24 C 207/2021-57 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému v hotovosti částku ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši [částka] (jistina ve výši [částka] + souhrnný poplatek ve výši [částka]), a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po [částka]. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas a původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Celkem žalovaný na svůj dluh uhradil částku [částka]. Pohledávka z předmětné smlouvy o půjčce byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupena původním věřitelem ([právnická osoba]) [právnická osoba] S.á.r.l. (dále jen přechodný věřitel). Přechodný věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný byl o změnách v osobě věřitele písemně informován přípisem ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh vyjma částky [částka] dále ničeho nehradil, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se k tomuto postupu na výzvu soudu nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši [částka], a ten se za ni zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši [částka], celkem se tedy zavázal vrátit částku [částka] formou 60 týdenních splátek (59 splátek po [částka] a poslední splátka po [částka]). Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] soud zjistil, že k postoupení pohledávky za žalovaným došlo ke dni [datum] na přechodného věřitele [anonymizována dvě slova], což bylo žalovanému oznámeno přípisem z [datum] a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že tento přechodný věřitel uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek na tuto, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze [datum]. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku [částka], bylo případně na žalovaném, aby tvrdil opak, ale nestalo se tak. 5. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Dle ust. § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 7. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 8. Dle ust. § 451 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plnění z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 9. Po zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ale toliko zčásti. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, když s ohledem na datum uzavření smlouvy o půjčce bylo nutné použít právní předpisy účinné ke dni uzavření smlouvy. Na základě této se žalovaný zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši [částka] s tím, že se dále zavázal uhradit poplatek za poskytnutí půjčky ve výši [částka]. Tento souhrnný poplatek nebyl ve smlouvě jakkoliv specifikován. Soud proto dospěl k názoru, že poplatek představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit původní věřitel. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 72,45 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 o ujednání neplatné, neboť se příčí dobrým mravům. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2009 činila cca 13 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť původní věřitel by zcela jistě půjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). 10. Z hlediska právního posouzení, tak nárok žalobkyně představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši poskytnuté půjčky, tedy ve výši [částka] dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Za situace, kdy žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku [částka], soud shledal odůvodněným její nárok toliko na zaplacení částky [částka]. Soud proto žalobu ve zbytku zamítl včetně požadavku na úroky z prodlení vyjma těch zákonných, které je žalovaný povinen zaplatit z dlužné částky ve výši [částka] dle ustanovení § 517 odst. 2. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Pohledávka z bezdůvodného obohacení v daném případě představuje pohledávku, jejíž splatnost s ohledem na absenci dohody týkající se splatnosti nebyla stanovena a žalovaný tak byl podle § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2016 povinen plnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádána. Soud má za prokázané, že žalobkyně poprvé vyzvala žalovaného k vrácení peněžních prostředků prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo odesláno žalovanému na adresu ve [země]. Soud předpokládá, že tato výzva se nemohla dostat do sféry žalovaného dříve než dne [datum], splatnost tak nastala v souladu s výzvou 10. dnem poté, tedy dne [datum], ode dne [datum] se tak žalovaný ocitl v prodlení. Aktivní legitimace žalobkyně je pak dána na základě výše uvedených smluv o postoupení pohledávky. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když sice žalovaný byl ve věci převážně úspěšný (při poměru úspěchu a neúspěchu vycházel soud ze součtu žalované částky a požadovaného kapitalizovaného příslušenství k datu rozhodování soudu), avšak v řízení nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady vznikly.