34 C 70/2019-172 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 3 547 945,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 600 000 Kč od 3. 7. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 947 945,20 Kč od 25. 2. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že v roce 1987 utrpěla pracovní úraz u státního podniku [anonymizováno], na jehož odškodnění se se zaměstnavatelem nedohodla, a proto podala žalobu k rozhodčí komisi. Když se poté její věcí zabýval zdejší soud, řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, tj. déle než 32 let. Ve věci podávala stížnosti na průtahy a byla s nimi úspěšná. Byla 2x úspěšná u Nejvyššího soudu, pak došlo k přerušení řízení na konkurz žalované. Žalobkyně činila bezpočet kroků pro urychlení řízení, psala na ministerstvo, psala i Ústavnímu soudu. Konkrétní období nečinnosti soudu spatřuje v době konkurzu, že se v této době nemůže odškodňovat. Měla zdravotní problémy, dostala cukrovku od nervů, měla i předrakovinový stav, dostala částečný invalidní důchod, ale ne pro úraz, ale pro nervy. V minulosti ji odškodňoval Evropský soud pro lidská práva, poté ji ještě jednou odškodňoval Obvodní soud pro Prahu 2. Odškodnění žádá pouze do 15. 6. 2018, další odškodnění už nechce. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Měla za to, že žaloba je podána předčasně, neboť nárok nebyl řádně uplatněn u správního orgánu. Neurčitost návrhu žalovaná neodstranila ani na výzvu správního orgánu, čímž žalované znemožnila věcně se zabývat žádostí o poskytnutí zadostiučinění. Žalovaná nedohledala žádný spor týkající se nepřiměřené délky řízení, jehož účastníkem by byla žalobkyně a který by byl veden u Obvodního soudu pro Prahu 2. Pro posouzení, zda řízení, které bylo přerušeno, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Za předpokladu, že v jiném řízení nebylo posuzováno, zda délka předmětného konkurzního řízení byla nepřiměřená, vychází žalovaná z toho, že konkurz úpadce [právnická osoba] byl právně složitý, konkurzní podstata byla značně rozsáhlá a náročná na zpeněžení, probíhaly incidenční spory a kromě oddělených věřitelů bylo k rozvrhu přihlášeno celkem 1 991 věřitelů. S ohledem na tyto okolnosti délka konkurzního řízení nepřiměřená nebyla. Řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] nebylo až do prohlášení konkurzu stiženo průtahy. Jednalo se o věc složitou, byly prováděny výslechy svědků a zadány znalecké posudky z oboru pracovních úrazů a nemocí z povolání a z oboru traumatologie. Řízení probíhalo na všech stupních soudní soustavy. Ve věci 2x rozhodoval soud prvního stupně, 3x soud odvolací a 2x soud dovolací. Řízení bylo zatíženo neurčitými návrhy žalobkyně, které musely být na výzvu soudu doplňovány, či opakovanými změnami ustanoveného právního zástupce žalobkyně. V průběhu řízení taktéž došlo ke změně žalobního návrhu, přičemž tyto okolnosti se podílely na prodloužení řízení a nelze je klást k tíži státu. Usnesení o zrušení konkurzu na majetek [právnická osoba] nabylo právní moci 27. 5. 2016 a odvolací soud v řízení po odpadnutí překážky pokračoval. První jednání po přerušení řízení proběhlo dne 8. 9. 2016, po výmazu [právnická osoba] z obchodního rejstříku ke dni 31. 7. 2018 rozhodl odvolací soud o pokračování v řízení s ČR - Ministerstvem práce a sociálních věcí a dne 21. 2. 2019 ve věci rozhodl. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 4. 2019 a žalobkyně s dovoláním neuspěla. Ani toto řízení nebylo stiženo průtahy přičitatelnými státu a k celkové délce řízení přispěla i žalobkyně. Žalobkyně požaduje náhradu ve zcela nepřiměřené výši. Ve stanovisku Nejvyššího soudu, zn. Cpjn 206/2010 určil Nejvyšší soud výši přiměřeného zadostiučinění na 15 000 Kč - 20 000 Kč za jeden rok řízení. Skutková i právní složitost věci byla značná a význam řízení pro žalobkyni nižší nejméně v majetkové rovině, neboť žalovaná a od roku 2002 správce konkurzní podstaty průběžně vypláceli žalobkyni částky specifikované v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 2. 2019. Řízení tak nemělo závažný dopad do majetkových poměrů žalobkyně. Z těchto důvodů navrhovala zamítnutí žaloby. 3. Soud vycházeje ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. [spisová značka] vzal za prokázané, že žalobkyně dne 9. 3. 1988 podala návrh na zahájení rozhodčího řízení před rozhodčí komisí při podnikovém výboru ROH koncernového podniku [anonymizováno] (viz č. l. 2), v němž žádala, aby její pracovní úraz ze dne 16. 3. 1987 byl„ namísto 80% odškodněn ze 100%“ a dále zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 1 000 Kčs měsíčně od března 1988. V návrhu se žalobkyně zmiňuje též o pracovním úrazu z 10. 10. 1987. Po námitkách účastníků proti rozhodnutí rozhodčí komise ze dne 26. 9. 1988 byla věc 1. 11. 1988 postoupena Okresnímu soudu Plzeň-město. Tento soud rozhodl poprvé rozsudkem ze dne 9. 1. 1991, č. j. [číslo jednací]. V něm soud rozhodoval též o náhradě za bolest u obou pracovních úrazů a o náhradě za ztížení společenského uplatnění u pracovního úrazu ze dne 16. 3. 1987. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 8. 1991, č. j. [číslo jednací], byl prvostupňový rozsudek ve věci samé potvrzen jen částečně, pokud šlo o náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně i po jejím skončení až do 30. 9. 1990, jakož i co do náhrady za ztížení společenského uplatnění, avšak odvolání žalobkyně (žalovaná vzala své odvolání zpět a odvolací soud zpětvzetí žaloby připustil a odvolací řízení částečně zastavil) shledal důvodným ve výrocích o povinnosti žalované platit žalobkyni rentu od 1. 10. 1990, a proto tento výrok spolu se závislými výroky zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že žalobkyní dosahovaný výdělek byl pouze převzat z tvrzení žalobkyně, ale nebyl nijak doložen, přičemž za období od 1. 8. 1991, kdy žalobkyně znovu nastoupila k výkonu práce u odpůrčí organizace jako manipulační dělnice, není její průměrný výdělek znám. O tomto nároku rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 6. 1993, č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne 23. 6. 1993, č. j. [číslo jednací] O odvoláních obou účastníků proti tomuto rozsudku rozhodoval Krajský soud v Plzni celkem třikrát. Jeho rozsudky ze dne 6. 10. 1994, č. j. [číslo jednací], a ze dne 22. 12. 1997, č. j. [číslo jednací] byly k dovoláním žalobkyně Nejvyšším soudem rozsudky ze dne 15. 10. 1996, č. j. [číslo jednací] a ze dne 10. 10. 2000, č. j. [číslo jednací], pokaždé částečně zrušeny. Potřetí rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 2. 2019, č. j. [číslo jednací] - po částečném připuštění změny žaloby na jednání dne 24. 1. 2019 - rozhodl o náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 10. 1990 do 29. 7. 2014 ve výši celkem 6 234 492 Kč tak, že ji zamítl (tj. nad rámec částek již přisouzených předchozími rozsudky). Poslední rozsudek krajského soudu nabyl právní moci 15. 4. 2019. Žalobkyně jej napadla dovoláním z 16. 7. 2019, které Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2020, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci 27. 7. 2020. Ústavní stížnost žalobkyně byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. [ústavní nález] (viz usnesení na č. l. 156). 4. V době od 12. 9. 2001 do 27. 5. 2016 nekonal soud v dané věci žádné úkony, neboť na majetek tamní žalované byl usnesením krajského soudu ze dne 12. 9. 2001, č. j. 29 K 33/2001-52, prohlášen konkurz a ustanovil správce konkurzní podstaty. 5. V konkurzním řízení se konalo první jednání Krajského soudu v Plzni a věřitelského výboru úpadkyně [právnická osoba] dne 30. 1. 2020 (viz zápis z jednání na č. l. 110) na [anonymizováno] se projednávala žádost zvláštního správce konkurzní podstaty o souhlas věřitelského výboru a soudu s prodejem 70 % podílu ve společném podniku [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a tří bytů v Clifford Estates v Číně. Další jednání věřitelského výboru se konalo 23. 4. 2002, na němž byl probírán prodej zahraničních ochranných známek a situace v dceřiných společnostech včetně akciového podílu ve [právnická osoba] v USA (viz zápis jednání na č. l. 202). Další jednání se uskutečnila ve dnech 28. 5. 2002 (jednalo se o možnosti zpeněžení konkurzní podstaty formou prodeje podniku, prodeji movitých věcí uložených v objektu cizí společnosti mimo dražbu - viz zápis z jednání na č. l. 230, 10. 7. 2002 (problematika [právnická osoba] projekt v San Franciscu, objednání právní analýzy možného odstoupení od akcionářské smlouvy - zápis na č. l. 260), 27. 8. 2002 (varianty prodeje podniku úpadce a výběr investora - viz zápis na č. l. 286), 6. 9. 2002 (taktéž varianty prodeje majetku v konkurzní podstatě - viz zápis na č. l. 294), 15. 10. 2002 (odklon od varianty prodeje podniku kvůli nepříznivé ceně, informace ohledně projektu v [příjmení] [jméno] - viz zápis na č. l. 304), 27. 11. 2002 (nabíd