34 C 68/2021-122 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 16. 12. 2020 a zaplacení částky 62 079 Kč (původně 62 843 Kč). Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 1. 7. 2019 pracovní smlouvu, na základě které vykonávala pro žalovanou práci jako odborná asistentka v rozsahu 40 hod. týdně s pružnou pracovní dobou. Mzda byla stanovena mzdovým výměrem ve výši 13 350 Kč měsíčně s pohyblivou složkou mzdy do 2 000 Kč měsíčně. Dne 11. 12. 2020 oslovil žalobkyni jednatel žalované s návrhem na ukončení jejího pracovního poměru dohodou s odůvodněním, že pro ni již nemá práci a nemá ani prostředky na úhradu její mzdy. Žalobkyně dohodu odmítla s odůvodněním, že při uzavření dohody by obdržela výrazně nižší podporu v nezaměstnanosti, než při výpovědi pro nadbytečnost. Jednatel žalované na to odpověděl, že pokud dohodu neuzavře, okamžitě s ní ukončí pracovní poměr. Dne 15. 12. 2020, opět v zaměstnání, kontaktoval jednatel žalované žalobkyni přes WhatsApp a požádal ji, aby přišla do jeho kanceláře, kde jí předložil nové znění dohody o skončení pracovního poměru, v němž bylo uvedeno, že je uzavírána z podnětu zaměstnavatele s odůvodněním, že v tomto případě bude mít žalobkyně stejnou výši podpory, jako při výpovědi pro nadbytečnost. Žalobkyně si dohodu odnesla, po konzultaci s Úřadem práce ČR sdělila dne 15. 12. 2020 přes WhatsApp, že toto tvrzení jednatele žalované není pravdivé a dohodu nemůže podepsat ze stejného důvodu jako tu předchozí. Dne 16. 12. 2020 obdržela žalobkyně od účetní žalované výplatní pásku za měsíc listopad 2020, podle které žalobkyně měla v listopadu 2020 pracovat jen 12 hodin a nemá nárok na žádnou mzdu, která jí tudíž ani nebyla vyplacena. Dopisem ze dne 18. 12. 2020 se žalobkyně vůči obsahu výplatní pásky ohradila, načež dne 5. 1. 2021 obdržela celkem 4 dopisy: a) dopis ze dne 15. 12. 2020, v němž byla žalobkyně napomenuta, že se 14. 12. 2020 a 15. 12. 2020 nedostavila bez předchozí omluvy do zaměstnání a upozorněna na možnost výpovědi dle § 52 písm. g) zákoníku práce, b) dopis ze stejného dne, v němž byla vyzvána k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků spočívajících v tom, že opakovaně vystavovala chybně faktury společnosti [právnická osoba], v důsledku čehož došlo ke ztrátě dlouholetého zákazníka, že chybně vystavovala faktury pro dalších 5 zákazníků a že chybně zpracovala dotace pro zaměstnance, čímž způsobila zaměstnavateli škodu ve výši 8 000 Kč, a byla upozorněna na možnost výpovědi dle § 52 písm. f) zákoníku práce, c) dopis ze dne 16. 12. 2020, v němž byla napomenuta, že se dne 16. 12. 2020 nedostavila do zaměstnání a upozorněna na možnost výpovědi dle § 52 písm. g) zákoníku práce a konečně d) okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s odůvodněním, že se ve dnech 15. 12. 2020 a 16. 12. 2020 neomluveně nedostavila do zaměstnání. Tato napomenutí jsou nepravdivá a účelová, neboť žalobkyně se ve dnech 14. 12. - 16. 12. 2020 do zaměstnání dostavila a pracovala, pouze část dne 14. 12. 2020 byla u lékaře, což řádně doložila. Vystavené faktury i zákazníci se netýkají zaměstnavatele, ale společnosti [právnická osoba], která je akciovou společností ve vlastnictví jednatele žalované (v době vyhlášení rozsudku bývalého jednatele žalované). Okamžité zrušení pracovního poměru nevystihuje důvody dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť okamžité zrušení pracovního poměru je výjimečným opatřením, poruší-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Žalobkyně v práci ve dnech 15. 12. a 16. 12. 2020 jednak byla, když se dostavila do zaměstnání v 9:00 hod., naskladňovala zboží a vyřizovala objednávky za přítomnosti paní [příjmení], v 11:08 hod. ji písemně kontaktoval jednatel žalované s žádostí, aby za ním přišla do jeho kanceláře, kde jí předložil druhou verzi navrhované dohody o ukončení pracovního poměru, v práci byla do 17:30 hod. a dne 16. 12. 2020 byla v zaměstnání 8 pracovních hodin, kdy mimo jiné naskladňovala zboží a vyřizovala objednávky v [anonymizováno] krámku za přítomnosti paní [příjmení], přebírala maso od pana [příjmení], informovala zákazníky o nově dodaném zboží a převzala výplatní pásku za listopad 2020, jednak dvoudenní absence v zaměstnání na pozici, která není organizačně nezbytná pro chod společnosti a v případě, že touto absencí nebyla způsobena žádná škoda nepředstavuje porušení pracovněprávních povinností zvlášť hrubým způsobem, neboť soudní praxe dospěla k závěru, že obecně vzato porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem představuje neomluvené zameškání práce v trvání 5 dnů. Zde se však jednalo o pouhé 2 dny, žalobkyně nebyla vedoucím zaměstnancem ani nebyla odpovědná za provozní fungování společnosti a jejím jednáním nemohla žalované vzniknout žádná škoda. Žalovaná ani jakékoli závažné důsledky absence žalované netvrdí a neprokazuje. Žalovaná naopak měla zájem se žalobkyní ukončit pracovní poměr právě z důvodu, že pro ni měla s ohledem na omezení provozu menší pracovní využití. Žalobkyni ani nebylo umožněno před okamžitým zrušením pracovního poměru doložit důvody případné absence. Z těchto důvodu je okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 16. 12. 2020 neplatné. 2. Současně se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné mzdy za měsíce červenec, září 2019 až prosinec 2020. V měsíci listopadu 2020 žalobkyně odpracovala 128 hodin, 16. a 18. 12. 2020 byla celý den u lékaře, dne 17. 11. 2020 byl státní svátek, ve dnech 19. a 20. 11. 2020 čerpala dovolenou, v týdnu od 2. 11. do 6. 11. 2020 a v týdnu od 9. 11. do 13. 11. 2020 pracovala žalobkyně jako zástup pracovnic [příjmení] a [příjmení] v [anonymizováno] krámku provozovaném žalovanou v areálu [obec] [anonymizováno], neboť tyto prodavačky byly v pracovní neschopnosti, do zaměstnání se dostavovala nejpozději v 8:30 hod., do začátku otevírací doby zpracovávala objednávky, dodací listy, naskladňovala zboží, zajišťovala reklamu na sociálních sítích, zajišťovala obalový materiál a informovala zákazníky o novém zboží. V otevírací době od 10. hodiny do 16. hodiny zajišťovala provoz [anonymizováno] krámku a po jeho uzavření do 17:00 hod. uklízela krámek, uskladňovala zboží a rovněž zajišťovala plnění pracovních úkolů dalších zaměstnanců na statku. Ve dnech 23. 11. a 27. 11. 2020 byla žalobkyně v zaměstnání od 8:30 hod. do 17:00 hod., kdy vyjma již uvedených činností uklízela výběh a sedlovnu, zametala v areálu, myla napáječky, šrotovala krmiva, kontrolovala výběh, koordinovala zaměstnance se sníženou pracovní schopností a vykonávala dohled nad jejich činností. 30. 11. 2020 opět zastupovala zaměstnankyni [příjmení] v [anonymizováno] krámku a vykonávala stejné činnosti, jako od 2. 11. do 13. 11. 2020. V prosinci 2020 vykonala pro žalovanou práci v rozsahu 146 hod., část 5 pracovních dnů strávila u lékaře. Dne 9. 12. 2020 do 13:30 hod., dne 11. 12. 2020 do 10:00 hod., dne 14. 12. 2020 do 12:30 hod., dne 29. 12. 2020 od 13:30 do 16:30 hod. a dne 30. 12. 2020 od 14:00 do 16:00 hod. Dne 24. 12. a 25. 12. byly svátky. Ve zbylých pracovních dnech žalobkyně pracovala v rozsahu 8 hod. denně, když vykonávala činnosti jako v listopadu 2020. Žalobkyně též žaluje zaplacení části své mzdy za měsíce červenec 2019, září 2019 - říjen 2020, za jednotlivé měsíce postupně 614 Kč, 750 Kč, 647 Kč, 750 Kč, 745 Kč, 966 Kč, 960 Kč, 960 Kč, 935 Kč, 991 Kč, 960 Kč, 814 Kč, 969 Kč, 906 Kč a 924 Kč, celkem 12 891 Kč Tyto částky představují rozdíl mezi zaručenou mzdou žalobkyně podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb. a mzdou, kterou žalobkyně od žalované za uvedené měsíce obdržela. Výkon práce stanovené žalobkyní u žalované dle sjednané náplně práce ze dne 1. 7. 2019 patří do 3. skupiny prací s nejnižší úrovní zaručené mzdy ve výši 16 280 Kč pro rok 2019 a 17 800 Kč pro rok 2020, když žalobkyně má středoškolské vzdělání s maturitou v oboru obchodník a její náplň činnosti dle pracovní smlouvy spočívala v koordinaci zaměstnanců ve farmářské prodejně, kontrolu objednávek, prodej zboží, naskladňování zboží, komunikaci s dodavateli a koordinaci zaměstnanců na statku, rozdělování pracovních činností a kontrole provedené práce. Žalobkyni dále náleží odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku, neboť s ohledem na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 16. 12. 2020 trval pracovní poměr mezi účastníky až do 26. 1. 2020, kdy došlo k jeho okamžitému zrušení ze strany žalobkyně z důvodu prodlení žalované s úhradou dlužné mzdy za měsíce listopad a prosinec 2020 a její průměrný výdělek za 4. kvartál roku 2020 činil 17 418 Kč. Žalobkyně má proto vůči žalované právo na zaplacení odstupného ve výši 34 836 Kč. 3. Žalovaná souhlasila s tvrzeními žalobkyně o tom, že s ní uzavřela dne 1. 7. 2019 pracovní smlouvu na pracovní místo odborné asistentky o rozsahu pracovního úvazku, výši mzdy, souhlasila i s popisem toho, že 11. 12. 2020 navrhla žalobkyni ukončení pracovního poměru dohodou (nesouhlasila však s tím, že by žalobkyni pře