuté jistiny celkem 43 393 Kč Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. 5. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 6. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Právní předchůdce žalobkyně platně neuzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. OZ, jelikož ujednaný úrok ve výši 89 % ročně (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod [číslo]) jako esenciální složka úvěrové smlouvy je ujednání příčícím se dobrým mravům podle § 580 odst. 1 OZ, k němuž soud přihlíží podle § 588 OZ z úřední povinnosti. [příjmení] princip se uplatní i při posuzování smlouvy o zápůjčce, v níž si strany ujednaly úplatu za poskytnutí peněz, jako je tomu v tomto případě. Z neplatné smlouvy o zápůjčce tak byl žalovaný povinen vydat to, oč se obohatil v souladu s § 2991 odst. 1 a 2 OZ, jelikož bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu, nedohodnou-li se strany jinak. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dopisem ze dne [datum], ve kterém vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do [datum]. Žalovaný nic nevrátil a od následujícího dne se tak dostal do prodlení. Soud žalobě o zaplacení částky 20 000 Kč vyhověl, jelikož se jedná o částku, která představuje bezdůvodné obohacení, kterého se dostalo žalovanému z neplatně uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to v souladu s § 2991 OZ a spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po době, do které měl žalovaný peněžní prostředky vrátit. Lhůta k plnění byla standardně stanovena v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni [datum], lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.