21 C 226/2022-46 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 31 362,11 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen původní věřitel) smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které mu byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronickou formou, kdy žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím webových stránek úvěrujícího, kde po vyplnění požadovaných kontaktních údajů a dalších informací odsouhlasil znění smlouvy odesláním kódu, který mu byl zaslán na jím zadané telefonní číslo SMS zprávou. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 12 pravidelných měsíčních splátek dle splátkového kalendáře. Žalovaný se vedle poskytnuté jistiny zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč a smluvní úrok ve výši 1 954,08 Kč. Splatnost poslední splátky byla sjednaná na [datum]. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svoji povinnost splatit úvěr řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně po revizním přepočtu požadovala smluvní pokutu ve výši 1 326,11 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], nicméně tak neučinil a na předmětný dluh dosud neuhradil ničeho. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč, které se skládají z částky 651 Kč za celkem tři osobní návštěvy žalovaného a z částky 39 Kč za jeden odeslaný obyčejný dopis, kterým byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil, a soud proto jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, věc projednal a rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a obsahu spisu. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum], ze splátkového kalendáře a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že původní věřitel se touto zavázal žalovanému poskytnout bezhotovostně úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit formou 12 měsíčních splátek spolu s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 19 014,44 Kč a úrokem ve výši 12 % ročně. Výše RPSN byla sjednána na 197,34 %. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému má soud za prokázané z Potvrzení o platbě [právnická osoba] a ze zprávy banky [právnická osoba], která rovněž potvrdila, že majitelem účtu, na který byla částka 30 000 Kč zaslána, byl žalovaný. Z tvrzení žalobkyně, za situace kdy žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak, vzal soud za prokázané, že žalovaný dosud na svůj dluh neuhradil ničeho. Aktivní legitimace žalobkyně pak byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], resp. její přílohy. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum], který byl dle přiloženého podacího archu odeslán dne [datum]. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a z podacího archu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Z listiny [příjmení] – systém časových řad bylo zjištěno, že v roce 2019 činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěru splatných do 1 roku včetně 16,18 % ročně. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., nicméně tuto shledal soud za absolutně neplatnou z důvodu ujednání v rozporu s dobrými mravy. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč uhradit dále částku ve výši 19 014,44 Kč, označenou jako poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru a úrok ve výši 12 % ročně. Tento je sice ve smlouvě nazván poplatek, nicméně představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit původní věřitel, když ve smlouvě uvedl úrokovou sazbu ve výši toliko 12 % ročně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje 63,4 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice se splatností do 1 roku včetně v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2019 činila cca 16,18 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 11. O neplatnosti smlouvy o úvěru dále svědčí dále i fakt, že původní věřitel žádným způsobem nezkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, resp. toto žalobkyně v žalobě vůbec netvrdila. Je tak otázkou, zda původní věřitel splnil svojí zákonnou povinnost dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, opačný případ totiž vede k neplatnosti smlouvy o úvěru, přičemž dle judikatury Ústavního soudu ČR a Soudního dvora EU se jedná o neplatnost absolutní (k tomu viz nález Ústavního soud