25 C 295/2021-69 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou dne 15. 6. 2021 u Okresního soudu Plzeň-sever vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 69 498 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 69 498 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení, dále částku 12 189,90 Kč a úrok ve výši 62,46 % ročně z částky 58 932,18 Kč kapitalizovaný za období od 18. 12. 2020 do 10. 1. 2021 částkou 2 361,12 Kč a úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 58 932,18 Kč od 11. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 12. 2020 dosáhne částky 236 088 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 26. 2. 2020 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut dne 2. 3. 2020 úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 62,46 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 3 279 Kč, splatných k 12. dni každého měsíce, počínaje měsícem duben 2020. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru i úhrada úroku za poskytnutí úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Schopnost žalované řádně hradit poskytnutý úvěr byla ze strany žalobce prověřena. Žalovaná uhradila pouze 6 splátek po 3 279 Kč. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů), přičemž dané právo na zaplacení pokuty vzniklo u splátek [číslo]. Žalobci rovněž vzniklo právo i na úhradu smluvních pokut dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč (200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů), dané právo vzniklo u splátek [číslo]. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru (bod 6.3 smluvních ujednání), k zesplatnění došlo ke dni 16. 12. 2020. Dle bodu 6.4 smluvních ujednání se veškeré nezaplacené původní splátky úvěru včetně úroků staly součástí nové jistiny, nová jistina činila částku 68 100,26 Kč, kterou byla žalovaná povinna uhradit v den zesplatnění. Žalobci dále vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení z nové jistiny. Protože žalovaná ani po zesplatnění úvěru nezaplatila dlužnou částku, vzniklo žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne 18. 12. 2020 až do úplného zaplacení, kterou omezil datem vyhotovení žaloby a vyčíslil částkou 12 189,90 Kč, když za období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 žalobci právo na smluvní pokutu nevznikalo. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel a na další soudem zjištěné adresy. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaná dne 20. 7. 2019 uzavřela manželství a její nové příjmení znělo [příjmení], danou změnu však řádně nenahlásila a nepožádala o změnu údajů v registru (ani výměnu dokladů). Dané manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 1. 2022. K jednání soudu, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni, se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 26. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 62,46 % ročně (celkem 136 740 Kč) ve 60 měsíčních splátkách po 3 279 Kč, které byly splatné do 12. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. V článku VI. této smlouvy účastníci upravili smluvní pokuty, kdy dle bodu 6.1 činila smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitl klient v prodlení o délce 30 dnů, podle bodu 6.2 smlouvy byla sjednána další smluvní pokuta v částce 200 Kč za každou splátku, u níž se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů. Pro případ prodlení o délce 65 dnů bylo v článku 6.3 téže smlouvy sjednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že ke dni zesplatnění se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou nové jistiny úvěru, vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, předsmluvní formulář, výpis záznamu z registru [příjmení] a hodnocení klienta, prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a splátkový kalendář). Žalobce žalované oznámil schválení vyplacení úvěru ve výši 60 000 Kč dopisem ze dne 3. 3. 2020 (zmíněný dopis včetně dodejky). Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že k vyplacení částky 60 000 Kč došlo dne 2. 3. 2020. Z karty klienta vyplývá, že žalovaná uhradila prvních šest splátek po 3 279 Kč, celkem zaplatila částku 19 674 Kč. Z výpisu záznamů v registru [příjmení] je zřejmé, že žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, přičemž k 25. 2. 2020 v něm žalovaná neměla žádný záznam. Žalobce vyhotovil jednotlivé upomínky (14. 9. 2020, 12. 11. 2020 a 14. 12. 2020), v nichž žalovanou upozornil na možnost okamžitého zesplatnění úvěru. Žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 16. 12. 2020, že došlo k okamžitému zesplatnění všech jejích závazků a vyzval ji k okamžité úhradě částky 69 498 Kč (zmíněné dopisy z uvedených dnů). Ani přes výzvu ze dne 26. 5. 2021 nebylo v řízení zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku žalobci doplatila (předžalobní výzva včetně podacího archu). 4. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu dotazem u tří bank na úrokovou sazbu, za níž poskytovaly úvěry v době uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky, neboť má za to, že provedenými důkazy byl dostatečně zjištěn rozhodný skutkový základ pro právní posouzení věci a provedení takového důkazu, které by muselo být doprovázeno i odročením jednání, by bylo nadbytečné a nehospodárné. Ze stejného důvodu ani nevyhověl žádosti zástupce žalobce ohledně poskytnutí lhůty pro zajištění takového důkazu. Dle názoru soudu mohl zástupce žalobce takový důkaz předložit již u nařízeného jednání, neboť zdejší soud v senátu 25 C delší dobu konstantně rozhoduje obdobné spory týkající se shodného žalobce, vyslovený předběžný právní názor proto pro něj nemohl být překvapující. Avšak ani tento důkaz by nemohl zvrátit výsledek rozhodnutí soudu I. stupně, neboť soud si z úřední povinnosti sám zjistil obvyklou míru úroků poskytovaným domácnostem (se splatností od jednoho roku do pěti let) ze stránek ČNB (z číselných řad ARAD), z níž pak dále vycházel (viz odst. 10 odůvodnění tohoto rozsudku). 5. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle ust. § 1796 o.z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 8. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 60 000 Kč vrátit celkem částku 196 740 Kč (za 60 měsíců), sjednaný úrok tak více než dvojnásobně (2,279x) přesahoval zapůjčenou jistinu. V případě prodlení pak nastupovaly další sankce, jež žalobce vyčíslil částkou 998 Kč, 400 Kč a 12 1