25 C 159/2022-51 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 17 399 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela distančně prostřednictvím elektronických prostředků dne 26. 7. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž si účastníci sjednali, že žalobkyně na požádání žalovanému poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok dle podmínek dohodnutých ve smlouvě. Žalobkyně žalovanému poskytla na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč převodem na číslo účtu, které označil žalovaný ve smlouvě. Dle článku 4.1 a násl. předmětné smlouvy strany ujednaly, že žalovaný byl povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, činící jednu třetinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však minimální splátku 300 Kč. Žalovanému byl každý měsíc zasílán výpis z úvěru, v němž byla zohledněna aktuální výše dluhu, výše minimální splátky i datum splatnosti. Strany dále v článku 5.1 smlouvy dohodly, že žalovaný je povinen platit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru (2 000 Kč), přičemž tento poplatek se stával součástí jistiny. Vedle toho bylo v článku 6.1 smlouvy ujednáno, že žalovaný je povinen zaplatit z poskytnutých peněžních prostředků i úrok ve výši 20 % měsíčně. Pro případ, že se stal celý dluh splatným, byla žalovaný nadále povinen platit úrok ve výši 8 % ročně na místo úroku ve výši 20 % měsíčně. I úrok se stával součástí jistiny ke konci kalendářního měsíce. Jeho celková výše činí 5 036 Kč. Pro případ prodlení byl sjednán i úrok z prodlení v článku 6.2 smlouvy v zákonné výši, dále i v článku 6.6 smlouvy náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, přičemž žalobkyně uplatnila náklady v měsíční výši 121 Kč (celkem 363 Kč). Na svůj závazek žalovaný ničeho nezaplatil. Žalobkyně byla oprávněna požadovat splacení celé dlužné částky v případě prodlení žalovaného se splácením dluhu nebo jeho části po dobu delší než 60 dnů, a to dle bodu 6.5 předmětné smlouvy. Žalovaný částku v době splatnosti neuhradil, od 1. 11. 2021 je v prodlení s částkou v celkové výši 17 399 Kč, kterou ani přes upomínku ze dne 10. 1. 2022 žalobkyni neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), na adresu místa jeho pobytu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Vzhledem k tomu, že účastníci se k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil a nežádal o odročení tohoto jednání, žalovaný se neomluvil, soud postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran. 3. Soud z listinných důkazů zjistil skutečnosti, které korespondují s tvrzeními žalobkyně. Účastníci uzavřeli dne 26. 7. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou ve výši 20 % měsíčně s tím, že v případě, že by se stal celý dluh splatným, docházelo ke změně úrokové sazby na 8 % ročně. Poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve sjednané výši 20 % z čerpané jistiny úvěru a úroky se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální splátce úvěru, jež činila jednu třetinu dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Pro případ prodlení se splácením dluhu nebo jeho části po dobu delší než 60 dnů strany dohodly, že se dluh stává bez dalšího celý splatný a úvěrující byl tak oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky. V článku 6.3 citované smlouvy se strany dále dohodly na zaplacení smluvní pokuty za prodlení se splacením dluhu či jeho části ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný prohlásil, že se seznámil se zněním nabídky včetně formuláře a všemi informace, podrobně si je přečetl a nežádal dalšího vysvětlení. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, účinnosti nabyla jejím uzavřením (citovaná smlouva, především článek 4.1, 5.1, 6.1, 6.3, 6.5 a 7.1, [číslo]). Tato smlouva byla žalovaným odeslána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Součástí této smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu předložila i mzdový list, u něhož soud nemohl zjistit, komu a za jaké období je to mzdový list a za jaké období byl vystaven, proto z něj žádné závěry nebylo možné učinit. Dále byla ze strany žalobkyně předložena i kopie občanského průkazu žalovaného. Z předložených výpisů z běžného účtu žalobkyně a výpisu z revolvingového úvěru žalovaného soud ověřil, že žalovanému byla za strany žalobkyně zaslána celkem částka 10 000 Kč (2. 8. 2021 částka 500 Kč, 3. 8. 2021 částka 1500 Kč, 26. 7. 2021 částka 5 000 Kč a 30. 7. 2021 částka 3 000 Kč), žalobkyně celkem evidovala dlužnou částku ke dni 10. 12. 2021 ve výši 17 399 Kč. Svůj závazek vůči žalobkyni žalovaný neuhradil ani přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne 10. 1. 2022 (výzva k úhradě z uvedeného dne včetně podacího archu). 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč vrátit i úrok v měsíční výši 20 % (240 % ročně), dále úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč a v případě prodlení i sankce (smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady). Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení. 9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech [číslo] Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejed